Nebojte se ukázat světu své skutečné já, autenticita je jádrem úspěchu vaší osobní značky. Petr Kmošek
Být autentický
Žít a svobodně jednat na základě svých názorů a preferencí. Žít v souladu se svými potřebami a vnitřními přesvědčeními očištěnými od mínění, jenž se v nás zakořenily v době našeho formování. Být tím, kým skutečně jsem. To je jeden z nejpodstatnějších stavů bytí, jehož přítomnost je nezbytná pro dosažení vnitřního klidu a stability. Autenticita je pojivem mužské integrity a tvoří tak základní element, který prosakuje do všech dalších částí osobnosti.
Ryzost však není něco, co je nám dáno, jako něco samozřejmého. A dosáhnutí jisté míry opravdovosti není triviální. Zkrátka nestačí být jen sám sebou. Je potřeba se vydat na cestu sebepoznání, která přináší střet s mnoha nepříjemnými skutečnostmi. Během nich budeš muset podrobit svá nejniternější mínění zatěžkávacím zkouškám. A věz, že i některé z těch nejzásadnějších a nejstabilnějších se mohou zcela rozdrolit. A to secsakramenstky bolí! Navíc je to dlouhá a náročná cesta. Je to proces plný překonávání vědomých i podvědomých obav, dogmat, předpojatostí, zaujetí a zkreslení. Bez hluboké introspekce se neobejdeš. Skrz ztrátu iluzí, částí sama sebe, tato cesta vede.
Na nic si nehrej!
Na koho si to hraješ? Jestli si myslíš, že uspěješ s tím, že si na někoho budeš hrát, tak jsi na omylu! Pokud se vydáváš za někoho kým nejsi a činíš tak vědomě, tak jen pouhá tato skutečnost, ti způsobuje vnitřní pnutí. Tohle pnutí má za následek to, že nemůžeš žít jako uvolněný chlap v dobré náladě. Ať už jsi sebelepší herec, tento vnitřní nesoulad vždycky vyplave na povrch. A většinou v té nejméně vhodné chvíli. Zpravidla je to ve chvílích, kdy přijde nějaký stresor, či jiný podnět, který způsobí, že nebudeš moci věnovat energii na udržení své masky a celá fasáda se rozsype. Složí se jako chatrný domeček z karet a ty s ní. Vědomá hra na někoho jiného je sprostá faleš, která nepatří do repertoáru opravdovýho chlapa.
Vydáváš-li se za někoho jiného, pak tím vytváříš pokřivený a zidealizovaný obraz sama sebe. Často v domění, že takto tě druzí přijmou. Člověk chce být přijímaný, ale chce být přijímaný ve své jedinečnosti i se svými nedostatky. Pod vrstvou přetvářek můžeš přestat vnímat své skutečné potřeby a také tím odsouváš potencionální problémy a jejich možné řešení. Vyhni se takovému chování. Tahle hra na někoho jiného není dobrou strategií, ani dobrou vizitkou. Často slouží jako kompenzace nedostatečnosti a nejčastěji pramení z nízkého sebevědomí a pocitu méněcenosti.
Bezpodmínečně máme být přijati našimi rodiči. Nestane se-li tak v míře, kterou jsme potřebovali, pak v dospělosti hledáme přijetí a potvrzení v zástupných personách v našem okolí. Vytvoříme si určitou představu o sobě samých, která pomůže taktovéto rány zakrýt. Ty však v tobě dál nezhojené zůstavají, mokvají a bolestivě pálí vždy, když musíš čelit jejich obnažení. Pohled na hnisající otevřenou ránu není příjemný, je však nezbytný pro zahájení procesu léčby. Někdy to může vyžadovat chirurgickou přesnost, abys z nich vytáhnul téměř neviditelné třísky traumat. Což si žádá nejen trpělivost, ale i odvahu a odhodlanost.
Přestaň si hrát na hrdinu a skutečně se jím staň!
Přijetí, stín ke světlu patří
V první řadě přijmy sám sebe. To ti usnadní říkat o sobě pravdu, nehledě na její lichotivost. Uvidíš, jak dobrý a osvobozující pocit to je. Pokud něco definitivně přijmeš, pak už se tě to nebude nijak nedotýkat. Nebude to mít žádný emoční náboj. Nebude to v tobě vzbouzet žádné nutkání, nevyvolá to potřebu reakce. Přijetí ti umožňuje se doopravdy propojit sám se sebou. Je to také jeden z nutných předpokladů pro zahájení procesu změny.
Každý máme svůj temný hvozd, podsvětí, odvrácené temné místé, v němž se plíživě pohybuje stín a jeho démoni. Je to prostor plný zapomenutých a vytěsněných zkušeností. Místo, kde si stín žije vlastním životem a živí se vším nežádoucím, co mu poskytneš v podobě potlačených potřeb, pocitů a tužeb. Ačkoliv takový popis může evokovat něco nadpřirozeného, nenech se mýlit. Stín je stejně tak skutečný, jako jsi ty sám. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že sytí tvé démony. Tito našeptávači mohou negativně promlouvat do tvého života.
