Vztahy jako zrcadlo

„Všechno, co nás dráždí na jiných, může vést k pochopení sebe sama.“ C. G. Jung

Vztahy jsou jako zrcadlo, které nám odráží vše, co si do blízkých sami promítáme. Ať už se to týká našich potřeby, nebo nejhlubší obav. To co se nám zrcadlí, se týká zpravidla něčeho hluboko v nás. I proto se často mylně domníváme, že nás partner dráždí svými nedostatky, ale ve skutečnosti naráží na záležitosti, která jsme si dosud nedokázali zpracovat.

Vztahy nejsou jen o tom, koho milujeme, ale také jak hluboko jsme schopni vidět sami sebe skrze druhého.

K obrazu svému

Jedním z možných důsledků, kdy v pomyslném zrcadle vidíš něco, co se ti nelíbí, je nutkavá snaha (z)měnit svou partnerku. Tady něco přidat, tu ubrat či vylepšit. Nemusí jít o dokonalost, i když mnohdy jde právě o ní. Však by to přítelkyni samo povzneslo, kdyby neměla ten hrozný zlozvyk, takové názory, myšlení, pár kilo navíc atd.

Přestože se pokusy měnit druhého mnohdy tváří, že jsou pro dobro všeho a všech, jde jen o snahu zformovat druhého k obrazu svému. O čem to pak ve skutečnosti je? Může za tím být neschopnost přijmout sebe sama. To se odráží v hledání dokonalé ženy, která by tě dostala tam, kam se sám dostat nedokážeš, pocity nevyjímaje.

Příkladem může být nedostatečný pocit vlastní hodnoty, který se snaží muži vykompenzovat tím, že chtějí po své partnerce, aby byla reprezentativní. Uštěpačnými poznámkami pak reagují na všechno, co by mohlo narušit obraz záviděníhodné ženy, kterou by chtěl každý.

Pokud se přistihneš přitom že něco, co považuješ za kaz na svém protějšku, posuzuješ v souvislosti s tím, co na to řeknou druzí, pak to jde za tebou. Sice se říká, že partner je tvoje vizitka, ale ve skutečnosti je hodnocení partnera skrze to, co si o něm myslí druzí, hodnocením tvých vlastních vnitřních přesvědčeních a obav.

Partner není cizí vizitka. Jakákoliv hodnocení ukazují a vypovídají něco o hodnotiteli, nikoliv o partnerovi.

Zrcadlo, které nelže

Jakkoliv se sebevíc můžeš snažit druhého změnit, nakonec stejně ve vztahovém zrcadle uvidíš jen svou pravou tvář. Často jde o nepříjemný pohled, který skýtá přehled nedokonalostí a všeho, co si sám nejsi schopen reflektovat. Skryté vnitřní obsahy, to jak o sobě smýšlíš a z jakých přesvědčeních jednáš. Záležitosti, které před tebou ukrylo tvé podvědomí ve snaze tě ochránit před nepříjemnými emocemi a zraněním.

Vezmi si třeba nějaká slova, která mířila přesně tam, kam měla a jakou jsi na ně měl reakci. Většina lidí takový vnitřní zásah vnímá jako kritiku a útok na svoji osobu. Odmítání, intenzivní sebeobhajoba nebo výmluvy jen zostřují to, co bylo spatřeno, zvlášť z pohledu druhých. Takové reakce jsou výsledkem emocí, jenž se snaží viděné nějakým způsobem racionalizovat a odsunout. A jelikož jde o emoce, nelze před nimi tak snadno zavřít oči.

Bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit přehlížet to, co ti vztah reflektuje, bude to dál přítomno ve tvém prožívání.

Potlačení namísto zpracování má negativní následky. Jedním z prostředků, jak se nepříjemnostem vyhnout, je útěk od problému. Nechceš to řešit, nechceš to vidět. A je jedno, zda-li jde o kritiku, žárlivost, nespolehlivost nebo se to týká zdánlivě banálních věcí. V dlouhodobém horizontu to může vyústit rozchodem. Ten je pak v tomto případě útěkem od partnera, který ti zrcadlo nastavoval. S dalším vztahem pak začne vše na novo. Z počátku se zdá, že problémy zmizely, ale jakmile dojde ke sblížení, začne se odehrávat stejný scénář jen v jiných kulisách.

Nezpracované opakující se vzorce končívají u přesvědčení, že chyba je v druhých: „Všechny ženský jsou stejný.“ To ten druhý se musí chovat jinak, nesmí to dělat, aby se to nedělo.

Tvrzení, že všechny muži či ženy jsou stejné, poukazuje na opakující se vzorec ve výběru nevhodných partnerů.

Vidíš, co jsi způsobil(a)!?

Dalšími formami potlačení je ignorace a odmítání. Ty bývají spojeny se snahou přenést zodpovědnost a vinu na toho, kdo zrcadlo nastavil. Jde o ty situace, kdy vnímáš zranění vzniklé nastaveným zrcadlem jako oprávněné, způsobené jednáním druhého a na základě toho si odmítáš připustit, že jde o tvůj obsah.

Nejhůře odraz zrcadla snáší křehké ego a nejistota v kombinaci s nízkým sebevědomím, slabou sebereflexí a empatií.

Uvažuj tento druhý pohled na drama. Ženská doma dělá vlny a pořád po tobě něco chce, přičemž tě vůbec nerespektuje. Přitom ty žádný problém nemáš. Úlevu může přinést využití nahromaděných emocí k výpadu po vzoru hry „Vidíš k čemu jste mě dohnali“, známé z transakční analýzy. [1] Podívej se na ukazkový scénář takové hry:

Ona: „Ty jsi ještě neobjednal ten náhradní díl? Prosím tě o to už asi tři týdny a pořád to protíká.“
On: „Však já to udělám. Ty pořád řešíš, že to tam teče a přitom to jen trochu kape.“
Ona: „Takže za to můžu já? Já jsem ta, co to tady pořád utírá.“
On „Mohla sis to objednat sama, když na to tak spěcháš. Byl by klid a na tuhle debatu by vůbec nemuselo dojít. Teď mi budeš vyčítat, že pro tebe nic nedělám, abych se zase cejtil špatně kvůli nějaký blbý hadici.“

V příkladu výše se za žádostí nákupu náhradního dílu odehrává něco víc než jen odmítavá reakce na vyčítavý tón. Pokud byl dotyčný v dětství opakovaně vystavován kritice s tím, že je nespolehlivý, pak si je v tomto ohledu sám sebou nejistý. Reakce se pak vztahuje k formě sdělení, než k obsah samotnému. Slyší spíš něco jako:,,Už mě nebaví to, jak jsi nespolehlivej. A to si říkáš pořádnej chlap?!“ A to je napojeno na zranění, které říká:,,Nejsem dost dobrý.“. Emoce vše přehluší, což vede k absenci sebereflexe a bezohledné neobjektivní reakci.

Pokud se nedaří chování partnera změnit, přichází na řadu trest. Jako odpověď na kritiku a výtky, může přijít ignorace (odepření pozornosti).

Vztahový diktát je, když partnera nutíme k věcem, které jsou naším přesvědčením a to bez ohledu na potřeby a přání partnera.

Jak já na sebe, tak i na tebe

I když pohled do zrcadla může být hořký a trpký. Někdy ona nechuť nemusí pramenit přímo z tvých nedokonalostí, ale z toho, jak nedůstojně se chováš sám k sobě. Na mysli mám všemožné formy projevů vnitřního kritika, kdy se nemáš rád, podceňuješ se nebo na sebe kladeš nesmyslné nároky.

Odhalení toho, jak moc se podceňuješ, vede k tomu, že se cítíš slabý a nedostatečný. To samozřejmě bolí a může to vyvolávat pocity, že se tě přítelkyně snaží ponižovat. Možná se právě i díky tomu lituješ a sebelítostivý člověk není nic hezkého na pohled. Nepřidá tomu ani dětinské dělání naschválů ve chvílích, kdy můžeš zranění oplatit.

Značně nepříjemné je i to, když se ukáže, že nejsi tak hodný a empatický a že všechny ty hezké věci pro druhé děláš jen proto, abys dosáhl svého. Žádné uznání ani přízeň nezjemní fakt, že si defacto nevážíš sám sebe, když se musíš uchýlit k manipulaci, abys získal náklonnost druhých. Je bláhové myslet si, že tě za těchto pohnutek bude někdo autenticky respektovat.

Ať se sebevíc obětuješ, nemůže tím být vykoupena žádná forma neadekvátního zacházení, jenž vůči své partnerce projevuješ na základě svých nezpracovaných témat. Například když tvrdě vyžaduješ po přítelkyni něco způsobem, který odpovídá tvému vlastnímu sebemrskačství. Není to správný přístup, ani pomoc, ani disciplína. Je to absence empatie k sobě i druhému a neschopnost hlubšího porozumění viz dále.

Nepřehlížené pohledy do zrcadla ti dokáží odpovědět i na to, jaké partnerky si vybíráš a proč. Můžeš hledat submisivní typy, abys mohl zakrýt svoji nejistotu ukazováním své dominance. Naopak zase můžeš, vyhledáváš sebejisté a schopné ženy, které mají zastoupit tvoji nízkou sebedůvěru, abys jim pak nakonec ve vztahu záviděl a chtěl je omezovat. Vše uvedené je výsledkem neuspokojených potřeb.

Jedinečná příležitost

Vztahy často troskotají na neschopnosti pohlédnout pravdě do očí. Stejně tak končí při neustálém narážení do hranic, když se druhý vymezí vůči falešnému obvinění. Je to přirozené a není chybou, že se ti to děje. Chybou je, když si z toho nic neodneseš, protože blízký vztah je jedinečná příležitost k růstu.

Moci být u někoho tak blízko, že i přes všechny ty nedokonalosti můžeme vnímat skutečnou autenticitu bez příkras a masek je cenná zkušenost. Je obohacující, dojít během této zkušenosti k tomu, že hodně z těch nedokonalostí má někde svůj původ a v konečném důsledku se podílí na tom, kým druhý ve své přirozenosti je. Je to vzácné mimo jiného i proto, že za celý život tímto způsobem můžeme poznat jen velmi málo lidí.

Blízkost spolu se sebereflexí rozšiřuje obzory. Můžeš v nich najít nové rozměry toho, co znamená pochopení, když člověk čelí té skutečnosti, že i naprosto odlišné názory a přesvědčení mohou mít (a často mají) zároveň svou platnost.

Já osobně už se při určitých signálech jdu hned zabývat tím, co celá nastalá situace znamená. Co leží za mojí reakcí a názorem. A tobě doporučuju to samé.

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] BERGE Erick. See What You Made Me Do. In: https://ericberne.com, 2013-01-19 [online; cit. 2025-10-27]. Dostupné z: https://ericberne.com/games-people-play/see-what-you-made-me-do/
[2] ZIMMERMAN Annie. Váš kapesní terapeut. Jan Melvil 2024. ISBN: 978-80-7555-231-0.
[3] ROSENBERG Marshall. Nenásilná komunikace. Portál 2008. ISBN: 978-80-7367-447-2.
[4] KVAPILÍK Tomáš. Mozaika duše: Desatero pro zdravější duši a vztahy. Mladá Fronta 2023. ISBN: 978-80-204-6238-1.
[X] Přehled literatury

Co jsi ve vztahovém zrcadle spatřil ty? Napiš mi. info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com | https://www.midjourney.com

Sdílej:

Post Views: 13