Jak Red Pill ovlivňuje partnerské soužití

Nezdravé vztahy jsou naplněny nevědomými projekcemi, vysídlením a často vyvolanými regresemi, které blokují jednoho nebo obou partnerů v porozumění jejich roli v toxicitě.

---

Jednou z důležitých věcí, která nám v životech často chybí, je možnost náhlednout do vztahů a jejich prožívání druhými lidmi. Ano, často se tak děje v rámci přátelského naslouchání. Avšak i to je mnohdy omezeno na pouhé přitakávání, spíš než na hlubinné pochopení souvislostí a toho, co se nám ve vztazích děje a čeho se to dotýká.

Vztahy reflektují naši emoční zralost. Ukazují nám to, jak vnímáme sami sebe i to jak přistupujeme k druhým lidem, světu a nakonec třeba i samotnému bohu.

Markéta mi svou otevřenou zpovědí umožnila do jednoho takového vztahu nahlédnout. A to do vztahu, který byl silně ovlivněn Red Pill ideologií. Nechávám již na čtenáři, aby si udělal obrázek o tom, jak může Red Pill nauka působit na zdraví vztahu. Jakou strukturu osobnosti lze za ní schovat a obhajovat jejím prostřednictvím své neadekvátní chování.

Můžeš se krátce představit?

Představování mi nejde. Asi je lepší, když mě popíše někdo jiný než já sebe sama. Kdybych měla uvažovat Big 5, tak mi tam vychází vysoká citlivost, vnímavost, empatie, kreativita, otevřenost, vyšší svědomitost a co se týče introvezre, tak jsem někde uprosřed.

Tím, že jsem vyrostla v poměrně těžkých podmínkách, tak v sobě vnímám určitou hrubost a maskulinitu, protože mě táta vždy vedl k odvaze a samostatnosti. To je sice osvobozující, na druhou stranu se neumím spoléhat na druhé. Naučila jsem se všechno zvládat sama.

Jaký byl počátek vztahu? Jak probíhalo seznámění a randění?

Seznámili jsme se v Brně, večer na nějaké akci. On si myslí, že mě sbalil on, ale já bych řekla, že to bylo opačně. Tancovala jsem tam s kámoškou a on mě nějak zaujal na pohled. Je přitažlivý na pohled, je dost vysoký a má mužnou postavu a ramena, fousy a umí se oblékat. Prostě vyčnívá z davu, tak jsem do něj nenápadně vrazila a pak jem se ho zeptala jestli nemá cigaretu. Šli jsme ven kouřit a povídali jsme si a vyměnili si čísla. Já přitom nerada kouřím, ale tenkrát jsem to používala jako záminku konverzace. On si samozřejmě myslí, že mě sbalil sám a že to bylo celé jeho přičinění.

Co tě k tomu muži nejvíce přitahovalo?

Byla to jeho dravost, neohroženost, jeho viditelná touha po mě (oční kontakt, doteky, oslovování jménem), jeho aktivní dobývání a neústupnost, neúnavnost. To, že ho moje odmítnutí neodradilo a pokračoval dál v dobývání. Jeho viditelné sebevědomí a maskulinita – rozhodnost, schopnost vést. Například i když jsme byli v Brně, kde jsem byla tenkrát doma já, tak on vybíral místa, kam půjdeme na rande. To, že si mě dokáže podrobit. Pak asi taky jeho humor a otevřenost.

Vnímala si nějaká výstražná znamení, tzv. Red Flags?

Úplně na začátku spíš ne. V té době (26 let) jsem nad vztahy moc nepřemýšlela, spíš jsem se nechala unášet ,,proudem”. Kdo mě dobyl, ten mě měl. V té době byla tedy rozhodující spíš ta dravost, urputnost a neodbytnost. Stejně tak to bylo s mým prvním přítelem, který se mi vlastně moc nelíbil, ale kvůli jeho neodbytnosti jsem se nakonec otevřela.

J. Peterson právě říká, že mladé ženy nedokáží příliš rozlišovat mezi zralou a nezralou maskulinitou a mají sklony si spíš vybírat muže, kteří mají znaky Dark Triad (Témná triáda – narcismus, machiavelismus a psychopatie). Ten skill výběru se podle mě zdokonaluje s věkem a s negativními vztahovými zkušenostmi. Já jsem byla ohromena jeho charismatem a ráda jsem se nechala svést. Bylo to příjemné. Netušila jsem však co mě čeká potom. Jediné, co mi bylo nepříjemné, tak to, jak urputně chtěl hrozně hned zasunout, a že mi to dával najevo poměrně otevřeně a neomaleně. To, že mě hned pozval k sobě asi po hodině, co jsme se poznali.

Kdy ses o Red Pillu dozvěděla poprvé?

Když jsem náhodně objevila partnerův blog. Vlastně posléze. Na začátku to tam vlastně moc nerozebíral ten pojem, asi až v průběhu. To bylo asi v roce 2020, po roce chození.

Nicméně bych řekla, že si z randění udělal sport. Články, které psal byly příběhy s ženami, velmi čtivé a peprné. Podle mě ho měly dělat zajímavým. Měl v plánu v budoucnu založit vlastní byznys. Pokud si z toho udělal misi a sháněl zajímavý obsah, tak si dokážu představit jeho odlidštěnost ve vztahu k ženám a urputnou zacílenost na to, dostat holku do postele. Pokud je mu holka totálně jedno, tak k ní ani nepřistupuje jako k živé bytosti, ale soustředí se jen na to dobytí. Podle mě tam ani není pak prostor pro tu intimitu a potenciál pro budování vztahu. Je to trochu jako hon na čarodějnice.

Jak přítel přistupoval k Red Pill obsahu?

Říkal, že mu to totálně změnilo život, že byl radostí bez sebe, když to objevi a že už nechce žít jinak. Přistupoval k tomu dost dogmaticky, bere to jako ultimátní pravdu, kterou papouškuje. Je absolutně přesvědčen o účinnosti Red Pillu a absolutní pravdivosti. Podle mě moc nevidí souvislosti a příčiny určitého chování. V současnosti v podstatě omílá ten stejný obsah dokola, tentokrát s jinýma holkama.

Jakým způsobem byl tvůj bývalý přítel formován Red Pill naukou?

Neznám ho před Red Pillem, takže nedokážu říct. Nicméně několikrát zmiňoval, že se mnou udělal několik chyb. Například, že vykazoval od začátku ,,boyfriend” chování, což je špatně, takže jsem si k němu vypěstovala city. Vypadá to, že to asi v průběhu nějak zdokonaluje, ale neznám jeho další holky, takže nemůžu porovnat.

