Jak se staví mužství

„Největším privilegiem života je stát se tím, kým skutečně jste.“ C. G. Jung

V dnešním článku bych se rád podíval na otázku: „Jak se staví mužství?“ Rád bych prozkoumal možné rozpory nacházející se v tom, jakým způsobem má být k budování mužství přistupováno.

Těch otázek je ale mnohem víc: „Lze vůbec mužství vybudovat?“, „K čemu vedou dnešní preferované způsoby a dokáží opravdu něco tak abstraktního v každém z nás zušlechtit?“, „Existuje jednotné a univerzální řešení této otázky, nebo jde jen o další sociální konstrukt doby?“

Základní pilíře mužství

Nejprve si však vymezme základní pilíře mužství tak, jak se s nimi běžně setkáváme. Ať už jde o představy mužů i žen o tom, jak by měl „správný muž“ vypadat, popkulturní obrazy mužství či manosférické narativy. „Muž s velkým M“ je obvykle spojován s následujícími aspekty:

• Sebevědomí – správný chlap má mít zdravé sebevědomí, je si vědom své hodnoty a podle toho se odvíjí i jeho další schopnosti, jako umění se prosadit, nastavit si hranice atd.
• Emoční stabilita – typicky v duchu stoicismu umí pravý chlap regulovat svoje emoce, taktéž unese emoční zátěž ostatních, což mu opět dává jisté předpoklady, např. být dobrým lídrem a silnou oporou
• Fyzická zdatnost – zdravý muž je v dobré fyzické kondici. To podporuje nejen jeho celkovou fitness, ale umožňuje mu to podávat vysoké výkony
• Nezávislost – spolu se sebevědomím a emoční stabilitou jde ruku v ruce i nezávislost. Pravý muž nezávisí na někom druhém a je oproštěn od působení okolností, ví totiž, že si vždy poradí a k nastalým situacím přistupuje otevřeně a nenechává se jimi strhnout
• Disciplína – neopominutelnou vlastností, kterou ryzí muž oplívá, je disciplína. Jde o klíčovou dovednost, která mu umožňuje vytrvat a něco budovat. A to vede k úspěchu
• Úspěch – pokud muž disponuje výše uvedeným, pak je takřka nemožné, aby neuspěl. Takový muž má mentalitu vítěze a je kompetentní. To ho vede k dobrému finančnímu zajištění (zdrojům), ale i k dalším životním úspěchům
• Sociální status – pokud je někdo sebevědomý, stabilní, silný, nezávislý, disciplinovaný a úspěšný, pak je bez pochyb hoden následování. Takový muž má velký sociální kredit, což mu dává nejen silné vyjednávací pozice, ale i přízeň žen

Soupis toho, jaký by měl muž být, je dán historickými a kulturními zvyklostmi. Ty jsou pak ve společnosti brány jako standard, který je „vynucován“ jak samotnými muži, tak i ženami.

Samozřejmost, ve které žijeme

Společenské normy mužství a ženství se reprodukují v rodinách, kde jsou v tomto duchu vychovávány další generace. Postupně se tak mění ve vnitřně zafixované přesvědčení, že právě takto věci „přirozeně“ jsou, ačkoliv toto neochvějné přesvědčení je do značné míry produktem sociálního programování.

Právě na tuto zdánlivou samozřejmost navazuje Red Pill, který se naučené vzorce snaží vysvětlit biologickým esencialismem. V žité zkušenosti mužů i žen to často působí jako samozřejmá pravda. Právě tato samozřejmost bývá z velké části produktem socializace, nikoli nějaké danosti.

Z výše uvedeného je patrné, že se zde míchají různé věci. Některé souvisí s vnitřním stavem člověka a jiné se opírají o vnější skutečnosti. To je v pořádku, nejsme izolování od ostatních a zároveň musíme obstát sami za sebe. To, na co se chci zaměřit dále, jsou přístupy, které mají dopomoci k dosažení naplnění jednotlivých charakteristik.

Jedna plus jedna rovná se jedna

Pro snadnější uchopení jsem budování mužství, nebo chceš-li osobnosti, rozdělil do dvou pomyslných kategorií: Z vnějšku a z vnitřku. Cílem tedy je uvažovat, zdali jedno vede k druhému ve všech případech, co je esenciální a kdy může některý z přístupů selhat, či být dokonce škodlivý.

V závěru se ti pokusím ukázat, že pod každou z těchto položek se nachází základní kameny, kterých by se měl snažit dosáhnout každý člověk bez ohledu na pohlaví. Jinými slovy, že nám předkládaná podoba mužství, je pouhý konstrukt, který se opírá o společensko-kulturní zvyklosti a očekávání a teprve pod nimi leží ty aspekty, které by tě měli doopravdy zajímat. Ty pak vedou ke všemu ostatnímu, spíš než naopak.

