Holkytida z pohledu nezralé vztahovosti

Došlo mi, že když spojíme dvě polovičaté bytosti, nevzejde z nich jedna úplná. Spíš je to tak, že silnější polovina pozře z důvodu zaplnění vlastní prázdnoty tu slabší. S. Ingrová


Oneitis, nebo-li holkytida je nezdravá emocionální závislost na jedné jediné ženě. Pojem holkytida je volným překladem tohoto výrazu, který zavedl jeden český Red Pill kouč. Prostřednictvím této slovní hříčky poukazuje na to, že jde o jakousi formu postižení, jejímž hlavním symptomem je propadní iluzi, v niž postižný muž věří tomu, že nějaká žena je výjimečná a v jeho život nezastupitelná. To sebou přináší mnoho dalších vedlejších efektů mezi které může například patřit nahánění dané ženy, nebo neúměrná poslušnost a vyhovění směrem k jejím přáním.

Rád bych se na tento fenomén, který zpravidla postihne každého muže alespoň jednou za život, podival do větší hloubky. Podíval se tak na důvody vzniku tohoto upnutí se k opačnému pohlaví. Prozkoumal Red Pillem navrhovaná řešení a poukázal zároveň na to, že ne vždy mohou být účinná s ohledem na původ takového spravování se.

Pocit jedinečnosti

Hned na začátku je potřeba si vydefinovat význam jedinečnosti v kontextu probíraného tématu. Každý člověk je svým způsobem unikátní. Jedinečný v organizaci své osobnosti formované životními zkušenostmi, ale také i vrozenými dispozicemi, vzhledem a temperamentem. V souvislosti s holkytidou však mluvíme o jedinečnosti vztažené směrem ke konceptu lásky a vztahovosti. Především pak k subjektivnímu pocitu muže a vnímání jeho vytoužené ženy.

Zajímavé na tomto pocitu je skutečnost, že velmi intenzivním způsobem oslovuje bytostné já. Alespoň tak se to jeví v prožívání chlapa, kterého tento velmi naléhavý pocit zasáhne. 

Myšlenky a pocity jsou tak silné, že dokáží prostoupit celou osobností a započít úvahy na téma spříznění. I muž, který je jinak pevně ukotven v racionalitě, může být tímto stavem zcela ochromen a vyveden z míry. O to více je to matoucí a v prožívané zkušenosti i tento stav prohlubující. Na řadu přichází vnitřní dialogy a všetečné otázky typu:

  • Co znamená, že něco takového k někomu cítím?
  • Jaká je ta žena, která ve mě tyto pocity vyvolala?
  • Proč je to tak jiné, intenzivní a naléhavé?
  • Zažiju to ještě někdy?

Hledání smysluplných odpovědí na tyto otázky obvykle nepřináší uspokojivé výsledky. Bez řádné opory je ani ve svém prožívání nelze nalézt. Ústí tak v jednu jedinou alternativu. Je to tím, že je daná žena jedinečná, jakým si způsobem pro mě stvořená. Tímto způsobem nabírá prožívání  na osudovosti. To je ten důvod a zároveň i důkaz, jinak by se to přeci nedělo, ne tímto způsobem.

Jak se Holkytida projevuje

Oneitis se projevuje specifickými příznaky. Ostatně i odtud pramení její název, kde koncovka ,,itis” odkazuje na nemoc. Projevy holkytidy jsou následující a opět se v nich zrcadlí princip jedinečnosti.

  1. Jedinečnost obrazu člověka – Jde o přesvědčení, že je tato žena jedinečná jako bytost ve své komplexitě. Od povahy, jejího uvažování až po vzhled a vystupování. Žádná jiná se ji nevyrovná a tudíž je nenahraditelná. 
  2. Jedinečnost konstruktu smysluplnosti – S touto ženou dává všechno smysl. Bez ní tvůj život nebude dávat smysl. Tudíž nebudeš moci být spokojený a šťastný.
  3. Jedinečnost protitvaru – Tato žena tvoří ideální protějšek. Dokonale naplňuje tvoje představy a potřeby. S jinou ženou to nikdy nebude takové a nikdy s jinou nebudeš úplný.

Mimo výše uvedených symptomů se mohou vyskytovat opakující se tendence. Jakmile se z jedné holkytidy dostaneš, nehledě na délku jejího trvání, po kterou ses jí snažil zbavit, přijde ti do života žena nová, ke které si závislost opět velmi rychle vypěstuješ. Je potřeba hlouběji porozumět mechanismům, které za touto tendencí stojí.

Nedostatek možností a romantizace vztahů

Red Pill vidí příčiny vzniku Oneitis v nedostatku možností a z něj vyplývajícího strachu ze ztráty. Ten má mít za následek přehnané ulpívání. To se ve výsledku projeví i na nedůstojném nahánění vysněné ženy v případě, že s ní muž chce navázat romanticko-sexuální vztah. Docílít tím však zcela opačného výsledku. Projeví-li se pak její příznaky během fungujícího vztahu, dochází k přehnané kontrole a žárlivosti. Případně muž obětuje pro vztah s danou ženou cokoliv, jen aby si ji udržel. Pod drobnými ústupky nakonec ztrátí svou pozici, což nakonec vyústí opět v rozpad vztahu. Holkytida tak má být zabijákem, jak v procesu svádění, tak vztahu samotného.

Sklony k Holkytidě má podle Red Pillu také posilovat narativ šířený prostřednictvím pop-kulturních odkazů. Mnoho filmových příběhů, textů písní a poezie operuje s tématem romantické lásky. Ta je oslavována jakožto nejvyšší možná forma emocí, kterých je člověk schopen dosáhnout. Jde o velmi romantizovanou a idealizovanou představu lásky, která je bezpodmínečná. V tomto nerealistickém zobrazení se pak mají muži ztrácet a věřit tak mýtu spřízněné duše.

Víra v lásku

Na symbolické rovině jde o archetyp lásky (Éros). Láska sama o sobě není spojena jen s blažeností, ale i s jistou mírou utrpení a kruté osudovosti. Je to téma, které k nám promlouvá, jelikož promlouvá k našim nejniternějším obsahům. Oslovuje jednu z našich primárních potřeb. Mnoho lidí má problém porozumět svým pocitům a emocím. Nerozvíjí se v oblasti emoční inteligence a nechávají jim tak zcela volný průběh. Často jsou pohlcování magickým myšlením, které mýtus spřízněné duše posiluje. Úzce souvisí s transendentálními zkušenostmi a potřebou člověka věřit v něco vyššího. Chceme věřit v něco co nás samotné přesahuje a archetyp lásky tento obraz naplňuje.

Tyto společenské mýty mají své opodstatnění. Mají za úkol posilovat ty části psyché, které se přímo dotýkají toho, co znamená být člověkem. Tyto části se podílí na schopnosti vytvářet lidská společenství a kulturu. Úzce souvisí s jednotou, schopností spolupráce a recipročním jednáním.

Je nutné tato poselství chápat jako vyprávěné příběhy, ve kterých je jistá idealizace a ona archetypálnost je nástrojem pro efektivní způsob předávání složitých konceptů. Pokud tak vnímany nejsou, pak mohou snadno posilovat víru v to, že někde existuje někdo, kdo je osudem daný proto, aby naplnil náš život. To je samozřejmě mylná představa, protože jsme úplní samy o sobě a pokud se tak necítíme, je potřeba chybějící obsah hledat v sobě a nikoliv ve vnějším světě. To, že máme sklony k nerealistické interpretaci těchto příběhů je proto, že nám chybí korektivní zkušenost.

