Mužsko-ženský princip jako nositel problematických stereotypů

„Stereotypy nejsou pouze zjednodušující obrazy, ale nástroje, které definují, co od nás společnost očekává a co nám dovolí být.“ Judith Lorber

Jak už název napovídá, následující text bude o tzv. mužsko-ženského principu. Někdy se můžeš setkat i s označením mužská (maskulinní) a ženská (feminní) energie či polarita, což jsou jakási rozpoložení, ve kterých se může člověk nacházet. Nenechej se zmást tím, že by snad mělo jít o nějaké ezoterické okénko. I když se tyto pojmy používají v různých alternativních sférách a spirituálních naukách, běžně a hojně je používají lidé napříč různým věkem, zaměřením či vyznáním.

Já osobně bych tento způsob uvažování zařadil do oblasti lidové psychologie. Jde tak o populárně-psychologický konstrukt, který má bohužel pramálo společného se skutečnou psychologií.

Staré jako lidstvo samo

Pojmy jako maskulinní či feminní energie či polarita vycházejí z historických, filozofických, náboženských a částečně i z psychologických tradic. Tyto koncepty mají kořeny v mytologii, dále se objevují například v taoismu v podobě principu jin a jang. Ve 20. století, v době rozvoje psychoanalýzy, byl mužsko-ženskému principu přiřknut punc vědeckosti, a to díky chybným interpretacím Jungových archetypů animus a anima.

Zvlášť poslední zmíněný vliv je silně přítomen v obecných náhledech na to, co je vnímáno jako mužství a ženství potažmo, co má být ryze mužské a co ženské. Anima, což je „ženský aspekt“ v mužích a animus, který zase odpovídá „mužskému aspektu“ v ženách, jsou archetypy, které se snaží o popis vnitřních „opačných pólů“ člověka. Stručně řečeno, každý muž v sobě má i ženskou stránku a naopak. Problém je v tom, že psychoanalýza používá silně symbolický jazyk, jímž popisuje abstrakty lidské psyché. Animus a anima nemá nic společného s biologickým pohlavím ani genderem.

Jungovy myšlenky však byly dezinterpretovány. V lidové psychologii a různých seberozvojových směrech se pak archetypy (nejen anima a animus, ale i další např. válečník, král, matka, čarodějka atd.) používají jako nástroje pro posilování tradičních genderových rolí, čímž dochází k podpoře stereotypů a esencialistického pohledu na pohlaví, tedy představy, že určité vlastnosti jsou „přirozeně“ mužské či ženské.

Všude kam se podíváš

Velkou měrou k přesvědčení o nějaké existující primární esenci definující muže a ženu přispěla i tvorba new age autorů jako je naříklad David Deida viz jeho kniha Cesta pravého muže. Deida intepretuje složité jevy a dynamiku skrze extrémně zjednodušené archetypy, naturalizuje stereotypy a ignoruje individuální rozdíly.

Podobným způsobem působí i bestseller Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, který ovlivnil miliony lidí. Autor John Gray byl opakovaně kritizován, že podobné popisy chování mužů a žen mohou vést problémům, které lidi uzamykají do normativních škatulek.

Na těchto „ustálených pravdách“ vyrostlo podnikání nepřeberného množství samozvaných odborníků na mužství, ženství, sexualitu, vztahy a jejich dynamiku. Ať už se podíváš do oblasti ženského seberozvoje kde figurují mentorky, které pomáhají ženám najít cestu ke své ženskosti, nebo třeba k již častokrát zmíněným Red Pill koučům, kteří na podobných tezích taktéž staví své kurzy správného mužství.

Jinak tomu ale není ani u jiných přístupů. Namátkou projekty jako Restart muže či Mužská alchymie operují s tím, že se muži vychýlili od své podstaty a role. I pod tím se skrývají esencialistické přístupy, které se akorát neopírají tolik o biologický determinismus, ale o postoje kulturní, spirituální či mytologické.

Bez hlubšího kontextu je pak konzument takového obsahu odkázán na vlastní interpretaci a případné další samostudium. Otázkou však zůstává, zda vůbec uvedená tvrzení podrobí konstruktivní kritice, pokud se budou shodovat s jeho vlastní zkušeností, vnitřními přesvědčeními, předsudky či kognitivními zkresleními.

Tak to zkrátka je

Vyvrátit tento náhled faktickou argumentací je takřka nemožné. Dotyční, kteří jsou o těchto danostech skálopevně přesvědčeni je doslova cítí. To posiluje mínění, že jde o něco, co vyvěrá z něčeho, co jest dáno.