On má tu svoji identitu neoddělitelně s red pillem spojenou. Nedokážu říct, co je on a co ta nauka. Nějak to splývá. Nicméně on je nekompromisní vyznavač. Vztah měl jasný rámec, který stanovil on. Když jsem se nějak projevila, tak jsem dostala Soft Next. Často jsem se s ním necítila bezpečně, tedy dávala jsem si pozor na to, co říkám. Nedokázala jsem se vedle něj naplno uvolnit a být sama sebou. Dávala jsem se do polohy takové bezbranné naivní pipinky. Podvědomě jsem z něj měla i strach. Přičemž ten strach mi připomínal domov, takže mě to přitahovalo. Cítila jsem se s ním spíš jako s nějakou nadřazenou autoritou, než jako s partnerem. 

Jak bys váš vztah popsala?

Houpačka nahoru dolů, zmatečnost a nejasnosti. Taky hodně stres, úzkosti a Soft nexty. Na začátku jsem žila v nevědomosti. Vůbec jsem nevěděla, jak partner žije. Provalilo se to, až když jsem dostala chlamydie a začala ho více zkoumat a následně objevila jeho blog. Jednou jsem se ho zeptala večer, když jsme usínali, jestli má i jiné ženy. Odpověděl, že ano. Na to jsem se zvedla (asi v jednu ráno), oblékla se a odešla domů. Pak jsem dostala Soft Next. Pak jsem začala studovat otevřené vztahy a číst o tom i knihy, protože jsem tomu chtěla porozumět. Pracovala jsem s vlastní žárlivostí a měla jsem pocit, že by mi přeci otevřené vztahy neměly vadit. 

Žila jsem v domění, že jsme pár od té doby, kdy jsem se přestěhovala do Prahy. Vlastně jsem měla pocit, že i chtěl, abych se sem přestěhovala. Bohužel on to bral jinak. Myslím, že mě považoval za milenku, protože jsem vždy s ním přespávala a chodili jsme i ven. Přítelkyně jsem byla od toho května 2021. V té době myslím i začal s YT.

Je fakt, že jsme se většinou vídali spíš odpoledne a večer u něho, ale když jsem ještě bydlela v Brně, tak jsme chodili hodně ven, do kaváren a měli jsme třeba sex v parku a tak. Pak když jsme se dali dohromady po té pauze, tak jsme také chodili více ven třeba na skleničku (to jsem byla už jeho partnerka) nebo jsem s ním šla na oslavu narozenin jeho kamaráda. Byla jsem u něj déle odpoledne, přes noc až pak do oběda.

Od června 2020 do května 2021 jsme měli pauzu, protože si našel přítelkyni (tenkrát to pojmenoval OLTR vztah), která mu dovolila jen FBs. To znamená že mě po sexu začal nenápadně vyhazovat z bytu. Myslím, že o ní i psal na blogu. Takže jsem se s ním rozešla. Nicméně mu to nevyšlo a když se rozešli, tak mi pak psal a zase jsme se dali dohromady. 

Pak jsme měli zase pauzu, když jsem s ním měla jet na Tenerife v lednu 2022. Tenkrát jsem se dozvěděla o další ženě v jeho životě a měli jsme rozhovor, kdy mi líčil, že nás chce obě a má nás obě za přítelkyně.Většinu času mluvil on, načež po třiceti minutách řekl, že ho ten rozhovor obtěžuje a že je to drama. Já už měla koupenou letenku (za svoje peníze), a přesto jsem mu řekla, že teda nejedu. To bral jako drama a nebavili jsme se asi dva měsíce. Tu letenku jsem si prebookovala a jela jsem v létě se ségrou.

Jaká byla ve vašem vztahu hloubka a intimita?

Tohle nevím, jak mám odpovědět. Někdy byly okamžiky, kdy jsem měla pocit, že jsme si hodně blízko. Na druhou stranu to pak střídali momenty, kdy mi tvrdě dával najevo, že pro něj nic neznamenám. Nedokážu říct. Určitě jsme měli hodně sexuální vášně. Nicméně když jsem se s ním rozešla (několikrát), tak to s ním ani nehlo. Buť je dobrý herec, nebo je opravdu emočně plochý.  

Svobodu jsem sice iluzorně měla, v tom smyslu, že je mu jedno, co si v životě dělám, s kým chodím ven a tak, nikdy nežárlil. To mě vlastně i štvalo, protože to dělalo dojem, že se o mě nezajímá a že s ním nemůžu sdílet svůj život. Nezajímaly ho moje kamarádky, moje rodina, moje práce. Měla jsem pocit, že existuju v nějaké jeho bublině, která je tak trochu odtržená od mého ,,normálního” života. Neměla jsem však svobodu v tom, jak se mám chovat ve vztahu k němu. Tam jsem musela naplno plnit jeho plán a představy.

Vzájemnost tam nebyla. Byla jsem to já, kdo vztah udržoval a dával mu náplň. Celý vztah závisel na tom, jestli k němu dorazím nebo ne. Když jsem byla unavená a napsala mu, že nedorazím, tak pozval někoho jiného. Měla jsem pocit, že jsem to já, kdo ten vztah udržuje emočně naživu. Pokud jsem přestala být ochotná (mít sex, sbližovat se, komunikovat nebo se prostě jen vidět), tak mu to bylo jedno, šel s někým jiným. Nesnažil se zjistit proč nebo naslouchat. Často se mi smál, že jsem z něj uplně hotová a že je jasné, že ho chci víc a že to tak má být.

Jaké pocity jsi ve vztahu prožívala?

Pozitivní i negativní, které převažovaly a jaká byla jejich intenzita myslím, že to byla závislost. Byly to cykly totálního vytržení a pocitu jako na drogách a pak totální propad. Často jsem cítila úzkosti a vyčerpání. Měla jsem někdy pocit, že chci odejít, ale nemůžu se ovládat, takže jakobych ztratila kontrolu nad svým chováním.

Jakým způsobem probíhal váš rozchod?

Potkali jsme se v květnu 2019, to jsme randili. Na konci října 2019 jsem se přestěhovala do Prahy a vídali jsme se pravidelně. Pak mě nakazil chlamydiema, takže jsem byla naštvaná a dostala Soft Next. Pak si našel OLTR přítelkyni a mě degradoval na FB, takže jsem se s ním rozešla a měli jsme pauzu asi od červenec 2020 do květěn 2021, no a pak jsme byli zas spolu až do prosince 2022. Od toho 2021 už praktikuje vztahy s více přítelkyněmi současně cca 2-3 plus milenky a FB. Dá se říct, že jsem se s ním několikrát rozešla, ale on si mě pak zas přivolal zpátky a já jsem šla, protože jsem nějak nemohla odolat.

Kdo rozchod inicioval a jaký k tomu byl důvod?