Různé formy Holkytidy

Z pohledu vývoje osobnosti vidím dvě různé formy holkytidy, přičemž jedna je součástí normálního vývojového procesu a druhá poukazuje na hlubší doposud nevyřešené vnitřní konflikty. Navzájem se mohou prolínat a tak je někdy obtížné je od sebe oddělit. Jejich rozlišení je však zcela zásadní pro jejich nápravu a dobrým vodítkem může být právě ona opakující se tendence a další aspekty vysvětlené dále. Holkytida se objevuje jako:

  1. Přirozená součást zamilování se
  2. Projekce a promlouvání nevědomých obsahů

Zamilovanost jako akutní holkytida

Tuhle formu holkytidy zažila většina chlapů a jde formu idealizace pramenící ze zamilovanosti. Zamilovanost lze přirovnat k drogovému tripu, protože je to stav, kdy jedince silně ovlivňují produkované hormony jako je adrenalin, noradrenalin, fenylethylamin, či oxytocin. Jde ve své podstatě o mechanismus určený k přežití, protože usnadňuje proces námluv a rozmnožování.

Dalo by se spekulovat, zda-li lze tento stav za skutečnou holkytidu považovat, jelikož často vyprchá spolu s navrácením se hladin hormonů do normálu. Někdy i nadále přetrvává a to po dlouhou dobu, alespoň jako vnitřní obraz.

Je důležité mít na paměti, že mohlo jít o velmi intenzivní prožitek, zvlášť když šlo o tvoji první takovou zkušenost. První sexuální zážitky, pocity splynutí, či hlubokého porozumění. Je naprosto normální, že v tobě vzpomínky na tuto zkušenost zůstávají hluboce zapsány. Zvlášť nemáš-li to doposud s čím srovnat.

Skutečnou povahu těchto pocitů to nemění a to ani v případě, že nějaké srovnání máš. Každá taková zkušenost je totiž jedinečná. A i když je spojena s konkrétní ženou, neplyne tato jedinečnost z ní samotné. Jinými slovy s každou další zkušeností by ji měl člověk prožívat s větší mírou zralé sebekontroly. Tato zkušenost nás totiž formuje, organizuje a pomáhá nám emočně dospět.

Red Pill na tomto místě ordinuje seznamování se s novými ženami. To má pomoci, jak na danou ženu zapomenout, tak nabýt nových zkušeností. Poznávání jiných žen má setřít obraz dokonalosti, čímž má dojít k osvobození se z okovů holkytidy vržené na jednu jedinou ženu. V tomto nelze nesouhlasit. Akorát by sis měl předtím, než se otevřeš novým zkušenostem, dopřát nějaký ten čas na zpracování a porozumění svého prožívání. Tato sebeaktualizace je důležitá, protože ti pomůže celou věc zpracovat (integrovat) a uzavřít.

Pořád na ní myslím

Často se stává, že sice navážeš kontakt s jinou ženou, ale emočně zůstáváš nadále v předchozím vztahu, případně neustále myslíš na tu svou jednu jedinou vyvolenou. Rady tvých kamarádů se míjí účinkem a ty máš pocit, že tomu nikdo nerozumí. Snaha z toho uniknout, jen celou věc prohlubuje a je to k uzoufání.

  • Myšlenky a pocity přetrvávají v řádu měsíců, nebo dokonce let
  • Vnitřně zažíváš úzkost, pocit opuštění nebo odcizení
  • Objevuje se pocit ztráty smyslu života
  • Myšlenky a představy spojené s danou ženu mají obsesivní charakter
  • Vnitřní monolog je nahrazen dialogem, případně se v něm často vyskytuje obraz dané ženy
  • Dostavuje se citová plochost vůči jiným ženám
  • Opakují-li se tyto stavy byť v menší míře s každým dalším vztahem

Poznáváš-li se v předchozích bodech, pak se bude pravděpodobně potřeba vložit do rukou odborníka. Pouhá hojnost žen ti nepomůže, jelikož jde o nějaký skrytý problém, který se jen holkytidou hlásí o slovo. Je potřeba odhalit tento skrytý obsah, jinak možná budeš nucen toto schéma neustále opakovat.

