„Ženy sice nepíší dramata, ale umějí je z čehokoli udělat.“ J. Sobotka
Různým genderovým stereotypům a vztahovým mýtům jsem se na tomto blogu věnoval již několikrát. Namátkou třeba v článku o tom, jak ženy milují muže. Dnes bych se krátce podíval podrobněji na jeden z těch nejrozšířenějších, od kterého je ale velmi obtížné se odprosit, jelikož jde o často zažívanou zkušenost, která se nám mužům jeví jako faktická.
Na mysli mám emocionalitu žen. Respektive mýtus, který říká, že se ženy řídí výhradně svými pocity, což má mít za následek jejich iracionální chování. Pokud jsi o této skutečnosti přesvědčen i ty, čti dál. Pokusím se ti ukázat, že tu jsou věcné argumenty, které možná při svém hodnocení vůbec nezvažuješ.

Kam až paměť sahá
Nejdříve ale krátce o původu této zažité a obecně přijímané nepravdy. Počátky tohoto mýtu sahají hluboko do historie. Po staletí byla zvýšená emocionalita spojována výlučně se ženami a to především v souvislosti s jejich nepředvídatelností. Jeden z nejznámějších biblických příběhů, ve kterém Eva podlehne pokušení a sní zakázané ovoce je toho dobrým příkladem. Tento čin je vnímán jako symbol impulzivnosti, který souvisí s nekontrolovanou žádostivostí.
Pokud se podíváme do antického Řecka, tak sféry společenského dění, které se věnovali intelektuálnímu rozvoji, byly vyhrazeny mužům. Totéž platilo i o doménu rozhodování, jako je třeba politika. Tento náhled na ženy reflektovalo i jejich vyobrazení v mytologických příbězích. Například Pandora, která otevřela skříňku plnou zla, je ztělesněním ženské zvědavosti.
U rozumu ještě zůstaneme. V období osvícenství se rozum stal nejvyšší hodnotou, kterou bylo třeba dosáhnout. Muži byli považováni za ztělesnění racionality, zatímco emoce byly vnímány jako rušivý element, což se opět podepsalo na kategorizaci žen.
Ženám byly historicky přisuzovány určité vlastnosti, čímž prakticky byly vždy předurčeny k plnění jasně daných rolí. To mělo vliv na vnímání žen jakožto emocionálních, slabých, či poddajných bytostí.
Tyto skutečnosti pak formovaly i sociální konstrukty a očekávání, které se drží dodnes. Chlapci byli od útlého věku vedeni k síle a tomu, aby své emoce skrývali po vzoru tradičního hesla: „kluci nepláčou“. Zatímco na dívky se naopak nahlíželo jako na ty citlivé a byly vedeny k poslušnosti. Tento sociální kontext ženy od útlého věku vybízí k tomu, aby se staly empatičtějšími a sdílely své pocity, což může být v konfliktu s požadavky na poslušnost. To vede k řadě projevů, od snahy se zavděčit na úkor svých potřeb, až po vyjadřování emocí způsobem, jenž je vnímán jako nepřiměřený.
V současné době se ukazuje, že rozdíly v emoční inteligenci, které mezi pohlavími pozorujeme, se týkají více rozdílného způsobu vyjadřování emocí a sociálních očekávání, spíš než biologických odchylek.

Osobní zkušenosti nejsou důkazy
A nejde spíš o nepřímé důkazy? Neukazuje nám historie podobu ženství tak, jak byla odpozorována? Jak je možné, že tuto zkušenost má se ženami snad každý chlap. Ano, je to možné, ba co víc, je to pravděpodobné. Moje zkušenost není jinačí. Subjektivní zkušenost není ale důkaz.
Všichni jsme vyrůstali v podobném kulturním a sociálním prostředí, které se výrazně podepsalo i na naší výchově. To co nám bylo vštípeno, považujeme za elementární normy, o nichž už není pochyb. Zeptej se sám sebe. Čím byl tento tvůj názor formován a odkud pochází? Je to vůbec názor, nebo je to něco, o čem jsi absolutně přesvědčen? Možná je to totiž spíš jen tvůj pocit vycházející z tvého jádrové přesvědčení? Taková mínění totiž mohou mít dalekosáhlé následky, které negativním způsobem ovlivňují dynamiku vztahů. Podívej se na pár příkladů.
Ženy jsou emocionální a nerozhodné. Já musím být ten, kdo rozhoduje. Moje rozhodnutí je racionální, platné, a tudíž má větší váhu. S tím se pojí tendence ignorovat názory partnerky a celkově je podceňovat. V konečném důsledku to může vést až k dominanci a snaze vztah řídit a ovládat.
Ženské emoce jsou přehnané, je potřeba se jim vyhnout nebo je zvládat. Takový přístup může vést k problémům s emočním napojením, pochopením a důvěrou. Výsledkem je odmítání komunikace o citlivých tématech, nebo přehlížení či znevažování partnerčiných potřeb.
Genderové stereotypy mohou vést k automatizovanému zaujímání a přisuzování rolí. Problém není v existenci rolí samotných, ale v rigidním setrvávání v očekáváních a nárocích s daným pohlavím spojených.

Zdánlivě logické argumenty
Je potřeba si uvědomit, že jsou to právě blízké vztahy, ve kterých se projevují naše naučené vzorce nejvíce. Pokud tedy dojde na názorový střet, či nutnost řešit nějaký konflikt, budou se v něm odrážet. Jakkoliv se ti může zdát, že tvoje argumenty jsou neprůstřelné a logické, i tvoje postoje jsou ovlivňovány naučenými schématy, včetně emocí. Emoce dokonce hrají důležitou roli v rozhodování.
To může být jedna z odpovědí na to, proč se ti zdá, že v interakcích s muži nacházíš rozumovou shodu. Je to tím, že jde o věcnou a do značné míry ohraničenou diskuzi, do které nevstupují přenosové reakce. Přenosovou reakcí mám na mysli výsledky působení různých psychologických jevů, známých například z křížových transakcí z transakční analýzy [odkaz na knížku] nebo projekcí aspektů reálných či ideálních rodičů na partnera.
V partnerských interakcích, kdy dochází ke střetu třecích ploch, se zaměňují skutečné příčiny vzájemného nepochopení za stereotypem podpořená důvody.
Jako příklad si představ následující situaci. Řešíš s přítelkyní nějakou zcela banální věc. Ona přichází s nějakými požadavky, které se ti jeví jako nepřiměřené a nesmyslné. Její pohled na danou záležitost ti připadá jako nerozvážný rozmar. Nezdá se ti, že by byl jakkoliv opřen o reálný argument. Partnerka reaguje způsobem, který v tobě vyvolává pocit disrespektu.
Rovina vaší debaty se přesouvá směrem ke konfliktu, který pohání vaše vnitřní nevědomé mechanismy. Její názor obnažuje to, jak jsi v dětství zažíval ignorování svých postojů rodiči. Naopak ona pod tvým zamítnutím jejího požadavku, znovuprožívá odmítnutí, vždy, když potřebovala dostat pochopení. Oba jste přesvědčeni o své pravdě. Ona, že jí nechápeš. A ty zase, že tu není nic k pochopení, protože je to celé nonsense, který ona vyvolala svojí emocionální reakcí, protože tak to ženy dělají.
Takové scénáře vedou k neadekvátním reakcím a chování. Ať už jde o teatrální výstupy, manipulaci, či různé formy trestů (Soft Next, odepírání sexu, trestání tichem apod.), které jen daný stav prohlubují. Výsledkem je emoční zranění a vzájemné oddalování se. Nejsou-li navíc tyto mechanismy pochopeny a zpracovány, dochází často k jejich opakování. To je jeden z další důvodů, proč muži nabývají přesvědčení, že jsou všechny ženy stejné. Platí to samozřejmě i naopak.

Nová zkušenost
Je obtížné si takovou skutečnost připustit. Jak už bylo řečeno, jde o nevědomé procesy podpořené jádrovými přesvědčeními, které jsou obvykle z dané pozice nevyvratitelné. Přiznat si to, není jen o dostatečné sebereflexi, ale o odvaze konfrontovat svá paradigmata, která nás chrání před těmi největší boly a obavami.
Máš-li své komplexy zvědoměn, dokážeš mnohem lépe vnímat svoji partnerku jako lidskou bytost s vlastními pohnutkami a potřebami. To do vzájemné interakce přináší nový rozměr pochopení. Dá ti to zažít novou zkušenost, ve které žena nenaplňuje stereotypy, protože je jí to dané nějakým principem, ale pro to, že k tomu vedou nějaké pochopitelné důvody.
Uvědomíš si, že pravda nestojí na té či oné straně, a i kdyby tak partnerství není soutěž o to, kdo ji má. Není to mocenská hra. Uvědomění si příčin různých předsudků umožňuje nejen muži, ale i ženě, přehodnotit své role a vytvořit vztah založený na vzájemném respektu a pochopení.
Vzdělání v psychologii vztahové dynamiky a nenásilné komunikaci to jsou klíčové kroky k vyváženému a zdravému partnerství. V ideálním případě podpořené i sebezkušeností v psychoterapeutickém vztahu. To je i jeden z hlavních důvodů, proč nedoporučuju se řídit Red Pill vztahovými radami, které naopak na nezpracovaných aspektech osobnosti staví svoje učení.
Dokonáno jest!
Použité zdroje
[1] MARSHALL, B. Rosenberg. Nenásilná komunikace. Portál 2016. 978-80-262-1079-5.
[2] EKMAN, Paul. Odhalené emoce. Jan Melvil 2015. 978-80-87270-81-3.
[3] GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Metafora 2011. 978-80-7359-334-6.
[4] BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Portál 2011. 978-80-7367-992-7.
[X] Přehled literatury
Ovládají emoce životy žen? Poděl se o zkušenost a napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze
Související příspěvky
- Vztahy, které opomíjíme I. – Sebeláska
- Vztahy, které opomíjíme II. – psychoterapie
- Klíč k autenticitě
- Pravý muž
- Krize mužství
- Alfa muž jako náplast Red Pillu přes nezralou maskulinitu
- Beta chlap slaměný panák Red Pillu
- Red Pill – subkultura mužství
- Manosféra
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com a https://www.midjourney.com