Démonem v tomto kontextu míním tu část stínu, který narostl do takové míry, že překonal hranici nevědomí a je schopen tě ovládat. Stínu a démonům je potřeba se postavit a integrovat je do sebe dřív, než tě stačí pohltit. Nahlédnout svému stínu je nesmírně náročný úkol. Můžeš se potýkat se skutečnostmi, které navždy změní tvé nazírání na to, kdo jsi a co znamená lidství. Ne každá špatná zkušenost, zde uvěznila něco temného. Ukrývat se tu mohou i neprojevené a udušené kvality v jejich bezbřehosti. Nadšení, spontaneita, činorodost, sexuální chtíč a fantazie. Ať už se tam skrývá cokoliv, je to tvojí součástí a patří to k tobě.
Strach a pocit ohrožení
Jedním z častých důvodů, proč si na něco hrajeme, je strach a pocit ohrožení. Na jedné straně je nám do hlav vtloukáno, že jako chlapi bychom měli být odolní a nebojácní. Na straně druhé, že máme být citliví a projevovat své emoce. Avšak skutečná výchova spočívající v tom, jak správně zacházet s vnitřními pocity nejistoty, jak je překonávat a prezentovat, chybí. A téměř zcela zde chybí aparát, který by se zabýval přístupem k emocím plynoucích z podvědomých signálů, když se jako muži pohybujeme na poli dominanční hierarchie. Pocity selhání, slabosti, prohry objevující se ve chvílích, kdy se rozhoduje o naší pozici na žebříčku dominance a my bychom měli jít z kůži na trh a ukázat, že si nárokujeme místo, které nám (ne)náleží.
Každý z nás to zažil. Ať už v partě kamarádů, kde se navzájem jako chlapi neúprosně testujeme a poměřujeme si navzájem svá nádobíčka. Ve společnosti žen, kde o ně mezi sebou soupeříme a kde z nás stříká testosteron kašírovaný do líbivých gest doručovaný v balíčcích důmyslných strategií. Stejně tak i v běžném každodenním životě, kde musíme obstát a kde musíme obhájit naše postavení, aniž bychom nesklouznuli do zapovězených vod toxické maskulinity. Účastníme se tak různých typů mocenských her.
Ušlechtile si můžeme hrát na vyspělou společnost a vnášet do nich všemožná pravidla. Jakmile však dojde na lámání chleba, vzenešená slova vezmou za své a zkřehnou v nekompromisní tvrdosti reality. Ocitáme se ve vysoce konkurečním prostředí, v němž je každý náznak disintegrity tvrdě potrestán. Mechanismy, kterými oplýváme pro vypořádání se s takovými situacemi, jsou označovány jako zlé, nebezpečné a toxické. To ještě více prohlubuje pocity bezmocnosti, frustrace a selhání. Vnitřní obavu vyjádřit autenticky své pocity a potřeby. V konečném důsledku se tak nakonec bojíme být sami sebou.
Takto to alespoň vnímá nezralá osobnost muže, která se tím cítí být ohrožena, či dokonce ponížena. Problém není v pocitech samotných a jejich prožívání. A řešení postavené na jejich předcházení či odstranění, o což se dneska společnost snaží různými způsoby a prostředky, je liché. Korektnost a fiminizace mužů vede jen k dalšímu prohlubování tohoto problému. Je potřeba dobrých vzorů zralé maskulinity. Chybí iniciační procesy přerodu chlapce v muže. Během této transformace není člověk zbaven emocí, ale je vystaven nutnosti jim čelit, vypořádat se s nimi a začlenit je tak do své osobnosti.
Uvědomí si hlubší smysl toho, proč takto jednáme a že je to ve svém důsledku součástí přirozeného procesu, který nám pomáhá v adaptaci a přežití. Zároveň také ale stojí i za hybnou silou, která nám umožňuje poznávat a tvořit. Pravý muž se k těmto pocitům nestaví jako k něčemu, co ho ohrožuje a co mu ubližuje. Nahlíží na ně realisticky a bere je jako nedílnou součást života. Staví se k nim jako k výzvě, která ho může někam posunout a obohatit.
Přesvědčení a falešné programy
Opravdovým uměním je schopnost podrobit svá nejniternější přesvědčení zatéžkávacím zkouškám a zpochybnění. Během svého života nabereme mnoho přesvědčení, která jsou pro nás určující. Jaká vnitřní přesvědčení formují tvůj pohled na život, na lidi a tebe samotného? Uvědom si, že mnoho z těchto přesvědčení jsou falešné programy, které si přijal za vlastní. Většina z nich se formovala v ranném dětství a od té doby se utužují pod tlakem zkušeností, jenž je potvrzují. Cokoliv se v tvém životě stane a může toto přesvědčení potvrdit, je mu tato skutečnost přiřazena jako neprůstřelný důkaz. Ať už jde o sebenaplňující se proroctví: ,,Tohle nedokážu.., Nejsem takový… ,Nejsem dostatečně dobrý..”, nebo názory na druhé: ,,Lidem se nedá věřit…, Nikdo mi nerozumí…”, nebo vidění světa: ,,To je nespravedlnost…, ,,Bůh mě tu nechal…”
Mnoho podobných myšlenek vedených ve vnitřním dialogu, jakkoliv se mohou zdát, že souvisí s vnějším světem, vedou k tobě. Problém falešných přesvědčení spočívá v tom, že tyto programy ti brání v realizaci těch přesvědčení, která vychází z tebe a jenž bys chtěl z své podstaty naplňovat. Některé jsou natolik hluboce zakořeněny, že je můžeš považovat za neměnné. Změnit své sebepojetí patří mezi ty největší výzvy v procesu přeuspořádání svých přesvědčení.
Dalším silovým efektem jsou tlaky vnějí přicházející z očekávání, která ti předkládá společnost a druzí lidé jimi svázaní. Pravidla co bys měl, nebo musíš dělat. Místo toho, abys následoval svou vizi, řídíš se těmito falešnými programy, předpisy a očekáváními. Vezmi osud do svých rukou.
„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem.“
Carl Gustav Jung
Elegance a průzračnost jasného jednání
Postupné očištování se od nánosů převzatých vzorců, projevů nevědomého jednání, či následování cizích očekávaní sebou přináší mnoho pozitivních vedlejších efektů. Tvůj pilot hlásí skvělou viditelnost a to je signálem vědomé kontroly. V takovém rozpoložení můžeš naplno věřit své intuici. Ta ti pomůže odhalit mnohá nebezpečí a usnadní ti průchod neznámem. Můžeš se spoléhat na hlas svého svědomí. Už nebude jen vrtkavou kousavou nejistotou a pochybností. Bude s tebou plně synchronizováno a bude tak jasným signálem, který ti oznamuje, že se rozcházíš se svými vlastními přesvědčeními a jednáš mimo ně. Z nezávislosti pocházející z přijímání věcí tak, jak v životě jdou, plyne odstup, nadhled a uvolněnost.
Jednodušší život pozitivního nastavení mysli
Vždy kdy jednáš a tvé jednání vychází ze tvé podstaty, pak se nemusíš starat o konzistentnost svých činů a svých tvrzení. Odmyslíme-li ty situace, kdy si například změnil názor. Pak jsou tvé reakce vždy jednotné a tím pádem i věrohodné. Říkáš zkrátka pravdu a nemusíš se zabývat udržováním konstrukcí, které vyžaduje lhaní. To šetří mnoho energie a nastavuje tvou mysl směrem k pozitivnímu přístupu a uvažování. Opakem takového chování je například chování člověka s narcistní strukturou osobnosti. Takový člověk osciluje mezi dvěma polohami falešného a opravdového já. Falešné grandiózní já, chrání opravdové já před zraněním. Činí tak skrz vytvoření a posilování ochranného konstruktu z lží a iluzí. Ačkoliv jsou tito lidé mistři v přetvářce a budí dojem schopného a sebevědomého člověka. Vnitřně zažívají silné pocity nejistoty a nevědí kým vlastně doopravdy jsou.
Ženy chtějí muže, který je konzistentní a kterému mohou věřit
Ženy obecně muže testují a posuzují z mnoha hledisek. Zjišťují, byť třeba na podvědomé úrovni, zda-li splňuješ určité kvality a jsi skutečně tím, za koho se vydáváš. Toto chování se u žen vyvinulo jako strategie umožňující jim zajistit si vhodného a perpektivního muže pro dlouhodobé partnerství. Tedy takového muže, který nebude nebezpečný, bude ochoten se podělit o své zdroje a zajistí péči o jejího potomka. Muži se snaží v procesu svádění uspět a osvědčit, což často vede k tomu, že svou strategii staví na budování co nejlepšího dojmu a obrazu muže, jenž žádanými vlastnostmi disponuje, nehledě na to, jaká je skutečnost.
V tomto ohledu platí výše zmíněné. Pokud takovým mužem nejsi, tak si na něj nehraj. Z krátkodobého hlediska to sice může přinést kýžený výsledek, ale z dlouhodobého hlediska je to pohromou pro tvou integritu a vztah samotný. Místo vkládání energie do předstírání, investuj raději do svého seberozvoje a staň se chlapem, který je autentický.
Dokonáno jest!
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com