Ty malé rozchody jsem iniciovala já, protože bylo zřejmé, že mě nemiluje a že soutěžím s nějakýma jinýma holkama a že mi nedokáže říct, jakou máme budoucnost. Ten finální rozchod inicioval on, protože jsem kontaktovala jeho přítelkyni. Ale asi to už bylo víc věcí naskládaných – opakované rozchody, dvakrát jsem mu odmítla dovolenou v Thajsku a na Tenerife, no a pak samozřejmě to, že jsem oslovila tu druhou přítelkyni. A asi i další věci, jakože jsem nesouhlasila s jeho názory a vedením, že jsem přecitlivělá a že mu nevařím.

Myslíš, že jsi přispěla k udržování takového vztahu a setrváváním v něm nějakým svým chováním, či nastavením?

Určitě ano, kvalita života a prožívání můj mizerný život byl totálně monotónní a nudný, dělala jsem většinou věci, které jsem musela, neměla jsem v životě moc radosti, všechno byly jen povinnosti a ,,to do“ list. Taky jsem nebyla uplně obklopená dobrýma lidma, takže jsem se často cítila hodně osaměle. On byl pro mě jediný světlý bod v životě. Když jsem byla s ním, tak jsem cítila pocit nadřazenosti a nezničitelnosti.

Problémy s hranicemi a sebehodnotou ano, mizerná sebehodnota, pocity nedostatečnosti a neukotvenost ve svém ženství, pocity nepatřičnosti, stud za své emoce, tělo, sexualitu, people pleaser mindset, musím si vše zasloužit, musím být samostatná a soběstačná a nesmím nikdy nic požadovat. Hodně taky nastavení z rodiny – vnímání mužů jako dominantní autority, které se musím vždy podřizovat a trápení jako projev lásky. Udělám v podstatě cokoliv, i když je to nepříjemné, jen aby mě měl rád. Současně taky vliv soutěživosti, potřeba dokázat, že jsem lepší než ostatní a vnímání jiných žen jako konkurence. 

Myslíš si, že tě tento vztah nějak hluboce ovlivnil a proměnil tvůj pohled na muže a ženy obecně?

Ano, začala jsem vnímat více rozdíly mezi mužem a ženou. Dříve jsem je tolik nevnímala, resp. neuvědomovala si je. Současně jsem začala přemýšlet nad tím, co já přináším do vztahu a v čem spočívá moje atraktivita. Dříve jsem například nechápala, že získávám pozornost kvůli tomu, že jsem mladá a plodná, a že mě ženy kritizují, protože jsou staré a žárlí. Nechápala jsem, proč mě nemají rády a proč jim vadím. Hledala jsem chybu u sebe. Teď chápu, že to ony měly problém se sebou. Taky jsem byla dříve více naivní, tak tu naivitu mi to vzalo. Současně jsem si taky uvědomila, co od muže potřebuju. Dříve jsem to neuměla formulovat. Taky více vnímám rozdíly mezi narcisy a zralou maskulinitou.

Jak nahlížíš na hodné a zlé kluky?

Už chápu, že ani jeden z nich není atraktivní, a že ani jeden nemá potenciál pro vztah. To, co hledám u mužů je přesažení této dichotomie. Hodný kluk (Nice Guy) si prostě neosvojil svoji maskulinitu a zlý kluk (Bad Boy) si ji sice osvojil, ale zneužívá lidi. Oboje je prostě pro zralou ženu k ničemu. Bad Boy je teda sexuálně přitažlivý, ale mívá to špatný konec. Nice Guy je prostě kamarád. Oba jsou to chlapci. 

Jaký máš názor na ženskou hypergamii?

O hypergamii jsem se dozvěděla díky Red Pillu. Myslím, že to nemají dobře vysvětleno. Pokud si žena vybuduje citovou vazbu, tak tím automaticky hypergamii neutralizuje. Když jsem byla zamilovaná, tak mě nikdy ani nenapadlo, že bych byla partnerovi nevěrná s mužem, který byl lepší než on (bohatší, atraktivnější). Podmínkou je ale naplněný vztah po sexuální i citové stránce. Když je žena spokojená, nemá potřebu muže měnit za ,,lepšího“.

Cítím se teď méně atraktivní než dříve. To zostuzování žen ze strany Red Pillu a jejich omezení na pouhé tělo, které je hodnotné jen v období reprodukce, se mi dostalo pod kůži a srazilo sebevědomí dolů. Začala jsem věřit tomu, že po čtyřicítce asi budu žít nedobrovolně v celibátu a v ústraní a budu pro většinu mužů neviditelná. Ze stárnutí mám strach, více než ze smrti. Vytváří to ve mě pocit nedostatečnosti a strachu. To má samozřejmě negativní vliv na moji sexualitu. Nabádá mě to používat moje tělo jako nástroj, strategicky lapnout chlapa a donutit ho aby si mě vzal za ženu. Bohužel na to nemám mentalitu, takže nechodím na rande a stále zůstávám sama. Obecně bych řekla, že to může v ženách vzbudit dvě reakce. Snahu strategicky lapnout chlapa, nebo se uplně uzavřít a vyplnit své nitro prací a jídlem. 

Jak to změnilo vnímání tvých sexuálních a emočních potřeb?

Uvědomuju si více, co do vztahu vkládám, že má moje sexualita a emoce hodnotu, která muže obohacuje (to jsem si dříve neuvědomovala). Jsem velmi sexuálně striktní, protože vím, že to ve mě vzbuzuje city k muži. Sex s mužem je v podstatě potvrzení jeho kvality a moje kapitulace. V současnosti bych měla sex s mužem pouze v případě, že pořádně otestuju jeho vztahový potenciál. ONS (One Night Stand – románek na jednu noc) nepřipadají v úvahu. Víc si vážím svých emocí i těla. Vím že je to investice, která se nedá vzít zpátky. 

V čem tě tato zkušenost posílila, co jsi reflektovala směrem k sobě?

Směrem k sobě že nejsem v sobě ukotvená, jsem People Pleaser, nedospělá holčička, která se bojí dospělosti, že si sebe nevážím, mám problémy s vlastní hodnotou a sebeúctou, mám pocit nedostatečnosti a sklony k závislosti na autoritativním dominantním muži, který mi dává pocit hodnoty. Nepřijímám svoji sexualitu, tělo, emoce, intuici a naivitu. Tedy, že na sobě musím zapracovat a vybudovat si vnitřní kotvu, porazit vnitřní démony a vybudovat si sebeúctu. Přijmout svoji ženskost a citlivost, se kterou bojuju a změnit vnímání těchto kvalit, které vidím jako překážku a obtíž, na hodnotnou kvalitu, kterou nesmím prodávat pod cenou.

Co se změnilo ve tvém pohledu na vztahy a jejich dynamiku?

Hodně věcí. Ale asi hlavně to, že nechci mít vztah, který je poháněn úzkostí a strachem. Nechci v něm být uvězněná a taky nechci někoho jiného věznit. Více jsem hlavně začala vnímat ty genderové role. Chápu, že úkol muže je jiný, než úkol ženy a že prostě musím některé věci po muži požadovat. Moje standardy totiž nastavují kvalitu, které může muž dosáhnout.

Co si myslíš o Red Pillu a Manosféře?

Oprávnění jeho vzniku s ohledem na změny ve společnosti (emancipace, feminismus, nároky žen) myslím, že vznik těchto uskupení je naprosto přirozený a logický. Feminismus změnil pozici žen, a muži se tomu prostě musí nějak přizpůsobit. Druhá strana přirozeně reaguje na změnu pozice první strany. Současně i vnímám nekvalitu žen. Na naší straně je spoustu bullshitu, který nám prochází. Když si člověk začne moc dovolovat, tak logicky v určitém okamžiku musí dostat facku, která ho vrátí na zem. Tohle je asi ta facka, kterou teď ženy dostávají. Spousta žen je v nezralé feminitě, a taky potřebují mít nějaký impuls k tomu, aby dozrály. Bohužel to máme asi těžší v tom, že naše ženské části (sexualita, tělo, emoce, intuice, citlivost) jsou historicky i v současnosti viděny jako méněcenné, nedůležité, neproduktivní, potlačované, očerňované. Přičemž bojovnost, průbojnost, logika, racionalita, nezávislost a cílevědomost mužů nebývala problém a často je i podporována. 

Odkud podle tebe vyvěrá inklinace mužů k těmto myšlenkám?

Je to kvůli tomu, že nemají dostatečný ,,outlet” pro svoji sílu. Pro muže je dobré, když jsou hodně venku, dělají těžké fyzické aktivity a soutěží s jinými muži. To v dnešní digitální době, kdy sedíme u PC, moc nemají. Současně také potlačování agrese, protože je nebezpečná (historicky), chybějící lídři a otci (kteří často opouštěly své ženy a děti). Obecně výchova ustrašených matek a školství, které nedává klukům nástroje, jak se svou silou pracovat správně. Není dostatečně stimulující, aby je zaujala. Jde to tedy z více stran – rodina, škola, instituce. Jediní slušní chlapi se rodí, když jsou od mala vedeni k nějakému sportu, např. box, hokej, karate atp. Buduje to v nich týmového ducha a poskytuje fyzičku a jejich trenér je většinou dobrý vzor.

Jací muži podle tebe k Red Pillu inklinují?

Ti, co v sobě chovají nenávist a zahořklost vůči ženám. Ti, co si myslí, že jsou ženy zlo a nedůvěřují jim. Ti, které nějaká žena v minulosti odmítla nebo jinak ublížila. Ti, co si nikdy nezašukali, nebo ty, které žena podváděla. Zkrátka ti, kteří chtějí větší kontrolu nad svým životem a nad vztahy. Nice Guys, kterým se nedaří nikoho sbalit, muži, kteří chtějí ovládnout ženy a uchopit svoji maskulinitu. Ti, co se cítí slabí a málo mužní.

Co naopak může dnešním mužům Manosféra a Red Pill nabídnout?

Uchopení jejich maskulinity, pochopení v čem spočívá jejich atraktivita. Naučí je to více dravosti, strategie k balení a udržení ženy. Dá jim to i muže, ke kterým mohou vzhlížet. Dá jim to komunitu mužů, kteří jsou na tom stejně. Dá jim to odvahu být skutečně silným mužem.

V čem jim naopak může uškodit, jde potenciálně o nebezpečnou ideologii?

Záleží to na tom, kdo to prezentuje a jak. Samozřejmě ve velkém měřítku, kde není osobní kontakt s koučem vzniká riziko, že si ty myšlenky každý pochopí po svém. Je tam riziko špatné interpretace a nedostatek kontextu, tedy zjednodušení a povrchnost. Pak taky motivace kouče, který to dělá pro prachy a na lidech mu nezáleží. Podle mě by bylo lepší, mít menší skupinky, které se setkávají osobně, než mít masový produkt, který je odosobnění. Každý máme nějakou individuální cestu a občas potřebujeme něco jiného. Na internetu je taky typická polarizace a extremizace. Lidi online komunikují jinak než naživo. 

Problém je také, že Red Pill se soustředí hlavně na to, co má chlap dělat, aby zasunul, a ženu popisuje jako kořist, která je iracionální. Vůbec nevysvětluje to, co žena pozitivního přináší muži, a tedy neříká, čeho by si měli muži na ženách vážit. Vůbec nevysvětluje ženský aspekt, což je důležité k pochopení celého kontextu vztahů. Muž nemůže být úspěšný ve vztazích, když zná jen půlku pravdy a o zbytku ví kulový. Obecně mám pocit, že ženy jsou vykreslovány jako čarodějnice a manipulátorky. Muži po nich ale hrozně touží, takže je musí ovládnout. 

Vztahy vnímají jako cosi druhořadého, což je nesmysl. Vztahy jsou mega důležité a je to věc, která zásadně ovlivňuje kvalitu života mužů i žen. Je tam nebezpečí toho, že se tam vytvoří bublina mužů, kteří jsou zahořklí a budou se vzájemně upevňovat v názoru, že ženy jsou svině a že budou raději v celibátu. Tedy vznik těch extrémů a kultů.

Souhlasila bys s tvrzením, že probíhá krize mužství?

Ano.

Jaké jsou podle tebe pravé důvody tohoto stavu?

Já si myslím, že je to přirozený vývoj. Jako společnost se neustále vyvíjíme. Dříve to by vývoj hlavně materiální, tedy ovládnutí externího světa, ale teď je to vývoj našeho vnitřího světa, tedy ovládnutí naší ,,mysli“. Fyzický komfort totiž už máme. Vypadá to, že ho ale mentálně nezvládáme. Například dříve lidé setrvávali v manželství, protože neměli na výběr. Sice se cítili mizerně, ale aspoň měli nějaký smysl a směr. Teď na výběr máme, nemáme už limity a omezení a vztahy se nám rozpadají. Plácáme se a nemáme smysl, bojíme se závazků. Jsme promiskuitní nebo se izolujeme, což pro nás ale není zdravé. Nejsme šťastní. Musíme asi dojít někam na dno, abychom se naučili, jak si ty limity pro sebe nastavit sami a najít smysl vztahů. Musíme ovládnout vlastní vnitřní svět.

Podle mě je to podobné s tou vlastní genderovou identitou. Všimni si, jak se roztrhl pytel s LGBTQ+. Najednou je každý druhý bezpohlavní. Nechce se identifikovat s žádným pohlavím. Ty mužsko-ženské role byly prostě dané společností, byly rigidní a poháněné studem a strachem. Podle mě nikdo neměl dobrý vztah se svým mužstvím a ženstvím dříve. Dneska to jde jen více vidět, protože máme svobodu, ty společenská pravidla už nás nedrží.

Připadá mi to jako jakési klubání se z tvrdé malé skořápky. Mužství i ženství je mnohem širší než to, že nesmíš nosit sukně nebo kalhoty a že nesmíš pracovat a musíš mít děti. Když tu slupku rozbíjíš, tak ale ztrácíš kompletní definici. Ta se musí vytvořit znovu. Je to taková kreativní destrukce. Toho nefunkčního starého jsme se zbavili a teď musíme vše přemyslet a předefinovat. Nemáme žádné vodítka, nevíme, co je správně. Zmizely role a staré osnovy a teď jsme ve vzduchoprázdnu.

Když byly dřív kmeny, tak to určitě fungovalo jinak, víc přirozeně. Byl tam totiž ten osobní kontakt lídra. Jak se ale populace zvětšovala a globalizovala, tak už ten přirozený způsob nefungoval. Jak můžeš řídit celý stát, celou říši, miliony lidí, které ani neznáš? To nejde. Potřebuješ nějaký systém, společenský řád, který budou všichni následovat, a který můžeš vynucovat. Ty společenské role a řád se podle mě vytvořil v průběhu toho, jak společnost rostla do větších rozměrů.

Ženy jsou přirozeně fyzicky znevýhodněné. Byly tedy jakýmsi ,,zbožím” které si muži mezi sebou předávali – otcové manželům. Jak se ale vyvíjíme a mění se naše materiální podmínky a společenské normy, rosteme k osobní svobodě a rovnosti. Musí se tedy předefinovat i genderové role. Rovnost (feminismus a sex revoluce) způsobila, že se rozdíly mezi ženami a muži smazávají. Bohužel pak nevidíme, jaké role máme zastávat a mísí se to, např. muži chodí na mateřskou a ženy dělají těžké práce. To však není v souladu s naší vnitřní přirozeností a trpíme v tom. 

Teď je to podle mě o hledání vlastního středu, autentického já. Řekla bych, že se nám to postupně daří.

Konkrétní příklady současné krize nelze vidět jako jednu izolovanou příčinu. Je to vývoj. Války způsobily, že muži začali mít strach z vlastní síly (projevovala se tyranie), vzájemně se zabíjeli. Ženy z té síly taky mají strach, protože jim vzala muže, syny a bratry, ale také pracovní sílu, takže se samy musely chopit mužských prací. Mnoho mužů i v tom důsledku bylo vychováváno single matkami a chybí dobrý mužský vzor a vedení.

Celá tato ustrašená výchova a snaha ochránit děti za každou cenu před sebemenší hrozbou (bakterie, viry, nebezpeční lidé, agresivní spolužáci, různé sporty, těžká práce, atd…) způsobuje vznik “bubble wrapped generation” tedy neschopných lidí, hlavně mužů. Na mužský tyranický archetyp reaguje ženský archetyp přehnanou snahou ochraňovat a eliminovat všechny hrozby – např. dnešní přehnaná korektnost. Ve výsledku to má však destruktivní dopad na celou společnost, podobně jako tyranie, ale jiným způsobem = odebráním vlastní autonomie a zakrněním, tedy neschopnost dětí se vymezit, čelit výzvám a vyvinout se v dospělého jedince. (neutralizace zdravé maskulinity) Sebemenší hrozba nebo náznak agresivity je eliminován.

Je to jako kyvadlo. Dříve byly utlačované a vykořisťované ženy. Teď když jsou svobodné, tak to oplatí zpět stejnou mincí. Nemůže se zrodit jemná femininní žena z hrubého a tyranického prostředí. Nemůže žena věřit mužům, když nemá pozitivní zkušenost se zdravou maskulinitou.

Doprovází ji i krize ženství?

Ano, jsou to podle mě propojené nádoby. To co se děje na jedné straně bude mít vliv na stranu druhou. Přizpůsobujeme se. Například když jde většina mužů do války a umírají v nich, tak se ženy musí chopit mužských rolí a zajistit rodinu. Tak to například probíhalo při první a druhé světové válce, což razantně změnilo role žen a vedlo to k feminismu a sex revoluci. Popisuju to v knize o ženství (strana 38 Společenský kapitál ženství). Podobně dnes, když se muži vyhýbají odpovědnosti a závazku ve vztazích, tak je boom single matek. Ženy se přizpůsobují tomu, že muži jsou nezodpovědní a chopí se role matky i otce. Což pak vede k prohlubování nerovnosti, protože to zase zpětně ovlivňuje muže. 

Vnímáš u mužů okolo sebe důsledky tohoto stavu?

Ano, řekla bych zejména vyhýbání se odpovědnosti a povinnostem – nezávazné vztahy, neochota vstupovat do manželství nebo vážného vztahu, neochota stát se rodičem, nedostatek proaktivity a iniciace při randění, neochota dělit se o zdroje, nerozhodnost, chybějící drive, hodně mužů má i problémy s erekcí, byť jsou mladí, nedostatek disciplíny, neschopnost vydělat peníze a mít úspěch, bydlení u rodičů do 30 let, závislost na matce, neschopnost mentálně dozrát a čelit životním výzvám a bolesti, poruchy soustředění (zacílenost a soustředění je mimochodem typická maskulinní vlastnost která je jádrem atraktivity muže), které se projevuje sexuální přelétavostí a neschopností se soustředit na práci a dokončení úkolů.

Red Pill to vykládá jako feminizaci mužů

Tady si nejsem jistá, jestli jde o feminizaci. Nepřipadá mi, že by se muži zlepšovali ve femininních kvalitách. Spíš bych řekla, že jim prostě ochabuje ta maskulinita. Je více změkčilá, obroušená. Muži stále penis mají, ale chybí jim erekce, obrazně řečeno.  

Existuje tu stud mužů za svou maskulinitu a sexualitu?

Ano, mám tento pocit, že se bojí vlastní síly a proto ji odložili, nebo spíš ani nevědí, co to je a že tuto sílu mají, a nevědí, jak s ní mají zacházet. Případně je tam strach z toho, že bude ,,creep” když osloví holku, že někomu ublíží svojí hrubostí, nebo stud za svoji promiskuitu a sexuální touhy. Hlavně také stud za emoce, nedostatek výkonnosti a pevnosti (odolnosti).

Co říkáš na eskapismus v podobě levného dopaminu jako je sledování pornografie, hraní videoher, nulová proaktivita?

Ano, eskapismus určitě funguje, protože je to možné. Ten online svět je dostupný snadno a zdarma, tak proč by se člověk pouštěl do něčeho nepříjemného. Jinak všechny tyto formy eskapismu mi přijdou na mužích vysoce odpudivé. Například hráči videoher mi připadají jako malí kluci. Totální turn off.

Co si myslíš o businessu, který je s krizí mužství spojen?

Myslím, že je po tom poptávka, takže je dobře, že se o to někdo zajímá a snaží se dát mužům směr. Většinou z rodiny ani že školy potřebné informace nenačerpáme, takže je to potřeba. Je ale důležité, kdo a jak tento byznys provozuje. Pokud je to postaveno pouze na vydělání peněz, tak je to spíš zneužívání nezralých mužů spíš než jejich podpora.

Podle mě je problém to, že neexistuje žádná kvalifikace pro tento typ koučů, a také to, že si v této oblasti může podnikat kdokoliv. Pak stačí narcis psychopat, který umí dobře mluvit a má sebevědomí, a hodně lidí mu sedne na lep díky jeho osobnímu kouzlu. Muži jsou hladoví po lídrech a jejich agresivita není čerpaná správným směrem. Pak se objeví nějaká osoba jako Tate, která jim dá dobrý vzor a vznikne z toho fanatický kult během pár dní.

Jak si jako žena představuješ zralou maskulinitu a v čem Red Pill podle tebe v tomto ohledu selhává?

Red pill sehlává v tom, že je povrchní. Nevysvětluje význam feminity, význam vztahů a to co muži přináší. Vysvětluje pouze jak být atraktivní a jak si do života přivést více žen a ty si udržet. Když jsem se přítele kdysi ptala, co mu do života přináší ženy, tak na to neuměl moc odpovědět. Řekl jen: ,,Sex a dobrou náladu.”.

Obecně mám pocit, že ženskost, její principy a přínosy nejsou obecně lidmi pochopené. Všichni jedeme celospolečensky hlavně maskulinitu – výkon, peníze, úspěch a moc nad druhými. Red Pill dává mužům nějaké návody, jak řídit vztahy, ale jen tak, aby muž dostal to, co chce. Tedy pravidelný sex, ženu, která si nestěžuje, je poslušná, plní svoji tradiční roli a nic nepožaduje. Radí, jak se vyhýbat závazkům (oddalovat sestěhování, manželství, nebo se vůbec neženit), udržovat finanční investice na minimu, mít milenky a nezávislost (tedy minimum citové investice), omezit i časovou investici, mít nezávislost a dělat si v podstatě co chci, přičemž získává maximální investici ženy (její dostupnost kdykoli potřebuje, její péči, vaření atp, sex kdykoliv, její nejlepší plodné roky a čas, její oddanost a sexuální exkluzivitu,.. atp).

Red pill jede vzahy typu cukr a bič, aneb mocnář a podrobený (viz kniha o vztazích strana 41). Vztahy, které radí mužům dělat nejsou reciproční, tedy nutí ženu investovat maximum, zatímco on má nezávislost a odstup. Problém je, že žena v takovém vztahu vyhoří. Je postavený na zostuzování emocí a sexuality. Ta musí být výlučná jednomu muži. 

Red pill taky obdivuje a vyžaduje hlavně ty hodnoty, kterou nabízí mladé krásné ženy – plodnost a sexuální přitažlivost. Vůbec nemluví o tom, co mužům přináší starší ženy, takže ženy pak mají vlastně hodnotu pouze když jsou mladé a atraktivní, jinak ne. Je to okleštěné chápání feminity, pouze pro jejich potěšení. Krmí to podle mě jejich ego, protože sex s mladou ženou potvrzuje kvalitu muže, neboť ona si ho vybírá pro reprodukci. Tedy poskytuje muži validaci. Z toho důvodu jsou také muži naštvaní, když dávají ženě pozornost a ona s nimi odmítne mít sex. Je to pro ně ztracená investice a nedostali, co chtěli.

To mimo jiné pak vede k toxicitě uvnitř ženských skupin, které se za každou cenu snaží zůstat navždy mladé – viz pohádka o sněhurce, kdy královna “zabije” sněhurku, která je její konkurencí. Zrcadlo jí pak říká, že ona je zase ta nejkrásnější. Nebo například Čachtická paní, která zabíjela mladé ženy a doufala, že jejich krev ji udrží navždy mladou a krásnou.

Starší ženy pak pociťují velkou zášť vůči těm mladým a podkopávají jim nohy. Do svých 27 let jsem to nechápala, říkala jsem si, co proti mě ty ženské mají? Nechápala jsem ani motiv té královny ze Sněhurky. Pak jsem ale ,,zestárla“ a načetla Red Pill, a to mě dovedlo k tomu, že teď vnímám mladší ženy jako konkurenci a závidím jim. Mám pocit, že se ze mě stala ta zlá královna. Bohužel toto je cosi nezvratného. Muži se mohou předhánět i ve stáří, protože jejich kvalita je dána výkonem. Ženy ne.

Red pill taky hodně klade důraz na racionalitu a odsuzuje emoce, jako cosi zbytečného a ostudného. Řekla bych že Red Pillu uplně chybí teorie intimity, důvěry a citů. Bývalý přítel mi třeba vysvětloval, že nevěří na lásku a že ženám něříká, že je miluje, až třeba po letech skvělého vztahu, kdy je žena poslušná. Podle něj existuje jen zamilovanost a sexuální touha. Když uvažuju tři úrovně – instinkt, intelekt a intuice, tak Red Pillu chybí komplet ten poslední rozměr. Jedou hlavně instinkt a strategii (intelekt), jsou tzv. odpojení od srdce. Svoji promiskuitu opravňují, protože je to v souladu s biologickým instinktem. Ten rozměr intuice však buduje hlubší spojení a citové vazby, což jim chybí, takže nevidí důvod k tomu, proč by měli být sexuálně věrní. Jsou zaseknutí a neposouvají se v tom duchovním směru, což je degraduje na myslící zvířata.

Co pro tebe znamená zralá maskulinita?

Muž přijal a umí ovládat svoji maskulinní sílu. Nenechá si srát na hlavu, umí se bránit a prosazovat vlastní cíle, umí vyjadřovat nesouhlas, potenciálně umí čelit psychopatům a narcisům. Ví jak s nimi jednat a tím vytvořit pocit bezpečí pro ,,svůj lid“. Má své vize a cíle a jde za nimi, je aktivní, iniciativní a nebojí se boje a výzev. Aktivně jim čelí, žije život podle sebe a díky tomu se mu v životě daří.

Tím, že stojí pevně ve své maskulinitě, tak umí i ocenit feminitu ženy, nepředstavuje pro něj ohrožení, ví, jak se má k ženě chovat. Její emocionalita ho neobtěžuje ale spíš obohacuje, má pod kontrolou svoji promiskuitu a ví, že každá žena je potenciálně ,,stejná” (podobné femininí rysy a motivy chování, chtějí to stejné, takže potenciálně nový vztah bude mít stejný průběh a bude narážet na stejné problémy) a tedy si vybírá jít s jednou ženou do hloubky, protože to oba rozvíjí a má to smysl. Nemá strach ze závazků, protože ví, že si může kdykoliv vybrat odejít ze vztahu. Naopak v nich nachází smysl.

Takže kategorizace mužů dle Red Pillu na Alfu a Beta muže je lichý?

Ano, je to rozdělení na my a oni (dobře a špatně). Nevidí to jako proces vývoje muže z kluka, přes bojovníka až po zralého muže.

Šíří se tak skrz Red Pill ideologii toxická maskulinita?

Ta toxicita vychází z toho, že ti muži touží po moci a kontrole, protože se cítí bezmocní a nedostateční. Jedou ty efektivní a snadné taktiky manipulace, které fungují. Když máš velkou skupinu mužů bez lídra, hladových po vedení, tak se to pak šíří snadno. Německo mělo po první světové válce platit sankce a byli viděni, jako ti špatní. Hitler jim dal pocit, že je to nespravedlivé a že oni jsou lepší než ti ostatní, podpořil v nic nacionalismus a dal jim figuru silného lídra. Pomohl jim vypustit jejich vztek a pocit křivdy. To stejné dělá Red Pill, dává mužům oprávnění být agresivní, být sám sebou, pocit, že oni mají pravdu, validuje v nich to potlačené mužství a dává jim pocit, že jsou něco víc než ostatní. Když to navíc hlásá charismatický narcis, tak ho rádi budou následovat.

Co si myslíš o řízení vztahů skrz mocenskou dynamiku?

Je to efektivní, pragmatické a funkční. Tisíce let osvědčená praxe. Nicméně do nového světa se nehodí. Pokud jedeme teď evoluci vědomí, tak vztahy mají být založeny na důvěře nikoliv kontrole. Ta touha s někým se autenticky lidsky spojit je v nás a dere se ven.

Nesou si sebou Red Pill techniky znaky manipulace?

Ano, například metoda Soft Next nebo nezávislost na výsledku. Tedy mě na tobě nezáleží, ale ty musíš být zamilovaná až po uši. Jde o vyvolání závislosti. Pak dál taky vyvolávání soutěživého chování Dread Game, Gaslighting a zostuzování, omezování sexuality. Ty musíš být věrná, jinak tě nechci, ale já nemusím. Celkově mám pocit, jakoby Red Pill pouze hledal skulinu v mysli ženy, aby si ji podmanil. Jde o hledání chyby v matrixu na kterém člověk může snadno zbohatnout bez toho, aby musel pracovat a přičinit se. Oni neví, jak to správně udělat, aby si tu ženu právem získali, tak raději prostě hacknou systém.

Jak se ve zdravém vztahu podle tebe dělí moc?

Zdravé vztahy mají tři ingredience – důvěru, citovou vazbu (tedy intimitu) a sexuální atraktivitu (Popisuju to v knize o vztazích na straně 42 a dál). Pak by to mělo podle mě fungovat. Pak samozřejmě tam patří i vlastní záměr, tedy moje rozhodnutí, že do toho jdu naplno a toho závazku si cením, protože vím, že naplňuje můj život. Hodně lidí však tu hodnotu závazku či vztahu nevidí.

Každý zůčastněný má moc. Oba mají moc tomu druhému ublížit. Čím více se prohlubuje citová vazba, tím větší moc a vliv nad sebou máme. Ten kdo je zainvestovaný méně má více moci nad tím, kdo je zainvestovaný více. Pokud mi však na tom druhém opravdu záleží, tak mu nechci ubližovat svým chováním, takže toho nezneužívám.

Každý z partnerů má moc někde jinde. Ženy jsou zpravidla lepší co se týče vztahových dovedností, komunikace, výchovy dětí a sexuality. A muži zase v tom materiálním světě výkonu a fyzické síly a financí. Doplňují se. Někde by měla vést žena, někde muž. 

Je ze strany žen něco, co by mohly udělat proto, aby mužům usnadnili cestu k jejich mužství?

Ano, řekla bych že by ženy měly více požadovat od mužů a nesnažit se všechno zastat samy. Stanovit si pevné hranice a nesnižovat své standardy. Vyburcovat muže k výkonu a dát jim motivaci se snažit. To znamená žádné ONS, žádné FB vztahy. Současně ale také kultivovat svoji ženskost, aby ta odměna pro muže pak stála za to.

Dál by se ženy také měly semknout a ctít ,,kodex ženskosti”, tedy nezačínám si nic se zadaným mužem a spíše, než soutěžit se snažím s jinými ženami spolupracovat a podporovat. Ženám soutěž nesvědcí, unáší je to do maskulinní energie. Naopak ženská podpora v kruhu podporuje jejich ženskost, což je jiný princip než u mužů, ti soutěž potřebují k posílení maskulinity. Zkrátka by se ženy měly více ponořit do své ženskosti, což muže automaticky nasměruje do jejich mužnosti. Takže spíš než něco ulehčovat mužům, by se měly zaměřit samy na sebe a na kultivaci svého vnitřního světa a zdravé sebeúcty a sebehodnoty.

Jaký postoj zaujímáš k feminismu a ženským hnutím?

Upřímně, postoj k tomu nemám žádný. Dlouho jsem ani feminismus nevnímala. Začala jsem se o to zajímat až ve svých 27 letech. Podle mě je to pojem těžce uchopitelný, který má hodně tváří a variant. Když řeknu, že feminismus je na hovno, tak cítím, jako bych zrazovala všechny moje ženské předkyně, které mi zajistily svobodný život, který dnes mám. Ony bojovaly, abych se já měla dobře. Jsem jim vděčná, za to, že mám dnes možnosti.

Samozřejmě že feminismus je oprávněný. Ženy ještě před 100 lety byly majetkem muže a nesměly volit. Rovnost příležitostí je nutnost. Dnes to už ale existuje, takže by se ten feminismus měl ubírat jiným směrem, a to tím, že si svobodně zvolím svoji ženskost.