A tady se dostávám k něčemu velmi jemnému a citlivému, co vyžaduje velký odstup a mimořádné rozlišovací schopnosti. Je totiž zásadní rozdíl mezi tím, co sis osvojil během výchovy a socializace, tedy tím, co ti bylo předáváno jako „normální“, „správné“, „žádoucí“ či „běžné“ a tím, co v sobě člověk nese jako archetypální vzorce. Jinými slovy ne vše, co se v tobě jeví jako dané, je automaticky výrazem něčeho archetypálního. Často jde o přejatá přesvědčení, které ti byly vštěpeny tak brzy, že je pokládáš za zdrojové.

Archetypy nejsou naučené vzorce, jde o symbolické struktury určitého potenciálu, které se vyskytují napříč historií a kulturami. Neříkají nám, jací máme být, ale spíše vyjadřují způsoby, jakými se může lidská zkušenost a vývoj organizovat. Osvojené vzorce naproti tomu často bývají rigidní, kulturně podmíněné a spojené s očekáváním druhých.

Potíž tedy nastává ve chvíli, kdy se archetypy ztotožňují s kulturně podmíněnými rolemi a začnou být předkládány jako něco, co musíš naplnit, abys byl pravý muž. Například archetyp „válečníka“ neznamená, že muž má být silný a odvážný. Je to symbol vnitřní síly, která může být přítomna v každém člověku bez ohledu na pohlaví.

Podobně je to i s aspekty maskulinní polarity, kdy se od tebe jako muže může očekávat, že budeš racionální a kontrolovaný, což může vést k emocionální netečnosti a v konečném důsledku i potížím naplnit archetyp v jeho úplnosti. Nacházet se tak v celé šíři toho, co může znamenat být silný. Tedy být jak odvážný, tak ale také schopný sdílet svou zranitelnost.

Kulturně podmíněné představy o mužství ženství dokáží sevřít autentické prožívání i vyjadřování celé šíře lidských kvalit.

Přirozenost

Toto chápání mužství a ženství se úzce pojí i s vnímáním tradičních rolí obou pohlaví. Jakou úlohu mají ve společnost mít a co je jim přirozeně dáno a k čemu mají lepší předpoklady. Na těchto předpokladech je pak vystavěna ta správná fungující dynamika vztahů mezi oběma pohlavími.

Zkus se podívat na následující deset oblastí, které spojují různé role a úlohy mužů a žen s výše uvedenými přesvědčeními:

Rozbíjení zavedených pořádků

Není divu, že se v dnešní době, kdy se chápání tradičních rolí redefinuje, stávají tyto změny terčem kritiky. Pro mnohé je obtížné se s tímto stavem vyrovnat, protože nepřináší jen zmatení, ale také vnitřní rozpolcenost a pocit ztráty smyslu. Nejde jen o ztrátu účelu, ale i otřesení nezpochybnitelné víry v to, jak to má správně být.

Pokud někdo byť nevědomě staví svou identitu a představu o správném partnerovi na předpokladu jasně vymezené role, pak se v situaci, kdy tyto kategorie ztrácejí svou samozřejmost, může cítit nejistotu.

Nic na tom nemění fakt, že původ rolí mužů a žen je formován především společenskými potřebami. Patrné je to například během 2. světové války, kdy v mnoha zemích došlo k masivní mobilizaci mužů do armády a tím pádem k akutnímu nedostatku pracovní síly v průmyslu. V reakci na to se začal šířit narativ silné, pracující ženy, schopné nahradit muže ve výrobě, dopravě nebo službách.

Po skončení války se však priority změnily. S návratem mužů z fronty a snahou stabilizovat rodiny začal být znovu podporován obraz ženy jako pilné hospodyně a matky, která má přispívat k poválečné obnově společnosti zejména prostřednictvím péče o děti a podporou porodnosti.

A to samé se děje i dnes jen v jiných kulisách. Na jedné straně stojí obraz silné, emancipované ženy, která kombinuje profesní ambice s osobním životem. Na straně druhé se objevuje obraz pečujících mužů, kteří aktivně přebírají část péče o domácnost a děti. Tyto proměny ukazují, že genderové role nejsou neměnné, ale reagují na aktuální společenské, ekonomické i kulturní kontexty.

Dnes se klade silný důraz na opouštění předpojatostí, které by měly lidi jakkoliv kategorizovat a hodnotit na základě pohlaví. Esencialistický přístup k mužství a ženství tyto předsudky nejen udržuje, ale působí i tak, že se v rovině vlastního prožívání mohou muži a ženy cítit nedostatečně.

To, že jsou ženy strhané prací v prostředí, kde je tlak na výkon, není dáno tím, že jde o mužskou doménu, protože fundamentem muže je rivalita a ony se jako ženy odcizily své ženské stránce, protože se vzdaly své jemnosti a pasivity. Stejně tak pečující muž nepřišel o svou tvrdost či rozhodnost jen proto, že tráví čas péči o děti a domácnost. Problém se totiž neodehrává na rovině údajně ztracené mužské či ženské polarity, ale na pozadí v oblasti osobnostního nastavení, schopnosti sebereflexe a péče o vlastní individuální potřeby.

Je to srozumitelné, ale..

Tato přesvědčení nevědomky prosakují do všemožných témat od seznamování, domácích financí až k přístupů k domácím pracím. Na jejich základě se často utváří názor, který formuje i představy o tom, jak má vypadat správný partner(tka).

Můžeme volit různé přístupy a náhledy, a jelikož nejsme během svého vývoje odděleni od vlivu společnosti, kulturní norem i předávaných poselství nelze tvrdit, že se nás nic z toho netýká. I díky tomu jsou přístupy založené na zažitých normách lidem blízké, srozumitelné a snadno aplikovatelné, s výsledkem, který často odpovídá očekáváním.

A ono to opravdu leckdy funguje. Žena, které podléhala tlakům a vnitřnímu kritikovi a která se konečně dokázala uvolnit, si může tuto schopnost sebepéče snadno ztotožnit s jemností, jenž zastupuje ženský princip. Nesebevědomý muž, který nalezne zdroj opory sama v sobě, si tuto přirozenou součást každého zdravého člověka, může ztotožnit s hybnou silou. Jistě u toho musel překonat i překážky, vystoupit ze své komfortní zóny atd.

Jde o interpretace a v konečném důsledku jde o kýžený výsledek. Pomohlo to, lidé jsou skutečně blíže sami sobě a svým potřebám. Dosud je vše v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy se z toho začínají vytvářet univerzální pravidla a návody podporující stereotypy. Problémem je, když se tato přesvědčení staví nad individuální potřeby jednotlivců a celé se to ještě vydává jako neměnný psychologický fakt.

Jednoduchá formule na život, zase

A jsme zpátky u toho, proč je esencialistický přístup často problematický. Nabízí totiž lákavý jednoduchý recept slibující řád a předvídatelnost. Ve život a sebevyjádření ve skutečnosti nejsou unifikovatelné, a pokus je do takových kategorií vtěsnat většinou vede k tomu, že lidi spíš svazuje a stigmatizuje, než aby jim pomáhal. Představa, že muž se má obětovat na úkor svých potřeb, aby se žena mohla uvolnit a sám oporu nepotřebuje, je lichá. Stejně tak je mylná představa, že žena je emocionální a tím trpí její schopnost rozhodovat, a proto má těžká rozhodnutí činit muž. A tak by šlo pokračovat.

Co považuji na tomto pohledu za skutečně škodlivé, je stavění sledování domnělých principů nad vnímání toho, kým člověk doopravdy je. Stejně tak jako znevažování prožívání a chování člověka jen pro to, že neodpovídá představám o „správném“ chování a vlastnostech muže či ženy.

Sebeurčení se může manifestovat skrze rozmanitou symboliku a vést k němu mohou různé cesty. Pod tím vším však leží individuální potřeby každého z nás, stejně jako základní lidské potřeby společné nám všem.

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] DEIDA, David. Cesta pravého muže. Grada 2012. ISBN: 978-80-7370-217-5.
[2] GRAY, John. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Práh 1992. ISBN: 80-85809-41-9.
[3] PEASE, Allan, PEASE Barbara. Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Alman 2010. ISBN: 978-80-86135-98-4.
[4] MOJE PSYCHOLOGIE. Mužská a ženská energie: Kdo je vlastně zvíře a komu patří růžová. In: https://www.mojepsychologie.cz, 2024-02-01 [online; cit. 2025-09-30]. Dostupné z: https://www.mojepsychologie.cz/relax/spolecnost/muzska-a-zenska-energie-kdo-je-vlastne-zvire-a-komu-patri-ruzova-61

A co si myslíš ty? Existuje nějaký daný princip mužství a ženství? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

• Vztahy, které opomíjíme I. – Sebeláska
• Vztahy, které opomíjíme II. – psychoterapie
• Klíč k autenticitě
• Holkytida z pohledu nezralé vztahovosti
• Ženy jako symbol vztahových dramat
• Láska žen podle Red Pillu
• Podobenství žen v Red Pill komunitě
• Jak online komunity formují přesvědčení mužů
• Jak Red Pill ovlivňuje partnerské soužití
• Jádrová přesvědčení a mužství
• Jádrová přesvědčení nejen Red Pillerů
• Seberozvoj z pohledu toho kým jsme
• Kdo je to incel

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com | https://www.midjourney.com

Sdílej: