Dávat je největší výraz moci. Erich Fromm
V tomto příspěvku se podívám na koncept vztahového rámce a přístupu Red Pillu k utváření vztahů, potažmo jejich řízení. Pokud nějaké Red Pill myšlenky prakticky selhávají, nebo dokáží být toxické, jsou to právě ty, které se snaží o to vydefinovat nějaký konceptuální přístup k budování a řízení vztahů. Je to dáno tím, že problematika vztahů je natolik komplexní, dynamická a natolik nám vztahy zrcadlí naše vlastní rozpoložení, že je to zkrátka nemožné.
Vztah nelze uzavřít do nějakého pevného dopředu vypracovaného plánu. A přesně o to idea vztahového rámce usiluje. Snaží se vzít poznatky z evoluční psychologie, které Red Pill komunita přetavila v pickuperské techniky a aplikovat je i do této oblasti. Zatímco v průběhu svádění hraje vnímání atraktivity stěžejní roli, ve vztazích dochází k vystřízlivění. Na protějšek se díváme ze zcela jiné perspektivy. Mnohem hloubějí vnímáme partnerovi nedostatky, ale také jeho na první pohled nezjevné kvality. Můžeme tak nalézt a napojit se na zcela nové zdroje toho, co se nám na druhém líbí. Toto pojivo je esencí vztahu a dokáže být mocnější, než atraktivita plynoucí ze sexuálního puzení (přitažlivosti).
Atraktivu lze definovat jako ocenění jiné osoby mající pozitivní nebo negativní směr na intenzitu emocionální vazby. Atraktivita je tak relativní vůči tomu, co u druhého v danou chvíli oceňujeme. To je také důvod, proč se mnoho vztahů rozpadá po vyprchání prvotního okouzlení. To, co nebylo autentické a zároveň to působilo v rámci námluv jako zdroj atraktivy se najednou vytratí, protože ve vztahu hledáme i jiné hodnoty. A tak se třeba z dobrodružného muže , který si jde neohroženě za svým cílem, rázem stává muž, který neumí naslouchat a není ochoten do vztahu investovat, pokud to není podle jeho představ.
Koncept vztahové rámce
Rámec vztahu má podle Red Pillu představovat střed osobních rámců obou partnerů. Definuje tak podobu vztahu a to od jeho počátku, kdy je nastaven a dále panuje po celou dobu jeho trvání. K tomu, aby nedošlo k rozpadu vztahu vyplývajícího s opadnutí atraktivity ze strany ženy, je potřeba aby žena akceptovala a vstoupila do rámce muže.
Ten pak musí tento rámec udržet, aby nedošlo k rozpadu vztahu. Na počátku má tedy mít muž silný svůj osobní rámec a být atraktivním mužem s vysokou hodnotou. Ve vztahu pak musí tyto kvality udržet a posilovat. Nesmí ve vztahu zlenivět (tzv. Betaizace), protože jinak je velká pravděpodobnost, že se žena na základě své hypergamie začne pokukovat jinde. Vztah upadne ve stereotyp, žena propadne partnerské existenciální nudě a s mužem se v lepším případě rozejde, v tom horším ho podvede.
Ten jehož rámec ve vztahu dominuje, pak rozhoduje o zásadních otázkách jako jsou:
- Společné bydlení – místo, jeho podoba a další náležitosti
- Ekonomická a materiální stránka – kdo, co platí a co komu patří
- Trávení společného času – výlety, dovolená, sport a pasivní zábava
- Péče o domácnost – úklid a údržba
- Obraz rodiny – děti a jejich výchova, příbuzní
Dělení moci
Vztahy nejsou rovnostárskou institucí, ostatně nejsou ani organizací o dvou lidech. Ve vztazích přirozeně panují určité nerovnosti a často i ambivalence. Ačkoliv je tak ve vztazích přítomna mocenská dynamika, vztah by neměl být bojem o moc, přestože přesně takto mnoho lidí vztahy prožívá.
