Rozhovor s Princem zakladatelem projektu Street Game

„Minete sto procent střel, které nevystřelíte.“ Wayne Gretzky

Dnešním rozhovorem navazuji na povídání s Matějem a Vojtou. Oba se o Street Game zmiňovali jako o jednom ze zdrojů, ze kterých na své cestě za ženami čerpali. Tentokrát jsem ale nechtěl stát u pohledu zvenčí, a tak jsem pozval přímo člověka, který za Street Game stojí.

Čau, můžeš se na začátku čtenářům(řkám) představit?

Jsem na světě nejposedlejší člověk mechanikou seznamování. Vždycky se mi strašně líbily ženy, ale hrozivě mi to s nimi nešlo. Nejbližší okolí mi vyloženě řeklo, že jsem na to moc šeredný a autistický a mám se radši věnovat kariéře.

Vlastně většina mých kontaktů s lidmi končila trapasem. Já vyloženě šel do obchodu, prodavačka se usmívala, a když jsem odcházel, už mě nenáviděla. Nechápal jsem proč, a tak jsem ležel v self help knihách, ale to taky nepřineslo nic. Vždycky se ke mně nějaký člověk blížil, já celý ztvrdl, zčervenal a neaplikoval ani odstavec.

To se předpokládám jednou zlomilo?

Až na jaře 2010 jsem přemluvil spolužáka, aby oslovil pár holek. Mě se přitom zatočila hlava, o krok jsem ustoupil a málem se tam pozvracel. Ale o pár (jeho) oslovení později se mi povedlo dát nějakým holkám letáček a utéct. To je první věc, co si z toho roku pamatuju.

Nabilo mě to takovou nadějí, že jsem s ním pak každý den chodil ven a prováděl cvičení proti sociální fobii. Vzdát jsem to chtěl tisíckrát, občas jsem plakal přímo na těch streetech, ale nakonec jsem na těsno nějak vytrval. Postupně jsem oslovil desítky tisíc žen, našel si úžasné přítelkyně, osobně odučil přes tisíc studentů ve více než 30 zemích a napsal o svádění aspoň osm knih. Prostě jsem to rekordně přehnal.

Jak bys představil svůj projekt Street Game?

Skoro každý souhlasí, že když oslovuješ hodně žen, občas nějakou sbalíš. To je fádní a nemá cenu kvůli tomu zakládat nějaká hnutí.

Můj objev je ještě trochu jiný. Měl jsem zdravotní problémy, měl jsem hroznou úzkost, neviděl jsem smysl v ničem a za den toho neudělal jsem mnoho. A zjistil jsem, že když streetuju určitým velmi specifickým způsobem, léčí mě to na hlubší úrovni, než dokázaly suplementy, sport, ženy z internetu, meditace nebo jiná konvenční řešení.

Já samozřejmě magnésium beru, do posilovny chodím, Tinder umím a každý den v kleče u zdi medituju, akorát ve srovnání se správným streetem to všechno bledne.

Bledne?

Tím specifickým způsobem hlavně myslím, že si člověk vybírá co nejtěžší situace (pro sebe), seká jednu za druhou s co nejmenší pauzou a zároveň do té akce jakoby co nejvíce medituje – zcela přítomný vnímá své tělo, stále znova se co nejvíce otevírá, na každou ženu se co nejvíce soustředí.

Takhle (rychlými těžkými otevřenými osloveními) postupně vstoupíš do jakoby „spirituálního stavu“. Můžeš cítit strašně moc přítomnosti, laskavosti a sounáležitosti. TOHLE když se stane, uzdravuješ v tu chvíli jak sebe, tak možná ždibec i lidi, se kterými se seznámíš.

Takže je to jakási forma životního stylu, terapie s přesahem do spirituality, kombinovaná se seznamováním?

Tahle společná flow pro tebe může být větší, než jakékoli pomíjivé „výsledky“. Díky tomu na holky netlačíš, do ničeho je nenutíš, nevidíš je jako pouhé prostředky nebo čísla. Dokážeš je vnímat naplno v jejich divoké kráse a nepředvídatelnosti. To z tebe bonusově smyje strach a je to i velmi přitažlivé.

Proto když mluvím o „zdravém a empatickém seznámení“, myslím to jakoby v úplném extrému. Ne že budeš tak empatický jako soused, ale že mixem radikální akce a radikální meditace naráz způsobuješ niternou přeměnu „sebe“ a „okolí“. (Ty uvozovky tam dávám, protože v určitém smyslu není žádné já a okolí, v určitém důležitém smyslu všichni jsme jedno.)

Všichni totiž asi známe nějakého chlapa, co spal se 100+ ženami a dovedlo ho to akorát k většímu cynismu a větší nedůvěře. Samotné výsledky tě neuzdraví, léčivá je ta správně prováděná akce.

Jak (ne)zapadá Street Game do Manosféry?

Nikdo sám sobě neříká manosféra. Je to nálepka jejich kritiků. Jenže tak široká, až je zcela nepoužitelná. Jako na co je nám slovo, které spojuje i baliče i incely? Tam už je tak propadný rozdíl, že by nám stačilo slovo vesmír. Když miluju své přítelkyně, miluju sport, miluju přírodu a miluju dobré knížky, jsem vlastně dokonalý anti-incel.

Tak se slovem incel se dost šermuje, ale kdybych vzal manosféru jako mužský prostor, tak se tam scházejí různí muži od incelů k baličům. Předpokládám, že i takový rozsah je v rámci komunity Street Game. Je to tak?

Tady vládnou nějaké kategorizační touhy, hlavně zaškatulkovat si nás rychle… Ale já www.streetgame.cz nepovažuji za součást vůbec žádného širšího hnutí. My se totiž potřebujeme řídit tím, co na holky funguje v praxi, ne co říkají nějací „podle někoho nám podobní“. Nechcem se nechat zavirovat žádnými memy, důležité je být denně venku s holkama a zkoumat.

Hlavní otázkou ale je, co vlastně dělat se všemi těmi muži, kteří jsou ze svých vztahů (nevztahů) nešťastní. Vynadat jim do incelů situaci asi nepomůže. Potřebujeme jim empaticky pomáhat, což znamená už umět je motivovat, dodat jim síly, začít je zdravé a úspěšné seznamování postupně učit.

Souhlasím, že pomoc neleží v obviňování.

Postupně je to učit není snadný projekt, protože ti muži jsou mnohdy velmi inteligentní, mnohdy už sami lecos vyzkoušeli a do jejich situace je dostaly velmi závažné okolnosti. Když se někdo narodil citlivý, od mala ho trápili, pak mu nalhali, že ženy sex nemají rády, že pro vztahy je stěžejní škola a kariéra, jemu je najednou čtyřicet a nikdy vlastně nežil… On to logicky může prohlédnout, ale ve chvílích strachu se mu všechny ty zlé myšlenky vrací.

Tady nestačí naučit člověka pět balících triků nebo mu převyprávět filosofický princip. Pokud nemá kamarády, my mu jsme schopni sehnat kamarády. Nemá ani sílu přečíst návod, my budem číst s ním. Necestuje, budeme cestovat s ním. Měsíce si neudělal fotky, my mu uděláme fotky. Nemá ani sílu se hýbat, budem se hýbat s ním. Někde se prostě nakonec najde bod, kde se začít dá.

V čem je Street Game jiný než to, s čím si lidé pickuperství spojují?

V první řadě milujeme ženy asi víc, než by někdo tipnul. Proto jsem taky ochoten už sedmnáctý rok s novými ženami každý den trávit tolik hodin. Znám je skrz na skrz, znám je líp než sebe. Jsem „člověk žen“, asi jako když je někdo po 16 letech každodenního hraní dokonale spjatý se svými houslemi. A tím nemyslím vztah používání, myslím vztah lásky.

Jsi ***„člověk žen“*, nazval by ses feministou?**

Neudělal jsem toho mnoho pro rovnost mezi rody. Nepublikuju třeba seznamy mikrosexismu, nehledám stereotypy v umění… Já ženám dodávám charismatičtější, iniciativnější, přitažlivější muže. A sám jim taky denně dodávám spousty zábavy a lásky. To by asi nenaplnilo nejčastější výměry feminismu, tohle ženám prospívá zase nějak jinak. Jako pekař, který politice nerozumí, ale peče naprosto skvěle koláče.

Dobře, a co ještě dál pečete?

Druhá věc z těch, co by lidi nečekali, je, že rozhodně nechceme dělat žádný „byznys se zoufalosti“. Hodně našich žáků jsou super kluci, co se prostě rádi rozvíjí ještě víc. Už vymaxovali benefity čistě povídací terapie, hromadného zpívání u ohně nebo meditace v kyčelním streči… a teď chtějí naše „extrémnější semináře“. Hlavně na naše třídenní bootcampy seznamování v zahraničí často jezdí velmi úspěšní muži, kteří prostě chtějí zažít pořádnou srandu.

Všichni na tom, ale nebudou dobře…

Studenty na dně rádi přijmeme také, jen vždy zdůrazňujeme, že smysluplná proměna vyžaduje docela dost práce, nestačí jaksi „znát samospásný trik“.

To je ta třetí věc: první článek, co jsem dal na web v době, kdy jsem měl jen 150 studentů [1], byl o tom, že memorizovat balící hlášky je málo, postupně je třeba říznout co nejvíc do hloubky.

V čem je Street Game jiný oproti konkurenci jako Dynamic Education?

Tohle bohužel moc neznám. Můžu tu mluvit jen nějak obecně. My hlavně chceme jet trochu extrém a zkusím vysvětlit proč.

Představ si, že jsi (téměř) panic ve čtyřiceti, teď se chceš naučit seznamovat a najít si naplněný vztah. To budeš muset změnit spíše víc věcí, než méně… Jestli budeš oslovovat dvě ženy týdně, dost možná to do důchodu nestihneš. Proto potřebuješ spíš vyhrocené řešení, než nějaké mírné.

A je ten tlak úměrný věku? Tedy u mladých kluků je ten přístup jiný, protože je běžné, že se to teprve učí a mají ještě čas?

Ten instruktor by proto měl být mnoholetý specialista a měl by sám být aktivní tento týden, ne vyprávět historky ze svého mládí. Instruktor by taky měl s běžností zvládat základní streetařský trojboj: úspěšně oslovit skupinu žen, oslovit v MHD, přisednout v restauraci. Chodit půl hodiny, než potkáš milou ženu, co se sama nudí v parku na lavičce, to ti samozřejmě velkou transformaci nedá.

Vždy se na toho kouče můžeš taky podívat a říct si: „Má tenhle člověk opravdu dost holek? Vypadá dobře naladěný, nebo z něj třeba vyzařuje nějaký vztek?“ Proto já intuitivně vypínám influencery, kteří působí nakrknutě.

A je úspěch u žen dostačující měřítko? Teď narážím na to, že jsi zmínil, že jsou i kluci s hlubšími problémy, jako je třeba trauma. Tedy jde spíš o psychoterapeutické téma. Jakou kvalifikaci k tomu má instruktor nebo jak se to řeší v rámci principů Street Game?

Úspěch u žen sám z člověka instruktora neudělá. Ono s ženami je úspěšných dokonce několik procent populace a to pak samozřejmě nejsou tisíce instruktorů.

Hlavně pokud to někomu s holkama jde tak nějak odjakživa, vlastně neví, co dělá, a nedokáže to učit člověka v úplně jiné životní situaci. Proto u nás ti nejtalentovanější instruktoři (teď myslím lásku k učení, nejen k ženám) procházejí více než ročním intenzivním tréninkem, často po celém světě, než je nechám učit půlky kurzu své pokročilé (kteří už měli dost kurzů se mnou a pořád se mnou budou mít tu druhou půlku).

Byl jedním z takových instruktorů i Patrik Hrbáč, který teď funguje samostatně jako kouč pro muže?

Ano, on je teď rekordní balič a cestovatel.

Ok, zpátky k původní otázce kvalifikace instruktorů.

Instruktor seznamování každopádně naprosto nechce být klinickým psychologem. Pokud je člověk právě velmi citlivý a chce si zatím opatrně povídat o věcech, které třeba ještě nikdy nikomu neřekl, ne se pouštět do adrenalinových akcí venku, pro toho takové kurzy zatím nejsou vhodné.

Dokonce ani nácviky v pronajatém sále (kde se ještě neoslovují neznámé ženy) nejsou vhodné pro zcela 100 % populace – pro někoho je moc i toto. Dokonce dokonce existuje i výzkum na „poranění meditací“, kdy někomu nějak zhoršilo symptomy, když v přítomném okamžiku soustředěně vnímal své tělo.

Ono je to jako třeba kurzy tance. Tanec v člověku taky může něco uvolnit, taky ho může nějak rozvíjet i vnitřně (nad rámec pouhého drilování pohybových vzorců), ale nejde slíbit schizofrenikům, že to bude jejich hlavní léčba.

Občas tedy někomu kurzy nedoporučím. Napište mi mail, popište svůj stav a probereme, co bychom společně mohli nebo nemohli udělat.

Kdo všechno je součástí vaší komunity a jaké jsou motivace mužů vyzkoušet dle tvých slov empatické seznamování?

Mí žáci nakonec dominantně chtějí dlouhodobé vztahy. Jsem to leda já, kdo se je v tom snaží trochu brzdit a říká jim, ať vybírají dýl, ať tam nechodí moc naivní, ať před těžkými vztahovými testy nejdřív zvládnou lehké testy na ulici… Ale poslouchá mě někdo tak moc? Je to jako když ti doktor doporučí omezit tučné vepřové.

Je samozřejmě nějaké procento, které zajímá hluboká vnitřní proměna pomocí streetu a dosažení nějaké virtuosity a rozšiřování našeho oboru tak jako mě, ale to je statisticky zanedbatelné.

A jací muži chodí na kurzy? Zkrátka o něco přemýšlivější muži, než je průměr, s o něco větší dovedností dlouhodobě plánovat, kteří se v tom zároveň chtějí zlepšit. Hlavně IT, lékaři, podnikatelé, akademici…

Taky už na mě vyskočilo video, kde někdo obtěžuje ženy s Meta brýlemi [3], ale tihle lidé prostě nemají adekvátní trénink. Někdy jsou to bohužel těžko poučitelní narcisté, kteří si ještě myslí, že to jejich oslovení bylo dobré, takže ty na kurzy nikdo nedostane. My míváme spíš opatrné žáky, přebujelou sebereflexí až paralyzované.

Rozumím, tito muži se chtějí naučit seznámit. Mít dlouhodobý fungující vztah je ale trochu jiná disciplína. To se učí jak?

Ano, ve vztahu nenastane nějaká doživotní harmonie, kdy by chlap mohl zlenivět a na celý seberozvoj se vykašlat. Člověk svou partnerku spíše každé ráno svádí znova a znova. Nemá ji jistou a nemá ji dokonce ani stejnou, ta žena se pořád proměňuje. Nejvíc zraňující je tohle nevidět, soustředit se na kariéru, vnímat svůj nutný přínos hlavně v nošení peněz a očekávat, že pak doma najdu vždy tu samou ženu.

Sázky navíc v dlouhodobých vztazích bývají mnohem vyšší, takže kdo zatím nezvládá ženské testy během seznamování na ulici, rozhodně není jeho byznys zakládat rodinu. Šel by tam jak jehně na porážku.

Pro vážné vztahy učíme hlavně pečlivý výběr partnerky. Vůbec už dostatečnou přitažlivost, která je pro pečlivý výběr nutná. Fakt totiž není žádný super trik říct si: „Já atraktivní nejsem, tak prostě snížím nároky. Jak o mě projeví zájem první žena, chytnu se toho a už nepustím.“ Takové vychytávky zaprvé vyzařují nepřehlédnutelnou zoufalost, za druhé, nešťastné manželství s dětmi je opravdu peklo na zemi.

Dále učíme udržení jiskry v dlouhodobém vztahu, které je opakuji o něco těžší, než zažehnout jiskru na ulici nebo v klubu. Také předem drilujeme různé obtížné vztahové situace. Tak aby o nich muž ne někde z vlaku slyšel, ale aby je měl dokonale připravené ve svých reflexech.

Můžeš uvést něco z praxe, co jsi řešil. Jsou do toho zapojené i třeba ty partnerky?

Zrovna nedávno jsem řešil úplně typický případ. Chlapík býval celkem balič, měl skvěle rozjetou kariéru a našel si přítelkyni, která mu velmi vyhovovala. Postupně začal být sexuálně exkluzivní, udělal jí děti a dál slavil jeden kariérní úspěch za druhým. V tom ho manželka (pro něj zcela nečekaně) podvedla. To otřáslo celým jeho světem.

Když jsme se potkali, nevěděl, zda kurz bude pro něj, a byl překvapen, že tohle řeším několikrát za měsíc. Společně jsme detailně analyzovali jeho situaci. Zaprvé jak to případně udělat, aby o něj manželka znova měla vysoký zájem a byla mu sama ze sebe věrná (bez nějakých „domluv“ a jejich „hlídání“). Za druhé, jak se nejrychlejším způsobem vrátit do hry a mít přehršel možností, kdyby se rozhodl manželství radši skončit. Potřebné dovednosti jsme si natrénovali a teď společně sledujeme, jak se jeho vztah postupně zlepšuje. S pomocí instruktora je teď hlavně ještě atraktivnější než býval „za mlada“.

Poskytujeme tedy takto i poradenství přímo během vztahu, kdykoli je třeba něco vylepšit. Já bych řekl, choďte 1x ročně preventivně, dokud jste dokonale spokojeni, realisticky, ale chlapi obvykle přijdou v naprosté krizi a pak to intenzivně hasíme.

Vyloženě párovou terapii běžně neděláme, je to velmi odlišný obor. Konzultaci ve dvou by šlo domluvit, ale byl by to spíše experiment. Mou opravdovou specialitou je učit přitažlivost muže. Sledovat je přímo v akci a za chodu to vychytávat.

Můžeš více přiblížit, jak takový mentoring a práce probíhají?

Děláme toho hodně, od workshopu, kdy drilujeme jednotlivé prvky a kde můžeš nejlíp poznat spoustu parťáků do akce, po mnohadenní intenzivní výjezdy do zahraničí, kde s námi oslovíš desítky žen a zřejmě se s nějakou i vyspíš.

Popíšu ale detailně náš nejtypičtější tříhodinový kurz na ulici. Potkáme se ve městě a já tě hned pošlu oslovit pár žen. Tys dnes zřejmě nikoho neoslovil, možná ani celý týden, možná celý život. Máš tedy velký strach, ale s mou pomocí uděláš pár špatných oslovení. Jak je přežiješ, strach postupně odpadne. Já z oslovení navíc jasně vidím, na čem bude potřeba pracovat.

Postupně dále oslovujeme a já ti průběžně radím, co vylepšit. Když třeba dvě minuty nikoho nevidíme, povídáme si o tvé situaci nebo dovysvětlujeme teorii. Všechno pak rovnou aplikujeme zase v akci.

Chápu, nejdřív ukázka, pak vlastní praxe.

Občas na ukázku nějakou ženu oslovím já (hlavně když je potřeba předvést něco konkrétního), občas do skupinek jdu s tebou. Postupně zvyšujeme obtížnost oslovení. Kdybys totiž se mnou oslovil jen 8 samotných žen, dost možná bys po týdnu sám zas neoslovil nikoho. Když ale se mnou oslovíš trojičku, ženu v tramvaji, rodinu na nákupech, krásku v restauraci… samotnou dívku potom oslovíš i ve špatný den.

Takhle na kurzu uděláme hodně adrenalinové akce a vychytáme spoustu detailů. Když se hodí, uděláme v průběhu společně i nějakou meditaci.

Taky společně můžeme jít do hlubších témat, akorát u nás typicky ústí zase ve specifickou akci. Třeba najdeme hluboký stud a tak si dáme pár speciálních „oslovení proti studu“. Prodýcháme to, vytřeseme to… a zase další.
Většinou ti pár žen dá telefonní čísla, možná spolu půjdeme i na rande, hlavní je ale ten dlouhodobý obrázek: snížit strach, naučit se seznamovat zdravě a úspěšně.

Existují nějaké jasně dané hranice. Máte etický kodex?

Jestli jsou jasně dané, tak je dodržuj. Neporušuj třeba zákon. Těžší jsou ty nejasné hranice.

Etický kodex by měl řešit reálné problémy. Pokud nikdo nelítá, nemá cenu natahovat kodex o „Přestaň lítat!“ Problém většiny mužů je, že jsou moc opatrní, moc pasivní a tak si s okolím vytvoří málo vazeb. Někdy myslí jen na sebe, protože nikoho jiného ani neznají. Takže v tom kodexu by muselo být „Nebuď opatrný! Nebuď nudný!“

Dobrý člověk totiž není jen ten, co nikdy nic neporušil – to by nejlepší byli mrtví.

Nic nepokazit fakt ještě není přínos. Dobrota člověka se taky nedá měřit jen tím, kdo zná nejvíce eufemizmů a mluví o všem rekordně nejopatrněji.

My proto propagujeme naše tři hodnoty Akce, Inovace, Konání dobra. Neustálou akcí venku se člověk učí nelpět na tom, co už má, a každou vteřinu, každý týden dělat vždy nový skok do neznáma. Jakoby vždy vybrat to nové neznámé před starým známým, pořád se přerozovat. Jen takhle se sevření ega (hlavně automatických zvyků, co tě kdysi měly chránit) začne uvolňovat. Můžeš vidět určitou soupodstatnost těch hodnot: akce JE láska. Pasivita je sebeizolace.

Zajímavý přístup.

Reálně si taky většina mužů nevyhledává pořád další kodexy, kterým podléhat. Když je někdo zdravotník, student, streetař a skaut, nevěší si na ledničku čtyři seznamy pravidel.

Tady se ještě zastavím, protože třeba právě v rámci profesí, jako je doktor nebo terapeut, existují jasně daná pravidla. V rámci seznamování neřešíte věci, jako je možné obtěžování, manipulace nebo třeba grooming?

Zdá se mi, že se k tomu problému baliči staví právě vážněji, než internetoví moralisté.

Člověka můžu naučit, jak být v klidu, jak se seznamovat radostně, jak tu ženu oslovením zbytečně neleknout, jak ji nenudit, jak poznat odmítnutí… Chlapi ale nebudou platit za nějaké moralizování samo o sobě. Hlavně kdo byl dvakrát v životě na mém kurzu, těžko bude do smrti žít podle mého kodexu.

Etické kodexy se takhle můžou zvrhnout v alibismus. Vystavit si můžeš nejkrásnější textíky, jenže co se těm lidem jen řekne a nenacvičí se to, jako by se nestalo. Pokud třeba někdo svým oslovením ženy spíš obtěžuje, přečtený kodex většinou nezvládne aplikovat, potřebuje si neobtěžující oslovení NADRILOVAT.

To samé manipulace: pokud chceš vsadit na dlouhodobější přístup, kdy se nenamáháš nějakým lhaním a neštveš postupně okolí proti sobě různýma levárnama, nadrilůj si nějaké upřímné win-win postupy, které fungují.
Tedy nestačí vědět, s čím ustat, ale taky co dělat místo toho, co ideálně přinese ještě lepší výsledky.

Řeči jsou levné. Otázkou je, kdo o empatii nekecá, kdo ji opravdu driluje.

Živí tě Street Game?

Operaci na tobě nemůže provádět školník. A svádění tě nemůže učit někdo, kdo předtím pět dní seděl v kanceláři u počítače. Potřebuješ instruktora, co si ráno udělá svoje drily, odučí tříhodinový kurz, pak ty holky obepíše, odchodí si svoje rande… v mém výzkumu nikdy nebyl čas chodit ještě do druhé práce.

Jsem na fulltime balič.

Výzkum financují hlavně žáci s dlouhodobým koučingem na míru, se kterými cestujeme po světě. Pokud si někdo 2026 chce přečíst knihy, potřebuje se často na čtení (znovu) postupně vytrénovat. Pak vždy číst třeba kapitolu a jít ji vyzkoušet, hlavně nepromeškat celé týdny nestreetem.

V poslední době se přímo na SG svrhla vlna kritiky, včetně obvinění z predátorství. Jak se stavíš k tomu, že muži 40+ chtějí mít interakce s dívkami pod 18 let? [2]

Osobně mi 10 let nikdo neřekl, že by neměl streetgame rád. Leda na internetu občas vidím nějaký rage bait. Ale neoslovit ve městě týden ŽÁDNOU ženu, to mi připadá jako bizár bizárů, nevím čím tohle chce někdo obhájit.

Balit mladší ženy je těžší, ne lehčí. Jestli chce někdo zneužívat naivity, měl by zaprvé balit padesátnice, za druhé ho moc ovládá ego a měl by pro vlastní pohodu přidat na cvičení karma jógy.

Samozřejmě ideálně by nikdo nezneužíval ničeho. Ani věku, ani moci, ani peněz, ani krásy… Já nad svými žáky nemám nějaký nepřetržitý morální dohled, ale co můžu udělat je motivovat k rozvoji laskavosti (cvičit tonglen, metta…) a učit velmi příjemné, nonšalantní seznámení, kde člověk jakoby vnitřně „nic nechce“, nic nenutí.

Vychází spíše z upřímné zvědavosti, touhy zlepšit den a sebeexprese. Tohle stejně nejlíp vypne strach. Vedle toho stojí dostatečně daleko, neuvádí žádné argumenty, nedává neznámým ženám hned nějaké silné návrhy, nenabízí ekonomické výhody. Pokud totiž žena sama projevuje dost zájmu, domluvit si rande je ta největší maličkost.

Vše to samozřejmě není projekt na půl hodiny. Lidé nejprve kupují výsledky a k rozvoji empatie teprve leda SVOLÍ, pokud je něco přesvědčí, že jim to ty výsledky zvedne.

A co odpovědnost za obsah, který je se street game spjat, jako vaše fórum, proč se nemoderuje?

Fórum se moderuje lépe než třeba Instagram: tam spíš najdeš divné věci. My tam máme přes 30 tisíc příspěvků a statisticky nám vychází, že přibližně 1 promile anonymů nezmoderujeme sami, ale až když nás někdo doupozorní.

Chtěl bys na závěr něco vzkázat?

V celém rozhovoru jsem chtěl vypíchnout důležitost laskavé akce (riskovat ego a začít vztah) oproti nějakému politickému nebo sociologickému teoretizování. Teorie má svou hodnotu, když ji dělají sečtělí intelektuálové, na naplněné vztahy ale nemívá podstatný vliv.

Takže vnímej své tělo, otevři své srdce. Každým oslovením můžeš jen získat – jdi jí zlepšit den!

Díky za tvůj čas. Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] PRINC. Co z vás vyzařuje?, In: https://streetgame.cz, 2012-07-01 [online; cit. 2026-10-31]. Dostupné z: https://streetgame.cz/co-z-vas-vyzaruje/
[2] ČERNÁ, Adéla. Nechtějí tě ženy v tvém věku? Zkus základku, radí si muži na chatu, In: https://boldnews.cz, 2026-10-14 [online; cit. 2026-10-31]. Dostupné z: https://boldnews.cz/nechteji-te-zeny-v-tvem-veku-zkus-zakladku-radi-si-muzi-na-chatu
[3] RYCHLÍKOVÁ, Apolena, KOUCKÁ, Anna . Influenceři s Meta brýlemi dorážejí na ženy v českých ulicích a tajně je natáčejí. Stát nedokáže problém řešit, In: https://pagenotfound.cz,, 2026-09-01 [online; cit. 2026-10-31]. Dostupné z: https://pagenotfound.cz/clanek/influenceri-s-meta-brylemi-dorazeji-na-zeny-na-ulici-a-tajne-je-nataceji-stat-nedokaze-problem-resit

Máš vlastní zkušenost se streetováním? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

Fotografie: Unsplash · Ilustrace: generované pomocí AI → Jak na blogu používám AI

Sdílej:

Post Views: 4