V dnešní době podle mě probíhá feminismus na té úrovni vědomí. Spíš než o dosažení svobody jde podle mě znovuobjevení ženských kvalit a hodnot, jejich přijetí a ukotvení se v nich. Pořád mám ale pocit, že se ženy snaží formovat do nějaké podivné verze muže, což jim štěstí nepřinese. Opět to však souvisí s tím, že jsou ženské hodnoty celospolečensky vnímané jako méněcenné nebo špatné. Tohle je stále více pravda pro ty ženské, spíš než pro ty mužské. Například, je přijatelné, když muž pracuje co nejvíce na své kariéře a chodí do posilovny nebo dělat box. Není už tolik přijatelné, když se žena rozhodně pracovat na částečný úvazek, protože chce zpomalit tempo, první den menstruace si dá Sick Day. Začne se věnovat tantře a sexy tanci.

Vnímáš okolo sebe, že jsou ženy zasaženy negativními vlivy, které mají neblahé dopady na jejich chování a vnímání sama sebe?

Denně ty vlivy útočí na sebevědomí žen. Stále si v sobě neseme hodně studu a snažíme se všem zavděčit (people pleaser, cool girl, atp viz kapitola o sebevědomí a démonech v knize ženství). Například, když po mě muž okamžitě netouží a nevyžaduje sex hned na prvním rande, tak se cítím neatraktivní. Současně pokud ho vyžaduje, tak se cítím v pasti. Dělám věci, které mě nebaví a které dělat nechci, protože se snažím ukázat, že jsem dostatečná.

Většina žen si nechává vylepšovat obličej a tělo. Mohla bych vyjmenovat tisíce dopadů. Spotřeba antidepresiv a sedativ, která je větší u žen. Klesá zájem o mateřství. Roste neplodnost. Roste kosmetický a chirurgický průmysl, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, problémy s PMS a různé onemocnění pohlavních orgánů, o kterých se nemluví, ponižování se, Hook up Culture.

A co objektivizace žen?

Tohle téma teď zkoumám a je to komplikované. Ženská sexualita má prostě více úrovní. Je to naše životní síla. Tato síla září, tedy oslňuje všechny a přitahuje pozornost nevyžádanou. Žena třeba myslí jen na jednoho muže, ale svojí září oslňuje i jiné muže. Podobně jako muž musí přijmout svoji temnou stránku maskulinity, což je tyranie a musí se k ní nějak dopracovat, tak se ke své zralosti musí nějak dopracovat i žena. A to je právě tím, že uchopí svoji sexualitu naplno.

Muž se musí stát tyranem, démonem, příšerou, aby si osvojil svoji sílu. Žena se musí stát děvkou, courou a čarodějnicí, aby mohla vstoupit do své ženskosti. To znamená že sebe objektivizace žen je nevyhnutelná a je to něco, s čím se žena musí naučit pracovat. Výsledek má být takový, že pozornost mužů ji neohrožuje, neubírá z ní, ale naopak, že ona si svoji záři užívá a ví, že tím druhé obohacuje, bez ohledu na to, jak na to lidé reagují. Je to o přijetí svého těla a sexuality naplno. Podobně jako u mužů je to přijetí své nebezpečnosti, schopnosti zabít a ničit.

Takže je tu problém s důvěrou a (ne)závislostí?

Pokud žena nezažije pozitivní maskulinitu, nemůže se ani naučit jí věřit.

Pokud žena neustále zažívá vykořisťování a zklamání, tak se uzavírá a zhrubne. Bude takzvaně nepenetrovatelná. Jestliže být ženská je ostuda, tak se uchýlím k maskulinitě, která představuje dostatečnost. Pokud betaizace u mužů znamená ochabování maskulinity, tedy obrazně nedostatek erekce, pak analogie u žen je vysychání ženskosti a uzavírání se. Tedy nepenetrovatelnost. Stává se to, když je žena tlačena do výkonu a je pod stresem. Zpravidla vyhoří dříve než muž. Vyprahne, jako pokácený les.

Je něco co mohou ženy udělat proto, aby odolávaly celospolečenským tlakům, které je tímto formují?

Asi hledat odpovědi, zkoumat různé zdroje a chodit na terapii. Hledat starší ženy, které jsou moudré a mohou je navést správným směrem. Pak je taky důležitý ženský kruh, tedy skupina podporujících žen.

Souhlasila bys s názorem, že většina problémů ve vztazích vyvěrá z nezralosti osobnosti člověka?

Asi ano, plus navíc taky neuchopené vzorce z dětství. Hledáme si partnera, který doplňuje naše vlastní vnitřní ublížení, hledáme známý druh frustrace. Náš vztah je v podstatě odrazem toho, kým jsme v daném okamžiku. Je to v podstatě příležitost napravit traumata z originální rodiny a vytvořit si svoji vlastní. Většinou to, co nám na druhých vadí je to, co nám vadí na nás samých a nejsme s tím OK.

Takže nelze spoléhat na řízení vztahů a mocenskou dynamiku?

Ne, protože vztahy jsou o vzájemném kontaktu dvou samostatných bytostí.

Myslíš, že by se tak měl člověk orientovat více na své vnitřní pochody a konflikty, spíš než na pouhou změnu svého chování?

Ono to souvisí. Hodně věcí děláme nevědomě a automaticky. Když nevyřešíš své vnitřní konflikty, tak nemáš moc 100% změnit své chování. Vždy je třeba hledat příčinu a to nejhlubší jádro problémů osobní rozvoj zaměřený na psychoterapii a všímavost tohle může určitě pomoci.

Zmínila ses mi, že tobě osobně v tomto ohledu hodně pomohla Tantra. Mohla bys to více rozvést?

Mmm tohle je poměrně dost komplexní. Uplně nevím jestli to dokážu vysvětlit.

Nedávno jsi dokončila dvě knihy, můžeš o nich v krátkosti něco povědět?

Motivem k jejich sepsání byly moje vlastní vnitřní konflikty, které jsem si tím způsobem chtěla nějak uspořádat a formulovat. Hlavní příčinou byl tehdejší vztah s přítelem a objevení Red Pillu.

Jsou o tom, co znamená ženskost, jak funguje a proč je důležitá. Jak mohou ženy tvoji esenci rozvíjet a upevňovat. Pak také o tom, co jsou základní ingredience harmonických vztahů – důvěra, citová vazba (intimita) a sexuální přitažlivost.

Je tu ještě něco, co by si chtěla vzkázat?

Ne, na některé věci si prostě musí člověk přijít sám.

Díky Markéto za vyčerpávající odpovědi.

Rádo se stalo. Dokonáno jest!

Markétiny knihy si můžete pořídit na jejím webu: www.m-nema.cz

Máš přítele, který se řídí Red Pill přístupy? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

• Neviditelná klec vztahového rámce
• Soft Next jako metoda manipulace při řízení vztahů v Red Pillu
• Podobenství žen v Red Pill komunitě
• Alfa muž jako náplast Red Pillu přes nezralou maskulinitu
• Beta chlap slaměný panák Red Pillu
• Red Pill – subkultura mužství
• Krize mužství
• Manosféra

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com