V posledních letech se v souvislosti s turbulentními změnami, které v západní společnosti panují, čím dál tím častěji hovoří o krizi mužství. Některé hlasy dokonce provolávají, že jde o krizi způsobenou samotnou existencí patriarchátu a tudíž se tak muži stali svojí vlastní obětí.
Co to znamená? Mužská identita, stejně jako je tomu v případě žen, má být ohrožena ztrátou účelu způsobenou neschopností dostát nárokům při plnění předepsaných rolí. V případě mužů jsou to tradiční role jako živitel rodiny, či ochránce. Tyto role mají být v očích kritiků pouhým konstruktem, které vygeneroval systém samotný, aby si tak muži zajistili výhradní postavení v určitých sférách života. Aktuálně už však tyto funkce začínají pozbývat smysl, alespoň z hlediska rovnosti příležitostí a finanční nezávislosti žen. Muži se díky tomu mají cítit vyprázdnění, jelikož ztratili svůj účel, jenž je v dnešní době pouhým přežitkem.
Mladí muži se pak mají potýkat s dalším problémem a to, že jsou jim tyto role nadále předsouvány jako platné, přestože se necítí být těmi tradičně maskuliními muži a být jimi i odmítají. Razí moderní a novodobé přístupy. Zároveň však pociťují, že rovnost ze stran žen zůstává jen v oblasti jejich nezávislosti a do oblasti seznamování a vztahů se takřka nepromítá. Nadále tak většina žen upřednostňuje v oblasti romanticko-sexuálních vztahů tradiční přístupy a hodnoty.
Pojetí se mění, podstata přetrvává
Jak je to možné? Jsou mužské a ženské role skutečně jenom produktem potřeb společnosti platným po dobu, kdy dávají smysl s ohledem na vývoj společenského uspořádání? Tato přesvědčení vycházejí z myšlenek sociálního konstruktivismu, ve kterém jsou normy a zvyklosti definovány kulturním a společenským kontextem. Zcela určitě nelze říct, že by vnímání maskulinity a feminity nebylo ovlivněno a podmíněno kulturními zvyklostmi a samotnou zkušeností člověka, který byl v dané sociální struktuře vychován.
Nicméně odhlédneme-li od těchto rozdílů, nalezneme pod nimi esenciální podstaty, které jsou všudypřítomné a v čase persistentní. Tato podstata vyvěrá z evolučních mechanismů, které se vyvíjeli spolu s naším druhem. Jejich projevem je určité počínání, nehledě na to v jaké společnosti, řádu či systému žijeme. Příkladem může být inklinace žen navazovat romanticko-sexuální vztahy s muži s vyšším sociálním a ekonomickým statusem.
To, co do sociálního statusu spadá, se může v různých kulturách lišit, ale tato tendence přetrvává. Jinými slovy chování mužů i žen je biologicky determinováno. Jde vůbec o ten nejstarší systém, který poskytuje oběma pohlavím nástoje v podobě určitých předpokladů tak, aby byly schopny efektivně naplňovat svoji biologickou úlohu. Tyto předpoklady pak utvářely a definovaly i to, co vnímáme jako tradiční role. Nejsou to smyšlené kategorie vzešlé z nějakého úmyslu, nýbrž jde o archetypální šablony, kterými jsme odjakživa přirozeně formováni.
Moderní (ne)muž jako produkt redefince mužství
Dostáváme se tak do situace, kdy je na jedné straně zpochybňováno tradiční pojetí mužství, včetně jeho charakteristických projevů. Na straně druhé jsou pak formulována pravidla nová, která mužství redefinují na základě představ o tom, jak by to správně mělo být. Zcela ingnorujíc skutečnost, že tu existují vlivy, které nelze odstranit pouhými vědomými rozhodnutími. Takže otázkou je, zda-li namísto tvrzení, že jsme do nějakých předloh pod tlakem tlačeni, nemá být naše soustředění zaměřeno na to, proč se potřebujeme z těchto rámců vymanit a zda-li je to vůbec fakticky možné.
Nakonec asi nejde ani tak o to, že bychom toho nebyli schopni. Spíš jde o to, zda-li to v takovém případě funguje a zda-li se skutečně cítíme autenticky naplnění a dosahujeme plného rozsahu našeho potenciálu. Třebaže v souvislosti s tím zde historicky došlo ke vzniknu nerovností, snaha o přepsání nečeho, co je nám vlastní tuto situaci nevyřeší. Máme usilovat o dosažení rovnosti, nemáme být stejní, máme být komplementární.
Pokud se někdo cítí být utiskován tím, že je vměstnáván do nějaké škatulky a cítí se díky tomu nepatřičně a vykořeněn, odkud pak pramení jeho pocit útlaku? Je přece naprosto v pořádku, pokud někdo neodpovídá přisuzovaným a očekávaným charakteristikám, je-li to v souladu s jeho přirozeností. Je-li jedince ználý sám sebe, umí si nastavit své hranice, pak ho nějaké nenaplnění očekávání ze strany druhých, nemohou vůbec ohrožovat. Ať už jde o jakoukoliv doménu. Jediné nároky, které na sebe snáší jsou ty, jenž si dává on sám.
Slabý muž neexistuje, jen člověk co se hledá
Tak odkud se tedy berou všechny ty pocity zmaru, zmatení, pohřbeného sebevědomí a bolestivého nepochopení, které muže v takových situacích provázejí? Může za to snad zlá doba? Nekompromisní nároky kapitalistické soutěže? Nesplnitelné požadavky žen? Odklon od morálních hodnot? Není to náhodou tím, že si zkrátka s nastálou situací neumí muži sami poradit?
A jsme u toho. Krize mužství je způsobena neochotou převzít zodpovědnost za svůj život nehledě na vnější okolnosti. Pokud někdo má tendence ukazovat prstem a vinit z toho druhé, či rovnou celou společnost, pak jen nepřebírá plnou zodpovědnost za své bytí. Hledání viníka je typickým doprovodným jevem této neochoty. Ať už se jedná o cokoliv. V tomto ohledu se celá věc vykresluje spíš jako krize identity.
Mladí muži nejsou dostatečně integritně silní a rezistentní vůči tomu, co je jim vštěpováno. Součásné společenské narativy se snáší na jejich hlavy jako všudepřítomná zaříkávadla. Jde sice o korektní, ale často zcela od reality odtržené ideje, kterým uvěřili a zcela propadlii. Namísto toho, aby jednali nezávisle sami za sebe. Řídí se jimi, přestože u nich dochází ke konfliktu, kdy se jejich autentické vnitřní prožívání neslučuje s jejich činy a naopak. Činí tak dál i přesto, že opakovaně selhávají až nakonec zcela rezignují. Je to smyčka na krku mužů škrtící jejich maskulinitu a s tím i prostředky, jak se s danou situací vyrovnat.
Muže nečiní slabým to, že je takový či onaký. Nedefinuje ho to, že v něčem neuspěl, či někde selhal. Nestává se méně mužným, protože preferuje to, či ono. Na ničem z toho fakticky nezáleží. Dokáže-li přijmout sám sebe, přijmout zodpovědnost za svůj život navzdory všem okolnostem, začne jednat podle vlastních záměrů, pak se osvobodí. Pokud však v sobě odmítne svůj naturel, utrpí tím jeho integrita a nikdy svůj účel nenaplní. Zůstane v šedé průměrnosti neosobitého vyjádření sama sebe a bude nucen následovat předpisy, nehledě na jejich původ a záměr.
Příčiny současného stavu
Určit příčiny současného stavu je komplikované, už jen s ohledem na to, že jde o relativně neprozkoumaný proces a neexistují tak k tomu odpovídající data. Navíc to není něco, co by bylo vnímáno jako nějaký zásadní a globální problém a tudíž je celá problematika redukována na úroveň jednotlivců. Z pohledu možných příčin jde o kombinace více faktorů a některé z nich mohou být skryté, či nepřímé. Usuzovat tak lze spíš z obecných již existujících ukazetelů a z nich tyto důvody odvozovat. Ty mohou být následující:
- Chybějící iniciační procesy přerodu chlapce v muže
- Chybějící vzory zralé maskulinity
- Feminizace mužů během výchovy a vzdělávacího procesu
- Klesající hladina testosteronu u mužské populace
- Přítomnost xenoestrogenů v životním prostředí
- Dopaminová závislost a nerovnováha
- Přejímání společenských gynocentrických narativů
- Neporozumění sociální dynamice
Renezance mužství
Dobře, co s tím vším ale dělat? Vyčerpávající odpověď by vydala na několik samostatných článků, protože neexistuje jediné správné řešení, které by bylo jednoduché a elegantní. Jde o komplexní problematiku, na kterou lze nahlížet z mnoha úhlů. Určité indicie vedoucí k rozpletení této hádanky může poskytnout manosféra, která se těmito tématy zabývá. Zvlášť přínosné se jeví přístupy, které razí Red Pill komunita, byť sebou taktéž přináší další problémy s tím související. Red Pill se zaměřuje na jedince a na význam mužského seberozvoje. Není potřeba se vracet k starým pořádkům, ale ke své podstatě. Není žádoucí vytvářet falešné já pro potřeby adaptace, důležitější je přizpůsobit se a projevovat se ve své autenticitě. Rozvíjet se ve všech oblastech, které definují pravého muže v tom tradičním pojetí, ale posunout toto pojetí na novou úroveň.
Dokonáno jest!
Související příspěvky
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com