Osudová láska jako převlečená citová vyprahlost

Jak je možné, že se smysl existence jedince, může proplést s existencí někoho druhého a silně se tak navázat na jeho přítomnost? Za touto skutečností může stát projekce a promlouvání nevědomých obsahů. Ať už jde o hlad pramenící z nedosycených potřeb v dětství, promítnutí aspektů ideálních rodičů na danou ženu, nebo třeba i nezpracované trauma. Zní to až příliš fantasticky nebo krypticky? Ukážu ti to na pár jednoduchých příkladech.

Nenaplněné dětstké potřeby

Představ si, že si jako dítě nezažíval absolutní přijetí, které plyne z bezpodmínečné lásky rodičů. Z toho pramení i obdiv rodičů směrem k schopnostem svého dítěte. V paměti se může tvé dětství jevit jako idylické, ale ono nemusí jít ani o to, že si pozornost vůbec nedostával, jako spíš může jít třeba o to, že si ji nedostával ve chvílích, které pro tebe byly důležité. Případně si ji nedostával v míře, ve které si ji potřeboval.

Běžíš za maminkou s obrázkem, který si jako dítě namaloval. Maminka si ho prohlédne a pochválí ho. Nicméně její koncentrace je rozostřená, protože zrovna řeší něco složitého v práci. Jako dítě tyto nuance vnímáš, ale spojuješ si je se sebou a svým dílem. Navíc zrovna tento obrázek je přece ten nejlepší, co si kdy vytvořil. Tak to cítíš a nechápeš, že neproběhlo nadšené slavení a vystavení obrázku na lednici, která je síní slávy tvé dětstké kreativity. Podobné opakující se zážitky v tobě zanechávají prázdné místo. Nejsi viděný ve své jedinečnosti.

V dospělosti pak potkáš ženu, do které se zamiluješ a ona do tebe. Je to nespoutaná bouře emocí. Žena tě obdivuje a vzhlíží k tobě. Dostává se ti různých poct a pochval a krom nadmouvajícího se ega se na tuto ženu lepí archetyp ideální maminky. V tento okamžik se spojuje tento archetyp s danou ženou. Potažmo se s ní spojí vnitřní nevědomý obsah, který diktuje, že ona je ta jediná, která může naplnit ono prázdné místo. V překryvuje obrazu ideálního rodiče a partnera (objektu zájmu) dochází k závislostní vazbě.

,,Neuvědomovat si svá zranění a kořeny méněcenných pocitů znamená, že jsme jimi ovládáni, což přesvědčivě dokazuje volba partnerů. Nároky, přání a touhy, ale i vzorce našeho chování máme spoutány v primárních vztazích k našim rodičům. Neseme si je sebou a proto v novém potenciálním partnerovi skrytě spatřujeme i své rodiče.“ [1]

Aspekty ideálních rodičů

Aspekt ideálních rodičů a jejich projekce na druhou osobu, může být způsobena i potřebou vidět a vnímat své rodiče dobře ukotvené ve svých rolích. A to nejen na úrovni rodičovských rolí matka-otec, ale třeba i na úrovni archetypálních rolí muž-žena. Takto kupříkladu může muž s pocitem méněcennosti nezdravě vzhlížet k ženě, která je asertivní a dokáže nastavovat hranice. Jeho maminka toto neuměla a žila v područí otce. Navíc si frustraci z vlastní neschopnosti a tyranie otce na něm vybíjela. Pod vlivem tohoto aspektu je pak muž k dané ženě magneticky přitahován, přičemž v jeho očích se jeví jako dokonalá žena. Udělá cokoliv, aby se jí zavděčil, jelikož lásku si musel vždycky zasloužit. Staví ji tak na piedestal.

,,Partner, který je postaven na piedestal poskytne možnost k ideálnímu řešení našeho dosavadního citového strádání.“ [1]

Obraz takto idealizované ženy je značně nafouknutý a neodpovídá skutečnosti. Nejde tak jen o růžové brýle zamilovanosti, ale o pohled optikou malého dítěte, které na podvědomé úrovni ke své mamince vzhlíží, ale zároveň je svědkem její neschopnosti vymezit se v rovině zralé osobnosti. To způsobuje dítěti vnitřní konflikt a danou situaci na sebe vztahuje a může ji prožívat jako svou vlastní chybu.

Během dospívání nebo v dospělosti pak potká ženu, se kterou se může toto skryté zranění zahojit. Tento skrytý obsah vstupuje do vědomí jako intenzivní pocit spříznění. Stačí jen, aby se zavděčil a udělal konečně vše správně. Vše co se v tomto vztahu, ať má jakoukoliv podobu, bude dít, bude považovat za své selhání. A to i v případě, že bude chyba na straně partnerky.

Bohužel často jde o situace, kdy si do života přivádíme takové lidi, kteří tento dokonalý dojem jen budí. Často mají svá vlastní nedosycení a nevyřešené problémy. Spojí-li se takto formovaný muž například se ženou, která je zase naopak z dětství zvyklá na privilegované zacházení, je katastrofický scénář na světě. Žena vychovávána bez jakýchkoliv omezení, je rozmazlená a hranice nastavuje jen vůči druhým lidem. Partner (rodiče) ji mají bezvýhradně sloužit a naplňovat její potřeby. Muž s holkytidou pak poslušně slouží ženě, která k němu nechová ani ždibec úcty.

Hluboké trauma a zhoubné zbožtění

Některé výše zmíněné skryté obsahy leží velmi hluboko v našem podvědomí a mohou se vázat na dávná traumata. Může jít například o pocit odmítnutí, který se zapíše v prvních okamžicích po porodu, kdy dítě není bezprostředně spojeno s matkou. Původy těchto traumat mohou být různé. Lze v nich však nalézt vysvětlení proto, proč mohou být některá spojení zatížena tak silnou vazbou a závislostí. Dítě vnímá své rodiče jako všemocné entity, proto se taková spojení mohou manifestovat jako osud. V těchto případech často figuruje téma ponechání osudem (bohem) a pocity ztráty smyslu, jelikož konstrukt smyslu bytí je vystavěn okolo vnějšího subjektu (dané ženy), která vnitřně zhmotňuje tuto božskou (mateřskou) bezpodmínečnou lásku, které však nelze dosáhnout.

Takové odmítnutí v rovině raného traumatu dítěte představuje smrtelné ohrožení. Dospělý člověk pak prožívá pocity vyprázdnění, hlubokého neporozumění a vykořenění z toho světa.

Narazí-li muž na ženu, která v něm nějakým způsobem toto trauma aktivuje, vnitřní zranění se ihned přihlásí o možnost prožít tuto zkušenost znovu a aktualizovat se. Muž je k této ženě připoután okovy tohoto duševního otřesení se všemi jeho projevy. Nemůže-li dojít k sebeaktualizační zkušenosti, opět zažívá dávné pocity, které zprostředkují historické dráhy amygdaly. Nepředstavitelná panika, děs, bolest, úzkost a strach. Tato žena se jeví jako jediná, která může postiženého z těchto muk vysvobodit. V tomto pohledu je skutečně jedinečnou, protože je obrazem toho nejvyššího, něčeho co nelze přesáhnout.

,,Představme si, že v podobě partnera se snoubí postava milenky spolu s  postavou matky, čímž vzniká výsostně ideální obraz, který připomíná onen počáteční dětstký stav, kdy je pro dítě jeho rodič cosi jako bůh.“ [1]

Samozřejmě zde už hovoříme o velmi specifických životních událostech, ze kterých může vzejít některá z poruch osobnosti, například hraniční porucha osobnosti. Nelze je zcela však přehlížet, protože se v jisté podobě mohou objevovat v ne tak závažné podobě. Jde tak spíš s výše zmíněnými aspekty ideálních rodičů a nedosycených potřeb o spektrum vlivu těchto okolností na vznik emocionální závislosti na jedné jediné ženě. V případě traumatu by pak šlo hovořit o maligní formě Holkytidy.

Holkytida jako zrcadlo dospělosti

Tímto pořád velmi povrchním rozborem chci poukázat především na to, jak komplexní může problém holkytidy být. Všechno uvedené se obecně dotýká mechanismů toho, jak vytváříme naše vztahy a jakou podobu mají. Nakolik jsme odtažití, nakolik ulpíváme, jak vnímáme lásku samotnou a čím ji (ne)podmiňujeme. Holkytida je jen odrazem našeho nezralého vnitřního rozpoložení a v rámci vztahů se i projevuje, jelikož vztahy nám tyto stavy zrcadlí.

Pokud trpíš holkytidou je to signál pro tebe, podívat se do svého nitra a hledat tam místa, která potřebují tvoji pozornost a péči.

Léčba holkytidy může vyžadovat dlouhodobou a pečlivou práci. V mnoha případech to nestačí přebít hojností žen, která v případě hlubších problémů slouží jen jako útěk. Naše nevyřešené konflikty nezapomínají, ba co hůř projeví se později v podobě vystoupení našeho stínu na povrch. Lepší je vyřešit skutečnou příčinu problému. Například ve spolupráci s odborníkem, který ti pomůže skrz regresi zahalená místa najít a zvědomit. Jedině tehdy je možné tato zranění zahojit a nahradit je novou aktuální zkušeností. Práce je to obtížná, ale výsledkem je zralá vztahovost, což se mimo jiného projevuje i lepší komunikací s partnerem, či absencí emocionálních dramat.

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] ZETEK, Tomáš. Terapie sebepoznáním. Pointa 2001. 978-80-7650-496-7.
[2] KAST, Verena. Otcové – Dcery, Matky – Synové. Praha: Portál 2005. ISBN: 80-7178-838-4.
[3] KOLK, van der Bessel. Tělo sčítá rány. Jan Melvil 2021. ISBN: 978-80-7555-130-6.
[4] RÖHR, Heinz-Peter. Závislé vztahy. Praha: Portál 2011. ISBN: 978-80-7367-853-1.

Myslíš si, že trpíš holkytidou? Napiš mi: info@mindtuber.cz

Související příspěvky

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com

Sdílej:
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kapitán Felix

S článkem souhlasím. Běžná holkitida = zamilovanost a ta lze „vyléčit“ nebo přehlušit hojností sociálních kontaktů. Dokonce i jen hojností kamarádských kontaktů. Pak ale existuje nějaká chronická holkitida a ta je faaakt divná!

Jsem muž, který už je dlouho ve šťastném vztahu, s většinou bejvalek mám vyřešené kamarádské vztahy. Ale nedávno jsem viděl slečnu D. Je to, sakra, 17 let, co jsem do ní byl zamilovaný. Přesto na velkém srazu mnoha přátel na ní civím. Jsem paf z tónu jejího hlasu, z jejích legrácek, z jejího zpěvu, z pohybu jejích vlasů. Přisedne ke mně, naleje mi víno, vybídne, ať řeknu nějaký vtip. Nenapadne mě žádnej vtip, ač normálně jich 10 znám. Minuta, dvě minuty dušení ve vlastní šťávě, kdy si nejsem schopen vzpomenout na žádný joke, ani na rozumné odpálkování, či převedení pozornosti. A proč vlastně na vtip vzpomínám? Proč dělám, k čemu mě vybídla D.? Jakto, že přítomnost oslňující extrovertní D. se mnou cvičí?

Nějakou roli v tom hraje i nevyřešení toho, co bylo. Nikdy jsme si neřekli kdo co proč chtěl, kdo co nedokázal. Proč jsme spolu nezvládli začít chodit, přestože polibky a vzájemná přitažlivost tam byly. Ta nevyříkanost určitou roli hraje. Dávno jí nemiluju, dávno jí nechci milovat, ale furt tam něco je. Co to je?
je to obrovská chuť být s ní. Pozorovat ji, věnovat se jí. Zulíbat jí, vošukat jí. To je oneitis!