Vztahové poradenství ve službách zkreslení

„Rady jsou nejlevnější forma moudrosti, zvlášť když je dává někdo, kdo nenese jejich důsledky.“ Unknown

Dneska se chci podívat na „vztahové rádce a odborníky“, kteří mají jasno v tom, jak vztahy fungují. A že jich dnes je plný internet. Půjdu po průsečíku zkreslení, kterých se bězně dopouštíme, když vyvozujeme na základě osobních zkušeností vztahové univerzálie.

Vztahová témata táhnou a nejspíš nikdy nepřestanou. Vztahy jsou totiž alfou a omegou našeho života. Ať už řešíme ty vlastní, nebo jen rozebíráme zákulisí vztahů druhých, vždy přitahují pozornost.

Zažil jsem, tudíž vím

Fascinující na celém tématu je to, s jakým přesvědčením se dokáže žitá individuální zkušenost přeměnit v přesvědčení, že dotyčný došel k jakési univerzální pravdě. Díky tomu teď může pomáhat ostatním. Může jim pomoci otevřít oči a poradit s něčím, na co by si sami museli dlouze a bolestivě přicházet.

Pokud se člověk podívá na pozadí lidí, kteří se rozhodli pomoci druhým s jejich vztahy, nalezne podezřele podobné motivace. Obvykle za nimi stojí osobní a často srdceryvný příběh o vlastním životním potácení se, nezdaru, hledání a nakonec i nalezení něčeho, co představuje zaručenou cestu k sobě a díky tomu i k vytouženým vztahům.

Nebavím se teď o tom, že daný člověk skutečně prošel pro něj nějak těžkou životní zkouškou, jenž ho transformovala. Bavím se o tom, co vede k neochvějnému přesvědčení v to, že lidé na základě toho podléhají přesvědčení, že díky tomu uzřeli nějakou univerzální pravdu. Obzvlášť to vynikne v kontrastu s tím, když hovoří o prozření a hluboké introspekci a zároveň nereflektují to, že jsou ovlivněni svojí subjektivní zkušeností.

Jak vzniká osobní pravda

To, že někdo zamění vlastní zkušenost za všeobecnou, často i nevyvratitelnou pravdu, není ojedinělý jev. Často jde o výsledek toho, jak funguje naše mysl.

Tvrdé pravdy, jak je někdy tito lidé sami označují, vznikají jako kombinace několika různých mechanismů, které se navzájem posilují a dohromady vytvářejí velice přesvědčivý, ale často mylný obraz reality. Podívej se na několik takových mechanismů, mezi kterými hrají zásadní roli především různé formy iluzí a zkreslení.

Iluze porozumění

Iluze porozumění (Illusion of explanatory depth) obecně popisuje situaci, kdy máme pocit, že něčemu rozumíme více než tomu tak doopravdy je. To se projevuje například ve chvíli, kdy musíme danou věc vysvětlit nebo aplikovat. Například: „Ženy chtějí muže, kteří je povedou. Já jsem začal být dominantnější a začalo to fungovat.“

Na první pohled to zní jako vysvětlení a důkaz, ale jen do té doby, než se dál začneš ptát:

✔️ Co přesně znamená být dominantní?
✔️ Byl jsem dominantní, ale stejně to nefungovalo. Proč?
✔️ Všechno jsem udělal správně, ale i tak mě moje žena nerespektovala. Jak je to možné?

Na to mohou zaznít odpovědi jako:

❌ To nebylo skutečné vedení.
❌ Nebyl jsi dost maskulinní, pořád jsi v submisivní poloze a to druzí vycítí.
❌ To není možné, kdyby to tak bylo, opak bude pravdou.

Nejde totiž o skutečné porozumění a z něj vycházející vysvětlení. Jde o zjednodušený narativ komplexní dynamiky dvou lidí, který si dotyčný vysvětluje skrze svoji zkušenost.

Emoční usuzování

Emoční uvažování (Emotional reasoning) je kognitivní proces, během kterého docházíme k jednoznačným závěrům na základě silných emocí. Jinými slovy, takový zážitek nás vede k přesvědčení, že to, co jsme prožili, včetně toho, jak si to vysvětlujeme, je bez pochyb pravda. Například: „Dokud jsem nic neměl, tak mě ženy odmítaly. Vypracoval jsem se a najednou jsem pro ně zajímavý. Ženy sice mluví o sounáležitosti, ale přitom jsou materialistické.“

✔️ Prožitek je skutečný a legitimní.
✔️ Emoce dávají zkušenosti význam a pomáhají ji zpracovat.
✔️ Člověk se snaží situaci pochopit a uzavřít.

❌ Závěr je zobecněný a neověřený.
❌ Ignoruje alternativní vysvětlení.
❌ Zaměňuje intenzitu prožitku za pravdivost tvrzení.

Emoce jsou spolehlivým indikátorem toho, jak něco prožíváme, ale velmi nespolehlivým ukazatelem toho, jak věci skutečně jsou. Silná emoce (odmítnutí, bolest, frustrace) zde vytváří pocit, že závěr je objektivní realitou, nikoliv interpretací konkrétní situace. Paradoxem přitom je, že právě tyto závěry bývají zpětně racionalizovány jako čistě logické.

Muži mají tendenci vnímat své emoční usuzování jako racionální analýzu, protože emoce v něm zůstávají nepřiznané.

Příběhové zkreslení

Příběhové zkreslení (Narrative bias) souvisí s tím, že lidská mysl má tendenci vytvářet si smysluplné příběhy, které dávají minulým událostem řád a logiku. Tyto příběhy jsou ale často zpětně poskládané, zjednodušené a ignorují složitost nebo podíl náhody. Například: „Taky jsem byl na dně, pak jsem začal makat a všechno se zlepšilo.“

Příběh, který pak stojí za onou proměnou, působí přesvědčivě jako sousled jasných příčin a následků, ale přitom nemusí vůbec popisovat skutečné souvislosti.

✔️ Pomáhá dát zkušenosti smysl.
✔️ Snižuje nejistotu a chaos.
✔️ Vytváří pocit kontroly nad vlastním životem.

❌ Ignoruje roli náhody a dalších faktorů.
❌ Zjednodušuje komplexní realitu na lineární příběh.
❌ Vytváří iluzi, že stejný scénář funguje univerzálně.

Problém nevzniká tím, že si vytváříme příběhy, ale tím, že věříme tomu, že deterministicky popisují skutečnost.

Zpětné vysvětlování

Zpětné vysvětlování (Post-hoc rationalization) je tendence zpětně si vysvětlovat události tak, aby dávaly logický smysl. Mozek propojí příčinu a následek, i když mezi nimi nemusí být přímá souvislost. Například: „Ukázal jsem slabost a její chování ke mně ochladlo. Takže chlap nesmí být zranitelný.“

Na první pohled jde o jasnou příčinnou souvislost. Ve skutečnosti ale mohlo hrát roli mnoho dalších faktorů.

✔️ Snahou je pochopit, co vedlo k výsledku
✔️ Vytváří pocit, že máme věci pod kontrolou
✔️ Pomáhá orientovat se ve složitých situacích

❌ Zaměňuje korelaci za kauzalitu
❌ Ignoruje jiné proměnné (čas, kontext, konkrétní osoba)
❌ Vytváří falešně jisté „návody“

To, že po nějaké změně nastal určitý výsledek, ještě neznamená, že tato změna byla jeho příčinou.

Spasitelský syndrom

Spasitelský syndrom, komplex nebo syndrom zachránce (Messiah complex) je souhrnný název pro stav, který se u některých lidí objeví po silné osobní zkušenosti a projevuje se jako potřeba zpřístupnit svou zkušenost druhým. To často doprovází přesvědčení, že vidí něco, co ostatní nevidí. Tato role dává jejich zkušenosti význam a posiluje nově vzniklou identitu. Například: „Já jsem si tím prošel a pochopil jsem, v čem to spočívá. Můžu tím druhé provést a pomoci jim otevřít oči.“

✔️ Snaha pomoci druhým může být autentická.
✔️ Vlastní zkušenost může být cenná.
✔️ Sdílení může mít pro někoho reálný přínos.

❌ Přesvědčení o „prohlédnutí“ vede k ignorování limitů vlastního poznání.
❌ Ostatní jsou vnímáni jako „ti, co ještě neprozřeli“.
❌ Chybí reflexe, že jde o individuální zkušenost, ne o obecný princip.

Z pomoci druhým se tak může nenápadně stát způsob, jak si potvrzovat vlastní identitu a správnost vlastního pohledu.

A to není vše

Uvedený výčet není vyčerpávající a takové konfirmační zkreslení v tomto ohledu považuju už za samozřejmost, jenž není potřeba zmiňovat. Mezi další psychologické jevy, které do toho vstupují, jsou namátkou: Dunning–Kruger efekt, zkreslení přeživších (Survivorship bias), zkreslení sloužící sobě (Self-serving bias) atd. Tyto a další zkreslení nás pak dále mohou utvrzovat v našich vnitřních přesvědčeních, třeba právě těch, které se týkají mužství.

Laik má pocit, že tomu rozumí. Odborník ví, jak moc je to složité.

Zdání klame

Psychologické okénko výše bylo nutné pro to, aby bylo možné navázat na polemiku o tom, zda-li někdo, kdo je těmito zkresleními ovlivněn, má kompetence k tomu, dát tvůj život do pořádku. Otázkou je, kolik škod naproti užitku mohou přinést rady, s nimiž se zároveň nesou různé formy předpojatostí a stereotypů.

Když se podíváš na příspěvky samozvaných vztahových rádců, které dnes často zahrnují umělou inteligencí generované generické texty, zjistíš, že jsou plné zevšeobecňujících tvrzení doprovázených vágními podoteky typu: „Po diskuzích se stovkami mužů (žen) se u všech objevuje stejný vzorec…“, nebo: „Ve své mnohaleté zkušenosti s muži pozoruji, že jejich počínání není náhodné…“.

A opět nejde o to, že by neexistovaly obecné principy, jde o jejich zkratkovité vysvětlení. V těch se pak běžně objevují prvky esencialismu, stereotypního vnímání žen, kategorického vnímání maskulinity atd. Většina těchto tvrzení neodpovídá reálné psychologické praxi.

Nejhorší na tom je ta skutečnost, jak jsou taková konstatování sugestivní. Jakoby vypadla přímo z tvého života. S obecnými tvrzeními se lze velice snadno ztotožnit, protože si tam každý doplní to svoje a to jim pak dává validitu. Vzbuzuje to dojem, že dotyčný tvoji situaci dobře zná, přestože platí, že o tobě a tvých vztazích neví zhola nic.

Slepé ztotožňování se

Pokud to tak někdo zažívá, tak v čem je problém? Potíž je v tom, že je velký rozdíl mezi tím, co se děje ve skutečnosti, a tím, jak si sami pro sebe danou situaci vykládáme. Přesně v duchu uvedených psychologických jevů popsaných na začátku tohoto článku.

Toto slepé ztotožňování se pak vede k tomu, že odmítáš skutečnost v detailech, které jsou podstatné. Namísto pochopení tvojí specifické situace, tvého prožívání v interakci s konkrétním člověkem v daném kontextu určeném jasně danou životní situací, se pak odvoláváš na zjednodušená vysvětlení, která však obcházejí jádro věci.

Takže znovu. Nebezpečí spočívá v tom, jaký důraz budeš dávat na rady někoho, kdo tvé vztahy vůbec nezná. A tady je nutno podotknout, že může jít i o tvé kamarády, nebo třeba příslušníka rodiny. Drobný rozdíl je přeci jen v tom, že blízcí lidé se nesnaží tvoji potřebu monetizovat.

Právě snaha se prodat, může vést k agresivnímu marketingu a šablonovitosti hlásající zaručené výsledky. Takže na jedné straně tu stojí odosobněné online kurzy a webináře, osobní koučink s někým, kdo jede v kolejích svých přesvědčení a na straně druhé poradenství vztažené k tobě, k tvému prožívání a zkušenosti.

A to je si myslím i dobrý způsob, jak rozpoznat dobrého vztahové kouče od těch, kteří jen propadly přesvědčení, že tomu rozumí. Pokud někdo opomíjí tvojí zkušenost a protlačuje schématické postupy a kategorizace, pak bych byl na pozoru. Také se nemyslím, že je dobré si vybírat vztahové poradenství na základě reklam, natož toho, co uvidíš na sociálních sítích.

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] KAHNEMAN Daniel. Myšlení, rychlé a pomalé. Jan Melvil 2012. ISBN: 978-80-872-704-24.
[2] BEZ FAULU. Kognitivní zkreslení. In: https://bezfaulu.net, 2026-03-31 [online; cit. 2026-03-31]. Dostupné z: https://bezfaulu.net/kognitivni-zkresleni
[3] Kovářová Daniela. Vztahy aneb 7+1 osudových omylů. Pragma 2021. ISBN: 978-80-242-7656-4.
[X] Přehled literatury

Řídil ses někdy radou druhých, která byla zcestná? Napiš mi. info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com | https://www.midjourney.com

Sdílej:

Post Views: 3