Osamělý muž je buď bohem, nebo zvířetem. Pythagoras
Manosféru lze vnímat jako uskupení různorodých informačních zdrojů a komunit. Od seberozvojových blogů, aktivistických manifestů, skupin za práva otců, návodů na to, jak svádět ženy, až po témné vody incelských diskuzních fór. Autoři, přispěvovatelé a čtenáři se na těchto místech zabývají tématy spojenými s maskulinitou, úlohou mužů ve společnosti a dopady vlivů současné vlny feminismu na práva mužů a jejich roli v moderní západní společnosti.
Jde o nesourodou komunitu, které je obecně veřejně popisována a vnímána jako toxická, mysoginí a silně se vymezující proti ustálenému řádu založeného na dobových pokrokových hodnotách. To je velmi zjednodušující a téměř až zavádějící popis. Jde do jisté míry o nálepku sloužící pro rychlé zaškatulkování, často se snahou dehonestovat vše, co se v této sféře inkubuje. Nehledě na to, zda-li jde o myšlenky prospěšné, či nebezpečné. Tato oblast se totiž dotýká mnoha navzájem provázaných témat a bylo by škoda z ní nevydestilovat to, co nakonec může přinést prospěch nám všem.
Líheň kontroverze?
V jistém ohledu není divu, že je na produkty Manosféry nahlíženo s despektem. Takovýto prostor bude vždy přitahován různými extrémisty a dogmaticky smýšlejícími lidmi, kteří snadno podléhají zkresleným představám a simplifikacím týkajích se fungování světa v jeho složitosti. A jak to tak bývá, ty nejextrémnější názory bývají zároveň i ty nejhlasitější. Na druhou stranu některé argumenty, jimiž autoři Manosféry rozhodujícím způsobem argumentují, vycházejí z vědeckých poznatků a nutno uznat, že i velmi často korespondují s objektivně vnímanou realitou, alespoň, co se různých pozorování a statistických dat týká.
Též fungují i jako nastavené zrcadlo poukazující na nebezpečné jednání lidí, kteří se proti těmto myšlenkám nekompromisně vyhraňují a kritizují je, ale zároveň se sami dopouštějí nekritické propagace postojů, které vedou k rozklížení už tak pohroušených vztahů mezi muži a ženami. Obecně jsou v Red Pill komunitě kritizovány současné společenské narativy, které mužům, ale i ženám, vštěpují určité modely a způsoby chování a přesvědčení. Toto se týká především procesu lidských námluv, vztahů a sociální dynamiky. Poukazuje na to, že to co je nám předkládáno jako odpovídající a správné, je v konfliktu s běžným pozorováním a tím, jak ve skutečnosti obě pohlaví mezí sebou intereagují. Tato pozorování jsou pak zpochybňována a lidem je pak prostřednictvím veřejných kanálů a pop-kultury podsouvána pravda alternativní konstruovaná agendou všemožných woke aktivistů, feministických hnutí a dalších silně liberálních struktur.
Chlapi sobě
V první řadě je potřeba se zamyslet nad tím, co je vůbec příčinou vzniku něčeho takového, jako je Manosféra. Obecně vzato, muži mají tendence vytvářet uzavřené skupiny, kde ve výhradně mužském kolektivu, sdílí své pocity, názory, postoje a myšlenky. To zpravidla v minulosti zahrnovalo různé kluby a spolky, jenž byly orientovány směrem k činnostem, které byly považovány za výhradně pánské. Což už dnes může znít poněkud archaicky a vyvolávat představy o pravidelných setkáních, během kterých muži ukájeli svá nabubřelá ega, navzájem se validujíc a utvrzujíc se v tom, že to oni jsou ti jediný páni všeho tvorstva.
Přitom se muži chtěli jen nerušeně oddávat svým zájmům společně se stejně naladěnými lidmi. Smyslem takových setkání bylo také vytvoření takového prostředí, kde se může naplno projevit maskulinní energie. Prostředí, kde může tato energie nespoutaně sršet ve všech svých podobách a kde muž získává ujištění o tom, že jsou jeho pocity a potřeby vnímány jako normální. Nebudou nijak potlačovány a nebudou nikým označovány za špatné a hodné studu. V takovém prostředí se muž může chovat i nepatřičně. Může být například sexistický a klidně verbálně objektivizovat ženy.
Tady je nutné pochopit, že takový projev, je projevem čiré maskulinní (sexuální) energie, nikoliv zralé maskulinity. V takovém prostředí a pod vedením starších a zkušenějších mužů se tato energie mohla transformovat. Tito muži totiž sloužili jako vzor předkládající to, jakým způsobem tuto energii ovládnout, aniž by s ní bylo nepatřičně zacházeno, ale zároveň aby dál proudila a nebyla potlačována. Tím, že jedinec vidí, že jsou tyto projevy přirozené a zároveň přichází do styku s autoritou, která je ovládá, tříbí si tím jeho vlastní postoj a chování. Svým způsobem takové prostředí částečně participovalo na iniciačních procesech. Ostatně i mnoho z těchto uskupení mělo nějaké své rituály, při kterých se testovala a utvrzovala chlapská integrita.
Mužský prostor zamořen
Čím více takové prostředí pozbývalo těchto silných vzorů a autorit, tím více tento prostor zachvátil živel bezbřehé a nekontrolované maskulinity. Tím se i dané prostředí stávalo více a více nebezpečným pro samotné muže. Na takových místech bují ta pravá toxická maskulinita. Nevyzrálá podoba maskulinity je egoistická, teritoriální, dominující, uzurpující si nároky na privilegovanost. Nikoliv to co se dnes za ní ve veřejném prostoru v mnohých případech pouze vydává. To je jen často jejím pouhým náznakem.
Jinými slovy, ani muž se zralou maskulinitou není zcela prostý těchto aspektů, které vychází z proudu maskulinní energie. Je však dostatečně uvědomělý a celistvý. Přijímá se ve své úplnosti. Je si vědom toho, že je to součástí toho, co znamená býti mužem. Užívá ji k vytváření hojnosti, což ho naplňuje a zároveň mu umožňuje dávat ostatním. V tom spočívá ten zásadní rozdíl oproti těm mužům, kteří jsou buďto touto energií naprosto pohlceni, nebo ji v sobě zcela odmítají. V obouch případech vystoupí na povrch ony jedovaté projevy. Zatímco v případě zjevných projevů směrem ven je zřejmá hrubost, nevyzrálost, či agrese. V případě mužů, kteří ji potlačili, jsou to často mnohdy projevy nenápadné, skryté, manipulativní a o to více nebezpečné. A teď si představme takové prostředí v jednadvacátém století na internetu a bez příslušných autorit.
Reakce a adaptace
Dalším důvodem vzniku Manosféry je společenský tlak. Je to odpovídající reakce na změny, které sebou přináší posilování vlivu žen ve společnosti. Což není úplně šťastně řečeno. Spíš změn souvisejících s redefinováním rolí a z ní plynoucí krize mužství. Jistě by tu měla platit rovnost příležitostí, ale je liché podléhat přesvědčení, že muži a ženy jsou stejní. Výsledek těchto tlaků a změn je dnes patrný. Muži jsou feminizováni. Počínaje výchovou, přes školský systém až po vliv populární kultury na vnímání mužství. Zcela se vytratily iniciační procesy zajišťující přerod chlapců v muže a spolu s nimi i mužské vzory zralé maskulinity.
Místo toho se objevila celá plejáda analgetik ke ztišení bolesti neukojených potřeb vyvěrajících z mužské přirozenosti. Ať už jde o videohry, které dnes velmi sofistikovaným způsobem dokáží poskytovat náhradu za skutečné seberealizační aktivity. Tedy nahrazují ty činnosti, jenž nás vystavují nutnosti popasovat se s problémy reálného světa, což nás jako muže utváří. Či dostupné a nepřeberné množství pornografie, zajišťující tak instantní přísun dopaminu kdykoliv na vyžádání.
Naopak ženy jsou emancipovány a pod tlakem historických zkušeností vedeny k tvrdé práci na sobě samých. Od počátku průmyslové revoluce, kdy se začali zapojovat do pracovního procesu u nich sílí orientace na cíl, výkon a výsledek. Kapitalistický svět je vybudován na maskulinní energii a ženy, aby v něm uspěly si musí tyto schopnosti osvojit. Tím ale dávají v sázku svou vlastní ženskost. Dochází k prohození polarit (depolarizaci). Dnešní úspěšné a nezávislé ženy v kombinaci s globální validací mají velmi vysoké nároky, které průměrní muži nedokáží uspokojit. A vlastně ani nemusí a tak namísto prožívání selhání a vyvíjení jakékoliv snahy, radši inklinují k eskapizmu v podobě drog, virtuálních světů a nahých modelek. Nejen mladí muži jsou tak často ztracení, což nemůže být nikterak překvapující, uvědomíme-li si, že se ztrátou účelu pozbyde i smysl.
Černá a bílá maskulinismu
Je nutné rozlišovat odkud se berou jaké argumenty, jak jsou míněny a co je jejich zdrojem a cílem. Je přeci zásadní rozdíl v tom, zda-li je příčinou strach ze ztráty kontroly nad výhradním postavením, nebo vnitřní bolest a hrůza ze ztráty smyslu. Zatímco v prvním případě je potřeba uvolnit prostor a dát příležitost všem. V druhém případě jde o existenciální děs z toho, že dojde k rozkladu konstruktu smyslu bytí. Muž potřebuje mít svůj účel a životní cíl. Muž se potřebuje cítit potřebný. Potřebuje někam směřovat. Potřebuje naplňovat všechny své archetypální role. A mnoho z nich je tímto vývojem ohroženo. Jinak tomu, ale není ani v případě žen. Je potřeba to přestat vnímat jako zlovůli a chápat to jako součást procesu.
Jednoduché řešení neexistuje. Na co se však lze spolehnout je, že zabere samoregulační mechanismus neměnných evolučních systémů, nad kterými vytváříme všechna uspořádání, režimy, řády, včetně jejich hierarchií. Tento nejstarší systém si nenechá nikým, ani ničím poroučet. Nenechá se řídit jakoukoliv agendou. Už jen z toho důvodu může být užitečné pochopit myšlenky, které manosféra, potažmo red pill komunita přináší. Místo snahy změnit něco, co přetrvává a naroubovat na to něco, co tomu odporuje, je lepší to pochopit, uchopit a v synergii spojit s námi samotnými a s naší přirozeností. V první řadě a především by tak mělo být učiněno samotnými muži. Ti se musí schopit a začít na sobě pracovat. Nejde o to vracet staré pořádky a snažit se získat zpět něco, co už stejně dávno pominulo. Nýbrž se navrátit zpět ke své podstatě. Přizpůsobit se těmto změnám a učinit ze sebe moderního ryzího muže.
Dokonáno jest.
Jsi součástí této komunity? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Související příspěvky
- Neviditelná klec vztahového rámce
- Holkytida z pohledu nezralé vztahovosti
- Soft Next jako metoda manipulace při řízení vztahů v Red Pillu
- Jak Red Pill ovlivňuje partnerské soužití
- Alfa muž jako náplast Red Pillu přes nezralou maskulinitu
- Beta chlap slaměný panák Red Pillu
- Red Pill – subkultura mužství
- Pravý muž
- Red Pill
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com