Tady se v vrátím k vztahovému rámci, ve kterém je dominantním partnerem muž. Je tedy tím, kdo rozhoduje o výše zmíněných záležitostech a měl by za ně brát i zodpovědnost. Tento přístup by se dal označit jako tradiční model, který převažoval v dobách minulých. Muž je živitelem a žena pečovatelkou. Samozřejmě toto rozpoložení a z ní plynoucí i rozdělení moci vychází z historických souvislostí. Změny ve společnosti způsobily, že dochází k vyrovnání rozdílů, které v tomto modelu způsobovaly i potenciální nerovnosti promítající se do většího vlivu jednoho z partnerů nad druhým. Příkladem budiž finanční závislost, která šla obvykle na vrub partnerky.
Těchto nevyvážeností, které mohou vychylovat jazýčky vah je nespočet. Ať už jde o materiální zajištění, oslabené schopnosti se za sebe postavit a nebo velmi časté rozdíly v emočním připoutání se k partnerovi vycházející z nevědomých programů. Všechny tyto nerovnosti způsobují lepší vyjednávací pozici a nakonec zpravidla i rozhodující slovo při řešení zásadních otázek, ale třeba i konfliktů.
Alfa dominance
Pokud se blíže podíváš na to, jak by měl vypadat rámec Alfa muže, pak by mělo jít o dominantního muže, který disponuje maskuliními vlastnosti. Je tak přirozenou autoritou, která dokáže rozhodovat a vést. Takovýto muž pak má dobře vycházet se submisivní mladší ženou.
Na tom nelze na první pohled shledat nic špatného či škodlivého. Naopak, lze očekávat, že vztah bude méně konfliktní, když ho utvoří pár, kde jeden z partnerů je dominatnější a druhý spíš submisivnější. Problém nastává ve chvíli, kdy se vedení změní v nadvládu a vztah se stává místem, kde jeden z partnerů ztrácí vliv na utváření podoby vztahu. V tom horším případě ztrácí i svobodu a mohou být pošlapávány jeho hranice, protože nemůže vstoupit do záležitostí, kde by měl mít slovo.
V tomto nastavení totiž hrozí, že dominantní partner bude komunikovat s protějškem nikoliv napřímo, ale prostřednictvím vztahových pák. Tedy pomocí vlivu, který mu plyne z nadvlády v jejich vztahu. To může snadno sklouznout k tomu, že skrze tento mechanismus dominantní partner rozhoduje nejen o tom, co se ve vztahu děje, ale i o tom, co submisivní partner může či nemůže.
Dobré je se podívat také i na to, odkud tvoje přesvědčení a snaha o dominanci mohou vycházet. Proč by tě měla partnerka poslouchat a co se v tobě odehrává, pokud se tak neděje. Trefně na podvědomé a sociálně naučené chování poukazuje Michal Bartoš: ,,Žena ti nikdy nesmí přerůst přes hlavu. Klidně vyhov v maličkostech, aby neřekla, ale zásadní a důležitý věci musí bejt podle tebe. V těhlech situacích se musíš vykašlat na lásku a naučit ji, že ty seš ten, kterej to doma prostě vede. Od samýho začátku. Pamatuj, že jak si to zavedeš, takový to budeš mít.“ [1]
Zdánlivá svoboda područí
To, co představě vztahového rámce podle Red Pillu chybí, je flexibilita. Vztah nelze dopředu narýsovat, ani nelze předem ustanovit, že se bude vyvíjet podle daného schématu. Ty nejkomplikovanější věty vztahové rovnice se začnou vynořovat až v průběhu času s tím, jak se vztah prohlubuje. Vztah je živý systém, vyvíjí se a formuje nás. Mění se v něm mimo jiného i třeba životní priority. To, co nebylo doposud představitelné, je najednou možné díky nové zkušenosti. Partneři by se tak v něm měli dynamicky přizpůsobat a vnímat to, co je nyní: ,,Opravdové partnerství je dynamická rovnováha dvou lidí s podobnou vnitřní hodnotou.“ [2]
Už jen z této podstaty není možné, aby rámec stanovený na začátku vztahu byl poplatným po celou dobu jeho trvání. Snaha o to na začátku vztahu ustanovit nějaký precends, např. o věcech můžeme diskutovat, ale vždy mám poslední slovo, poukazuje na nepružnost a neochotu muže se přizpůsobit. A naopak zase žena, která bezpodmínečně následuje muže bez ohledu na naplňování svých vlastních potřeb, vysílá signál o své nízké sebeúctě.
Uzavření do rámce
Zatímco muž se v takto uzavřeném rámci bude cítit komfortně a bude mít možnost růst v podstatě libovolným směrem, žena nikoliv. Ta naopak bude strádat s každým dalším ústupkem, který učiní na úkor sebe, aby do tohoto rámce zapadala.
Přizpůsobování se má své limity a ty dříve či později narází na osobní hranice. V případě submisivních lidí, kde jejich podřizování pramení z jejich nízkého sebevědomí a chybějícího pocitu vlastní hodnoty jsou tyto hranice zásadním způsobem narušeny. Tito lidé se ve vztazích často ocitají v područí, aniž by si toho byli sami vědomi. Podřizují se, protože se chtějí vyhnout konfliktu, chtějí se zavděčit (people pleasure), mají strach z opuštění, nebo se bojí být sami.
Zásadní komlikace přichází ve chvíli, kdy má žena problém tento rámec opustit. Je mnoho mechanismů, které člověka drží v nevyhovujícím vztahu, přestože má svobodnou volbu odejít. Obzvlášť toxické je pokud partner tohoto využívá, aby si sobecky naplňoval své potřeby, přičemž ještě více upevňuje svou moc, prohlubuje tuto asymetrii a posiluje tak závislostní struktury, které se v něm ústálily.
Některé Red Pill techniky pro řízení vztahu, posilování atraktivity a budování respektu, mohou působit tímto způsobem. Jako je to u jiných Red Pill konceptů a z nich vyplývajících rad zvykem, je obtížné prokázat jednoznačný úmysl, který by konzumenty červené pilulky nabádal k nějakým nekalým praktikám. Hranice toho, kdy jde o hledání cest ke zdravé vztahovosti a kdy o manipulaci, byť nevědomou, je tenká. Jak se ale říká, ďábel se ukrývá v detailech.
Toxická vztahová dynamika
Podívej se na modelový příklad, který zachycuje možná rizika nerovnoměrného rozdělení moci ve vztahu, který je fixován do rámce.
Nezkušená mladá žena snáze podléhá autoritě staršího muže. U staršího muže hledá ocenění a uznání, protože ji chybí vědomí vlastní hodnoty, který se nezformoval v důsledku chybějí postavy otce. Má nejistou citovou vazbu a má strach z opuštění. Ustálený rámec jí poskytuje chybějící oporu, kterou postrádá sama u sebe. To ji přináší pocit bezpečí, ale zároveň ji rámec utlačuje, protože v něm není prostor pro její sebeurčení. Nejsou v něm naplňovány a dosycovány její potřeby. Necítí se ve vztahu plnohodnotně uznávána, což způsobuje její citovou nestabilitu. Čím více je konfrontována s tím, že je nahraditelná, tím více se snaží vztah udržet.
Tlak roste. Výbuch emocí (drama) je eliminován tichem přinášejícím prohlubování nejistoty (metoda Soft Next). To vyvolává další úzkost a sevření z toho, že není vyslyšena (pochopena). Existenciální pnutí pramenící z obav ze ztráty člověka, o kterém věří, že ji může pomoci to překonat, vede k setrvávání, či opakovaným návratům. Opětovně se snaží zavděčit, ztrácí své hranice a ještě více se podvoluje. Následný opakovaný pokus o vyřešení vnitřního konfliktu celý cyklus znovu uvádí do běhu.
Je zřejmé, že žena z toho příkladu má nevyřešené vnitřní obsahy, které se ve vztahu vynořují. To však nesmí odvrátit pozornost od muže, který v tomto vztahu také setrvává. Otázkou je proč.
Muži imponuje, že k němu žena vzhlíží. Zažívá pocit síly a respektu, které mu chybí už z dob dětství, kdy jeho osobnost nebyla náležitě doceněna. V tomto bezpodmínečném obdivu se rozpíná a pohlcuje celý vztah, který mu slouží pro nezdravé dosycování jeho vlastních potřeb. Projevy potřeb ženy a právo na její seberučení bere jako útok na svoji osobu (disrespekt). Vznikající konflikty mají charakter boje o pozici a moc.
Ačkoliv se může zdát tento příklad extrémní, je potřeba si uvědomit, že tyto mechanismy působí na nevědomé úrovni a mohou nabývat mnoha podob v různých obměnách. V tomto ohledu není podstatné, že Red Pill definuje špatný vztah otce a dcery jako red flag. Žena v muži může pouze spatřovat to, co ji samotné chybí (asertivita, sebevědomí, rozhodnost) a vedle takového muže se pak cítí v bezpečí (úplná). Případně si osvojila strategii, ve které se láska a náklonnost podmiňují vyhověním na úkor svých potřeb atd.
Cílem je upozornit na spektrum možných psychologických konstruktů závislostních struktur a naučených vzorců chování, které dopomáhají k vytváření toxické vztahové dynamiky.
Je důležité umět nahlédnout pod povrch a vidět věci v širších souvislostech. To by tě mělo dovézt k zamyšlení se nad tím, odkud pramení tvoje přesvědčení o tom, jak by měl správný vztah vypadat. Co je ve vztahu v pořádku a co není. Mimo jiného i tedy to, proč chceš ve vztahu rozhodovat.
Zralý muž by měl naslouchat potřebám všech a když už musí rozhodovat, měl by rozhoduje na základě toho, co je nejlepší pro všechny.
Vyvážené vztahy bez kompromisů?
Jak je možné, že ve vztazích navzdory nesourodému rozdělení moci, může být rovnováha? Vztahy takzvaně padesát na padesát mají být výjimkou potvrzující pravidlo, ale jinak nefungují. Případně lidé, kteří věří, že takový vztah mají nechtějí připustit, že jeden z nich tahá za kratší konec provazu. A možná je to zase o ždibíček složitější.
V první řadě je matoucí samotné toto označení. I ve vyrovnaných vztazích není vše hezky spravedlivě rozděleno. Co je v nich jinak, je schopnost s jakou partneři na sebe dokáží reagovat. Umějí pracovat s vlastním egem, umějí se vcítit a nezneužívat situací, ve kterých si mohou prosadit své. V podstatě odpadá nutnost vedení a situace se odvíjí podle potřeb a podle aktuálního kontextu. Tím se zásadně liší od vztahového rámce Red Pillu, který je rigidní a kde se role striktně rozdělují. ,,Pokud dvě dospělé bytosti spolu zrají a vnímají se, pak nemají potřebu jeden druhého vést.“ [3]
Zdravý partnerský vztah by měl být o dvou nezávislých lidech, kteří do vztahu vstupují jako svobodné bytosti ochotné se podílet na tvoření společného obrazu, který je orámován hranicemi a hodnotovým systémem obou partnerů. Mělo by to být bezpečné místo, které je sytící a poskytuje prostor pro růst a vzájemnou podporu.
Nakonec tak nejsou výjimkou vztahy padesát na padesát, jakožto spíš zralé vztahy, kde se otevřeně komunikuje, hledají se příčiny neshod a jejich řešení, které často přichází s pochopením důvodů našich záměrů, na kterých trváme. Toto pochopení napomáhá tomu, že se naše trvání osvobozuje od utkvělých představ a s tím odpadá i mnoho nechtěných kompromisů, které jsou jinak pouhým ústupkem, který neuspokojí ani jednoho z partnerů. Kompromisy ve stěžejních otázkách nefungují, protože nelze ukrajovat z něčeho, co je opravdu naše bytostné přání. Rozpoznat zda-li to tak je a nebo jde jen o náš rozmar, je opět úlohou pro náš osobní růst. Ve vztahu bychom pro tato hledání měli nalézt pochopení.
Dokonáno jest!
Použité zdroje
[1] BARTOŠ, Michal. (2022). https://smysluplnevztahy.buzzsprout.com. [online; cit. 2023-09-03]. Dostupné z WWW: https://smysluplnevztahy.buzzsprout.com/2079533/11662567-kompromisy-ve-vztahu-nefunguji
[2] MENDĚL, Jan. TOEGEL, David. Opovážlivá drzost být sám sebou. Pragma: 2022. ISBN: 978-80-242-8397-5.
[3] BARTOŠ, Michal. (2022). https://smysluplnevztahy.buzzsprout.com. [online; cit. 2023-09-03]. Dostupné z WWW: https://smysluplnevztahy.buzzsprout.com/2079533/12010093-co-je-to-vlastne-laska-a-co-neni
[4] RÖHR, Heinz-Peter. Závislé vztahy. Praha: Portál 2011. ISBN: 978-80-7367-853-1.
[5] RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál 2013. ISBN: 978-80-262-0354-4.
[6] VOJTKO, Jan. Vztahy a mýty. Paseka 2020. ISBN: 978-80-7637-036-4.
Jsou tvé vztahy bojem o moc? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze
Související příspěvky
- Podobenství žen v Red Pill komunitě
- Soft Next jako metoda manipulace při řízení vztahů v Red Pillu
- Jak Red Pill ovlivňuje partnerské soužití
- Alfa muž jako náplast Red Pillu přes nezralou maskulinitu
- Beta chlap slaměný panák Red Pillu
- Red Pill – subkultura mužství
- Manosféra
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com | https://www.midjourney.com
Ahoj Jendo, hezký článek. Obzvlášť se mi líbí tvoje úvodní fotka, kde ukazuješ přísně prstem! 🙂 Obecně souhlasím s tím, co píšeš, takže mám jen pár slov na doplnění.
Já osobně mám ráda dominantní muže, kteří rádi vedou. Jako submisivní žena se ráda nechám vést, neboť neustálé rozhodování a přemýšlení mě vyčerpává. Tím, že muž vymyslí a rozhodne, kde budeme bydlet nebo kam pojedeme na výlet, mi vlastně dělá službu. Nemusím se o to starat já. Problém nastává, když muž svoji asertivitu a finanční a fyzickou převahu začne používat k vynucování nebo zastrašování. Pokud člověk vede, tak má automaticky zodpovědnost za blaho těch, které vede. Nejlepší lídr se pozná tak, že se zajímá o svůj lid, narozdíl od tyrana, který svůj lid zneužívá ve svůj soukromý prospěch. Problém tedy neleží v tom, že muž vede a rozhoduje, ale v tom, s jakým úmyslem to dělá.
Závislé vztahy budou vyhovovat určitému typu lidí, například ženám, které hledají náhradního tatínka, který se o ně postará nebo mužům, kteří si potřebují dokazovat, že jsou mocní a silní a nesnesou jakýkoliv projev nesouhlasu. Těm pak vyhovuje vztah s ženou, která je taková panenka na hraní, protože ho nezpochybňuje. Problém je, že ke zmíněným typům lidí většinou partner/ka necítí respekt a oba budou mít tendence manipulovat a uchylovat se ke “špinavé hře”, aby ve vztahu nějak přežili, protože neexistuje prostor pro otevřenou komunikaci.
Další problém tohoto uspořádání, kdy je žena v pozici otroka, je, že žena nemá možnost se naplno ve vztahu otevřít a dozrát do své plné ženskosti. To v ní bude vzbuzovat pocit, že je ve vztahu nespokojená a způsobí větší emocionalitu, alias “drama”. Pro muže to znamená uskutečnění sebenaplňujícího se proroctví “ženy jsou iracionální a šílené, a proto je musím řídit”, tedy její emocionalita ho bude iritovat, bude se utvrzovat v tom, že ženy jsou prostě iracionální a hloupé, a taky bude pokukovat okolo, protože tráva bude vždy zelenější u sousedů. Nejenom, že vztah bude bez důvěry a bez respektu, ale také se muž i žena ochuzují o možnost zažít a čerpat plné šťavnaté ženskosti ženy, tedy žena po čase s mužem přestane chtít mít sex. Aby byla žena dlouhodobě nadržená, tak je potřeba důvěra a možnost ženy autenticky a naplno se projevit.
Tyto Red Pill techniky neslouží k budování atraktivity, ale k vynucování poslušnosti pomocí strachu. Žena pak nedělá to, co muž chce, kvůli tomu že by byl tak atraktivní, ale protože se bojí, co se stane, když to neudělá. Proto se některé techniky jmenují “dread game” neboli hra hrůzy, nikoliv “attractivity game”. I z toho důvodu ty techniky nebudou fungovat dlouhodobě, protože je to návrat do středověku, kdy neuposlechnutí rozkazu znamenalo smrt. Dneska je jiná doba. Lidé usilují o duševní zdraví a pocitu lásky a naplnění, a proto tyto techniky nebudou dlouhodobě fungovat.
Když se mluví o vztazích 50/50, je taky potřeba dobře specifikovat, o čem se vlastně mluví. 50 % čeho? Pořád je to o tom, kdo má více moci, více převahy ve vztahu, která mu umožňuje větší komfort v podobě niží investice do vztahu, menší snahy a úsilí a větší možnost prosadit si své. Muži chtějí mít navrch, protože chtějí vést a rozhodovat. V tom nevidím problém, mě to tak totiž taky vyhovuje. Co však potřebuju vidět je, že do vztahu vkládá stejné úsilí, stejnou emoční investici jako já a že mě chce stejně tak, jako já jeho. Musí tam být tato forma vzájemnosti, jinak se ten, který tahá za kratší provaz (chce vztah více) brzy vyčerpá a vztah opustí.
Dokonáno jest!
Ahoj Markéto, díky za doplnění.
Myslím, že kámen úrazu je právě v tom, co si kdo představuje pod vedením/následováním. Je v naprostém pořádku, pokud se jeden z partnerů vedení ujme a učiní rozhodnutí. Problém je spíš v těch situacích, kdy je potřeba, aby do těchto rozhodnutí promlouvali oba partneři. A to nehledě na to, že jeden z partnerů je submisivní a tomu druhému to přenechává. Zkrátka je mnoho vztahových dilemat, na jejich řešení se musí podílet oba dva partneři, aby to bylo vedlo ke spokojenosti obou. Snadno se totiž stane, že se vztah začne ubírat směrem jen podle jednoho z nich.
V podstatě v téměř každém vztahu je dynamika ovlivněna nějakou mírou neuspokojených potřeb. Jde o tu míru. Ve zdravých vztazích dochází k jejich doplnění a korektivní zkušenosti a to přirozeně nenásilnou formou, kdy autentické chování protějšku spoluvytvoří prostor, ve kterém je toho možné dosáhnout. Může se to zdát jako detail, ale je rozdíl mezi důvěrou, která je dávána z pozice rovnocenné nezávislé bytosti a následováním, které je zatíženo potřebou. A platí to samozřejmě i naopak. Právě tuto důvěru je obtížné vybudovat a jednotlivé kroky vedoucí k ní stvrzují vzájemnost.
V tom opačném případě vznikají závislé vztahy, které jsou velmi časté. Jsou transakční, asymetrické a zpravidla v nich nakonec bývá zrazena důvěra jednoho ze zúčastněných. A na to jsem se snažil tímto příspěvkem poukázat.
K těm dread game je to dobrý point a mohl bych se na to podívat blíž u nějakého dalšího tématu.
Yes, souhlasím. Je to, jak píšeš. Vztahy jsou zkrátka také o uspokojování potřeb. Btw u těch dread games je to v podstatě trauma bonding, nikoliv vytváření atraktivity. Je to taková ta hra se strachem.