Jinými slovy, že zralé mužství může vyrůst pouze na zralé plně integrované osobnosti. Ta pak v jistém ohledu naplňuje všechny atributy mužství uvedené výše. Jen třeba ne v těch rovinách, které jsou obvykle prezentovány těmi, kteří mužství vnímají jen skrze rigidní vzorce, na nichž staví svoji identitu a pocit vlastní hodnoty.

Budování mužství z vnějšku

Jak si představit takové budování mužství z vnějšku? Popsal bych ho třeba jako mužství potvrzené důkazem. Důkazem míním jakékoliv potvrzení výše definovaných znaků někým či něčím z vnějšího prostředí.

Vybudoval jsi jako chlap úspěšnou firmu, pak jistě musíš mít sebevědomí, bohatství a kontakty. Jsi pohledný a motají se kolem tebe atraktivní ženy, pak musíš mít jistě spoustu sebevědomí a jsi nezávislý na výsledku. Je vlastně jedno, kde a za co sis vysloužil ostruhy. Automaticky z těchto vnějších znaků implikujeme, že takový muž je nositelem hodnot a má kvality.

Ale je to skutečně tak? Samozřejmě, že skutečnost bývá mnohem složitější. To, co ti je často předkládáno jako důkaz úspěchu, jsou jen výsledky, které nemusí vůbec vypovídat o tom, jaký člověk doopravdy je. Zdali mu náhodou nechybí rysy, které by ho mohli kvalifikovat jako dobrého chlapa v rámci námi vymezených mantinelů.

Příkladů lze najít spousta. Nezanedbatelné množství úspěšných a ambiciozních lidí trpí pocitem méněcennosti, imposter syndromem a jejich výkon bývá poháněn vnitřním kritikem. To se často pojí i s velkou vnitřní nejistotou. Ta sice může být na venek velmi dobře maskována, ale v blízkých vztazích se takoví muži projevují žárlivostí a snahou o kontrolu. Za klidnou okouzlující fasádou se může ukrývat manipulátor, nebo někdo, kdo za zavřenými dveřmi trpí výbuchy emocí. A za horou svalů či sršícím sebevědomím, se může ukrývat slaboch.

Takhle se to ale staví

Samozřejmě, že nelze paušalizovat. Cílem je ukázat, že dnes se mužský seberozvoj orientuje tímto směrem, protože na těchto vnějších znacích, lze stavět účinný marketing. Pokud se cítíš nespokojený, slabý nebo zlomený, tak snadno podlehneš dojmu, že to vše lze, vyřeší tím, když dosáhneš na něco, o čem si přesvědčen, že ti k životu chybí. A společným jmenovatelem toho všeho bývá zaříkadlo: „Nejsem dost.“ Nejsem dostatečně sebevědomý. Nejsem silný a průbojný. Nejsem dost atraktivní. Nejsem (pořádnej) chlap.

Neznamená to, že by sis neměl stanovit cíle a neměl ses jich snažit dosáhnout. Jen je u toho potřeba myslet na to, co tím sleduješ. Samotná honba za výsledky vůbec nemusí znamenat, že se někam posouváš. Zvlášť v kontextu toho, že se stáváš „hodnotnějším mužem“.

Co je totiž ta hodnota? Zušlechtíš během této cesty svou osobnost a staneš se sám sobě hodnotným, nebo jen vystavíš hodnotný obraz sama sebe na křehkých pilířích vnějšího potvrzení?

Jakákoliv snaha stavět stabilitu na vnějších důkazech, vede k možným pádům v budoucnosti, jakmile se některý z takových pilířů naruší. Tvoji (sebe)hodnotu by proto nikdy nemělo definovat to, co všechno jsi už dokázal, kolik vyděláváš, jak známý či úspěšný jsi.

Budování mužství z vnitřku

Oproti tomu stojí budování mužství zevnitř. Tady je nutno přiznat, že tento přístup je o mnoho náročnější. I proto je často snazší a efektivnější začít s něčím, co spadá do předešlé kategorie a až během toho si napravit pochroumané sebehodnocení.

Jedním z důvodů, proč je obtížné pracovat s vnitřním nastavením, je ten, že si k tomu nestačí jen sednout a přemýšlet. Vyžaduje to víc než disciplínu a jednoduché kroky vpřed. Vyřešit záležitosti, jako je nízké sebevědomí, pocit nedostatečnosti či nejistotu mívá podobu zmateného bloudění a ztrácení se ve vlastních interpretacích. Může jít o marnou snahu uchopit něco, čeho se ze své podstaty nemůžeš dotknout, protože jsi to ještě nikdy nezakusil.

Často se i mýlíme ve výkladu toho, co znamenají pojmy jako sebevědomí či sebeláska. A když už se jich dotkneš, můžou se ti zase velmi rychle vzdálit, nejsou-li v tobě dostatečně silně ukotveny. A to se děje právě ve chvílích, když se nepříznivě mění vnější situace a okolnosti.

Vzácné dovednosti

Zkrátka nejde o dovednosti, které si osvojíš přímočarým následováním postupů. Těžké je to i proto, že si musíš umět připustit své slabosti a své limity. Často musíš opustit své ego a zvládnout mnoho dalších náročných úkonů a nepříjemných věcí, které jsou potřeba k tomu, aby ses dostal k tomu podstatnému.

Možná, ale úplně tím nejpodstatnějším faktorem, který činí tuto práci tak nesmírně obtížnou, je skutečnost, že jde o něco, co už v tobě dávno mělo být. Pocit vlastní hodnoty, zdravé sebevědomí, integrita a odolnost, to vše se formuje již v raném dětství. Nejde tak jen o doplnění chybějících schopností, ale o překonávání nevědomých zakořeněných představ a přesvědčení. Tedy toho, co je většinou mimo tvou kontrolu.

S vybudováním zdravé osobnosti nám měli pomoci druzí, zpravidla naši rodiče, a to prostřednictvím vztahu a naplňováním našich potřeb. I proto se případné deficity ve vztazích zpravidla i napravují. Představa vlka samotáře, který se prodírá těžkostmi a dochází k naplnění, bez toho, aniž by odhalil svou zranitelnost a čelil nastavenému zrcadlu, je lichá. V blízkých vztazích jsou pak taková obnažení velmi bolestivá a končívají dalším zraněním. I proto je vhodnou alternativou k tomuto vnitřnímu budování nějaká forma průvodcovství, kterou může být třeba psychoterapie, či jiný důvěrný vztah.

To, co se může zprvu zdát marné, zbytečné a bez výsledku, se později může stát tvojí hlavní devízou, zdrojem stability, který nevychází z okolností, ale z tebe samotného.

Pevná konstrukce

Jak už jsem naznačil tyto dvě pomyslné konstrukce nejsou oddělené a vzájemně se ovlivňují. Vnější validace posiluje víru ve své schopnosti a naopak sebevědomí umožňuje pronikat a uspět ve světě, ve kterém žijeme.

Z toho hlediska je pak důležitější zamýšlet se nad tím, jak by měla být celá struktura vystavěna. Co bude tvořit nosné pilíře, jak bude rozložená zátěž. A v tomto ohledu se přece jen přehupuje jazýček vah ve prospěch vnitřní integrity jakožto pevného základu, který bys neměl podceňovat.

V rámci seberozvoje se tak nenech strhnout jednostranným důrazem na grind, výkon a materiální výsledky. Je důležité si udržet odstup a nepodřídit jim celé své sebepojetí. Jinak se můžeš nenápadně ocitnout v pasti, kde sice stojíš na špici, ale značně vratké věže.

Vystavět svoji identitu a smysl bytí okolo něčeho, co stojí na vnějších okolnostech a jejich rozmarech, je vždy sázka na nejistotu.

Zralá osobnost

A nyní se zase odzadu vraťme na začátek. Pracuješ-li na svém sebevědomí, asertivitě či emoční kompetenci, buduješ tím sebe jako muže, nebo tím tvoříš základy toho, co by měla mít každá zralá osobnost?

Pokud to máš v sobě, pokud se máš rád, určitě jsi schopen stát si za svými názory a ozveš se, když je to potřeba. Jakou podobu pak bude mít tvoje seberealizace? Půjdeš si za svým, budeš se překonávat a vítězit na polích, jenž tě zajímají. Nikoliv proto, že musíš nebo bys měl, ale proto, že to tak chceš.

V takovém případě lze mluvit spíš o budování zralé osobnosti než o budování mužství. Se zralou osobností se neoddělitelně pojí sebepoznání. Bez něj totiž velmi snadno zaměníš růst za kompenzaci.

Poznáš-li dobře sám sebe a své potřeby, pak jsi schopen i citlivě pracovat se svými limity. Nepotřebuješ být nejlepší a neustále si dokazovat svou hodnotu. V této perspektivě se mění i význam úspěchu. Úspěch přestává být důkazem vlastní hodnoty a stává se spíš vedlejším produktem směru, se kterým jsi v jednotě.

Autentický muž je atraktivní. Autenticita snižuje vnitřní tenzi a zvyšuje čitelnost. Taková kombinace vzbuzuje důvěru a důvěra je v mezilidské dynamice silnější měna než samotná performovaná sebejistota.

Nositel zralé osobnosti se nepozná podle toho, čeho všeho dosáhl, ale podle toho, že je autentický a kongruentní. Je tedy v souladu se svými hodnotami, limity i směrem, který si vědomě volí.

Podívej se znovu na nadefinované atributy mužství, tentokrát však z pohledu zralé osobnosti.

Pod vším, co bylo uvedeno výše, leží tyto základy, ale naopak to platit nemusí. Zamysli se u toho také nad tím, zdali je nelze napasovat i na ženství, například status a sociální postavení založený na atraktivitě (péči o zevnějšek). A naopak, kde můžou být definice v rozporu (nestabilita žen jakožto emocionálních stvoření).

• Sebevědomí – u zralé osobnosti nevychází sebevědomí z potřeby něco dokazovat, ale ze stabilního pocitu vlastní hodnoty. Takový člověk se umí prosadit i ustoupit bez ohrožení identity. Sebevědomí je zde důsledkem vnitřního ukotvení
• Emoční stabilita – rmoční stabilita neznamená emoce potlačovat, ale umět je unést a regulovat. Zralý člověk zůstává v kontaktu se svým prožíváním a zároveň jím není strháván. Právě tato kapacita vytváří pocit bezpečí pro něj i jeho okolí
• Fyzická zdatnost – z pohledu zralé osobnosti není fyzická kondice primárně statusový signál, ale forma péče o vlastní tělo a funkčnost. Podporuje energii, odolnost i psychickou stabilitu. Výkon je zde vedlejší efekt, ne hlavní zdroj hodnoty
• Nezávislost – zralá nezávislost neznamená nikoho nepotřebovat, ale nebýt na druhých existenčně přilepený. Člověk stojí na vlastních nohách a zároveň zůstává schopný blízkosti a spolupráce. Jde o vnitřní autonomii, ne o rigidní izolaci
• Disciplína – disciplína u zralé osobnosti není slepý tlak na výkon, ale schopnost držet směr i bez okamžité odměny. Vychází z hodnot a smyslu, ne jen z vůle „zatnout zuby“. Díky tomu je dlouhodobě udržitelná a méně křehká
• Úspěch – u zralé osobnosti je úspěch spíše vedlejším důsledkem dobře zvoleného směru než potvrzením vlastní hodnoty. Často se však zužuje na status, peníze a viditelné výkony. Tedy taková měřítka, která dobře zapadají jak do dominantního kulturně-kapitalistického rámce, tak do Red Pill narativů. Takové pojetí ale nevystihuje plnou šíři lidských hodnot ani individuálně prožívaného úspěchu
• Sociální status – sociální status je v tomto rámci spíše vedlejší efekt, který se může dostavit, ale také nemusí. Zralá osobnost nestaví svou hodnotu na míře obdivu ani na počtu následovníků, i když je může přirozeně získávat. Představa, že sociální status je spolehlivý ukazatel vnitřní vyspělosti, je rozšířený, ale zavádějící omyl

A zase otázky

Na závěr, už jen krátce. Neexistuje jediný správný a univerzální způsob, jak vybudovat mužství. Ať jeden, či druhý přístup od sebe nejsou odděleny, naopak. Spíš jde o různé postoje, náhledy na složitou problematiku s proměnlivou povahou. Mé položené otázky jsou: „Co přesně sleduješ tím, že se snažíš dosáhnut něčeho, co tě má definovat jako muže?“, „Proč a pro koho to děláš a co od toho očekáváš?“, „Co ti doopravdy chybí?“

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál 2013. ISBN: 978-80-262-0354-4.
[2] GIBSON, Lindsay. Dospělé děti emočně nezralých rodičů. Praha: Portál 2024. ISBN: 978-80-262-2128-9.
[3] GARFIELD, Robert. Mužský kód. Portál 2017. ISBN: 978-80-262-1253-9.
[4] BENDA, Jan. Všímavost a soucit se sebou. Praha: Portál 2019. ISBN: 978-80-262-1524-0.
[X] Přehled literatury

Jak přistupuješ k budování mužství ty? Napiš mi. info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

• Seberozvoj z pohledu toho kým jsme
• Klíč k autenticitě
• Jádrová přesvědčení a mužství
• Vztahy, které opomíjíme I. – Sebeláska
• Vztahy, které opomíjíme II. – psychoterapie
• Ženy jako symbol vztahových dramat
• Jak online komunity formují přesvědčení mužů
• Jádrová přesvědčení nejen Red Pillerů

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com | https://www.midjourney.com

Sdílej: