„Změnit názor není známkou slabosti. Je to důkaz, že přemýšlíme.“ autor neznámý
Následujícím textem vybočím z řady běžně přidávaných článků, protože se v něm chci věnovat vývoji obsahu na tomto blogu. V tomto prvním žurnálu osvětlím, co stálo za zrodem blogu mindtuber.cz. Jaké byly moje představy a motivace a jak se záležitosti odehrávající se v mém soukromém životě promítaly do jeho obsahu, včetně změn týkajících se mých postojů. Jde o důležité sdělení, takže čti dál.
Jelikož nejde o krátké povídání, můžeš použít rozcestník pro rychlou navigaci k tomu, co tě zajímá:
- Úvod
- O vzniku blogu
- Vystřízlivění z Red Pillu
- Fakta místo dojmů
- Co mě transformovalo
- Budoucnost blogu
- Podpora
Nevyhnutelné změny
Důvod vzniku tohoto zápisu je prostý. Tak jak postupně blog vylepšuji, vracím se i ke starším článkům. Veškerá vylepšení se týkají výhradně chybějících popisků, zapomenutých odkazů, oprav gramatických chyb a nové grafiky. Tudíž nejde o změny v obsahu jako takovém. Nicméně jsem si během úprav nemohl nevšimnout, že se některé moje názory od vzniku tohoto blogu značně proměnily. To není nutně na škodu, protože k tomu vedou objektivní důvody, které bych rád na následujících odstavcích rozebral.
Smyslem není obhajoba těchto změn, ale poukázání na některé skutečnosti, které úzce souvisí s tím, o čem často sám píšu. Ať už jde o negativní a plíživý vliv Red Pillu, sílu vlastních přesvědčení založených na dojmech, nebo jen nešťastně volené formulace, které mohou vést k misinterpretacím.
Já sám považuji tyto změny za známku svého osobního vývoje, za které jsem rád. Nepředbíhejme však, vše ti postupně vysvětlím.
Jak to všechno začalo
Důvody vzniku blogu by se daly rozdělit do dvou kategorií. První z nich má seberealizační rovinu. Chtěl jsem si vytvořit malý projekt, ve kterém spojím své zájmy a tvůrčí chutě. Psychologii, psaní, něco málo z grafiky a webařiny.
Druhou rovinou byla edukace, tak typická pro seberozvojové autory. Člověk nabere zkušenosti a nabyde dojmu, že může něco předat. To může být přínosné, jenže má to i své ale, jak vysvětlím dále.
Ideální mi přišlo vzít Red Pill a dát ho do kontextu s vývojovou psychologií, psychologií osobnosti a dalšími odvětvími např. sociologií. Český Red Pill obsah v podstatě kopíroval (a stále kopíruje) zahraniční tvůrce a byla to věc, která mi v prostoru české Manosféry chyběla. Chyběl tu kontext a poukázání na jednorozměrnost Red Pill narativů. Navíc jsem si byl vědom toho, že při výkladu těchto „teorií“ dochází ke konfirmačním zkreslením, protože sám jsem si některá témata souběžně zpracovával v psychoterapeutickém procesu a zdánlivě jednoznačné závěry, měly jiné vysvětlení.
Vysvětlení, která byla svým způsobem prozaičtější, více než ty jednoduché „pravdy“, kterými se Red Pill ohání. Nicméně nebyly ani zdaleka tak líbivé a dospět k nim bylo náročné, vyžadovalo to zásadní změny v uvažování (prožívání). Všechny důležité aspekty se týkaly vztahovosti. Od vztahu sama k sobě, náhledu na mužství, přes seznamování až ke vztahu k ženám i k ostatním mužům.
A to je můj první podotek: Red Pill nepřináší nic objevného. Výše uvedené dojmy jsou součástí efektu konzumace takového obsahu. Myslím si, že právě tomuto účinku propadnul nejeden Red Pill autor, který se mu rozhodl aktivně věnovat. Akorát se na místo skutečně sebereflexe v tomto bodě zasekl a padá dál hlouběji do králičí nory, ze které lze jen obtížně přijmout skutečnost, že propadnul v omyl.
Tak takhle tedy ne pánové
Čím více jsem pronikal do struktury svých vlastních kognitivních schémat, tím více jsem v Red Pill tvrzeních narážel na trhliny. Respektive jsem objevoval místa, na kterých Red Pill narativ dokáže ulpívat. Pod nimi leží hluboce zakořeněné postoje a z nich vyvěrající předpoklady. Dostal jsem se do situace, ve které jsem byl nucen tyto postoje přehodnotit. Nikoliv však způsobem, jenž zahrnuje změnu názoru, ale spíš šlo o změnu v interpretacích. Hned vysvětlím.
Jako většina chlapů jsem zažil snad všechny možné situace, které Red Pill popisuje. Ať už jde o nároky a očekávání společnosti, nebo chování žen. Ještě, aby taky ne, když jde o běžnou mužskou zkušenost. Je snadné si pak vysvětlit tuto sdílenou zkušenost jako něco, co je důsledkem vnějších příčin.
Jenže jde o to, jak na dané situace reagujeme a jaké závěry z nich vyvozujeme, což se děje na základě našich emocí a předchozích zkušeností. Chybí-li ti pozitivní vztahová zkušenost, máš narušené sebepojetí nebo nenaplněné potřeby, budou se tvé interpretace vztahovat k tomu, co ti chybí.
Změna v interpretaci pak znamená, že si postaven před danou situaci a rozumíš tomu, co se v tobě odehrává. Teprve na základě toho pak vyvozuješ, co se fakticky děje, a až pak následně reaguješ.
V mém případě se pak děly i takové situace, kdy jsem si sice uvědomoval pravou příčinu, ale zároveň se mi do mysli vkrádaly argumenty, které se snažily celou situaci překroutit tak, aby odpovídala mým pocitům. Bez tohoto povšimnutí, bych ani tyto emoce neviděl a jádrová přesvědčení bych považoval za objektivní racionální fakta.
Emočně nabitá mínění budou vždycky zasahovat do tvého vnímání, dokud je nezbavíš vlivu. V některých případech se vlivu jádrových přesvědčení nelze zbavit nadobro a je potřeba je alespoň postupně oslabovat. Být opatrný a všímavý a nepřisuzovat jim význam, který nemají.
Apelovat na nevědomé vnitřní programy a skrze to vyvolat emoce je snadné, protože k tomu stačí zabrnkat na strunu, která je v tobě na nějaký ten emoční háček napojena. Mimo toho, že je to snadné, je to i srozumitelné, jelikožto oslovuje základní přesvědčení, se kterými se ztotožňuješ. A tohle přesně dělají Red Pill mentoři a stačí jim k tomu naprosto banální tvrzení.
A to je druhý podotek: To, o čem píšu výše i jinde v příspěvcích na tomto blogu, se stává uchopitelným až v kontextu našeho vlastního prožívání. Až tehdy, kdy seš schopen si to spojit s tvojí konkrétní zkušeností a příběhem, ti to začne dávat smysl. Taková věc se odehrává na úrovni nepřenositelných zkušeností a nelze ji tak vystihnout pouhým vyprávěním.
Až nakonec nic nezbylo
Jak jsem si jednotlivá témata zpracovával, tak postupně odpadávalo jedno takové přesvědčení za druhým, až nakonec nic nezbylo. Respektive zbylo, ale většina z toho, co Red Pill představuje, by se dalo zcvrknout do těch nejzákladnějších seberozvojových pouček vágního popisu jako: „Makej na sobě.“
Také jsem začal číst více odborné literatury a méně té čistě seberozvojové. Není překvapením, že psychologie, ale třeba i sociologie, biologie či antropologie naše chování už dávno popsala, a to způsobem, který je na natolik komplexní, že proti tomu veškeré snahy Red Pillu působit fakticky (vědecky) působí spíš jako nepovedený vtip.
Pochybuji, že sami Red Pill autoři fakticky rozumí samotným evolučním principům nad rámec toho, co vzešlo jako interpretace pocházející z výňatků z populárně naučných knih či studií. Kdyby se opravdu snažili o objektivní popis reality, museli by k těmto výsledkům zahrnout i výsledky jiných pozorování. To se neděje a ani nestane, protože by to rozbilo celý Red Pill narativ a jeho dogma.
Ostatně to se týká všech zjednodušujících výkladů, jako je na příklad tvrzení, že muži a ženy mají být ve své energii, kde se zase míchají abstraktní archetypy s konkrétními představami o úloze mužů a žen a jejich očekávaných vlastností a chování. Není špatně, pokud se jimi chceš řídit, ale mohou ti uškodit, pokud tak činíš na základě přesvědčení, které si vykládáš jako něco, co jest dáno.
Vykládat si svět jednoduchými formulemi je přirozená tendence lidí. Dopouštíš se toho, stejně tak jako se toho dopouštím i já. Není ani v našich silách obsáhnout celou složitost lidského poznání. Proniknout do hloubky, byť jen jednoho oboru, zabere celý život. Není to ale ani potřeba. Důležité je, se celoživotně vzdělávat a vybírat si to, odkud informace čerpáš a také je náležitě prověřovat.
Říká se, že žijeme v době post-faktické a čím dál tím více lidí vyhledává relevantní informace na místech, která k tomu nejsou určena, a to přesto, že dnes jsou již takové informace k dispozici. Například ty, které se týkají elementárních psychologických znalostí o našem chování. Psychické zdraví bylo dlouho tabuizované téma přesto se nadále spojuje s nějakou vážnou psychickou nemocí od depresí až po poruchy osobnosti. Přitom se dotýká i těch nejběžnějších lidských reakcí a interakcí. To platí obzvlášť pro oblast vztahů, kde nezpracovaná osobní témata zasahují do naší schopnosti zdravě komunikovat, umět se vcítit nebo vyjádřit své potřeby, či projevovat emoce.
Můj třetí podotek tak zní: Věnuj pečlivou pozornost tomu, čemu přisuzuješ důležitost a co považuješ za fakta. Úzce to totiž souvisí s předchozím bodem, kdy si vybíráme fakta na základě toho, zda-li potvrzují naši subjektivní zkušenost (konfirmační bias).
Co u mě vedlo ke změně
Některé důvody, které vedly k aktualizaci mých postojů, jsem zmínil již v průběhu. Nelze říct, že by jedna z nich převažovala nad druhou, protože jde o jejich vzájemné působení. Přesto jsem se je pokusil seřadit, počínaje tou nejdůležitější. Následující seznam je shrnutím všeho, co se pozitivním způsobem podepsalo na moje náhledy na život jako takový.
Sebereflexe
Sebereflexí míním veškeré snahy o pochopení toho, kdo jsem a vysvětlení toho, co se mi v životě děje. Nemyslím tím bezúčelné dumání nad sebou samým, ale skutečný náhled do svého prožívání. Tento pohled mi zprostředkovala až dlouhodobá psychoterapie v řádu desítek hodin (200+), která mi zároveň pomohla docílit zásadních změn odehrávajících se mimo vědomou oblast. Dlouho jsem se snažil některé záležitosti vyřešit svépomocí a nebyl jsem si vědom toho, že narážím na limity svého sebepojetí.
Pozitivní vztahová zkušenost
Se změnami popsanými na předchozích řádcích se začaly objevovat změny i v oblasti vztahovosti. Ty se týkaly toho, že pokud je člověk autentický, umí vyjádřit své potřeby, má zdravé sebevědomí a umí se vymezit, tak na to lidé pozitivně reagují. Například více naslouchají, projevují více pochopení, empatie, uznání či respektu a obecně je to přitažlivé. Zdravá osobnost je totiž přitažlivá svou přirozeností. Doprovází to i negativní projevy, například se tím obnaží nezpracovaná témata druhých, která si doposud člověk vztahoval na sebe.
V blízkém vztahu se pak ukázalo, jak mocné je, když je člověk přijímán ve své autenticitě, a to s ohledem i na své nedostatky. Jak silná dokáže být vzájemnost a hloubka intimity, když se oba partneři nebojí otevřeně komunikovat, ukázat svou zranitelnost, jsou emočně dostupní a mají ochotu řešit svoje traumata.
Vzdělání
Jsem člověk, který potřebuje věci pochopit. Pomáhalo mi v tom samostudium, ale také přístup mé terapeutky, která respektovala tuto potřebu a vždy doplňovala formální rámec o širší vysvětlení. Nejvíce mi v porozumění pomohlo studium vývojové, sociální a osobnostní psychologie, tedy oblastí, které se věnují jak intrapersonálním, tak interpersonálním jevům.
U vzdělání platí, že čím víc toho člověk ví, tím víc si uvědomuje, kolik toho ještě nezná. Jsme sice schopni absorbovat spoustu informací, ale neznamená to, že je transformujeme i do užitečných znalostí. Stáhnu-li to na moji zkušenost, uvědomil jsem si, o jak složitých procesech se bavíme a že je rozdíl mezi formálními popisy a tím, jak se nám věci jeví v prožívání.
Sice lze obecně něco tvrdit, zařadit to do intervalu normálního rozdělení, ale nelze z toho hned vyvozovat neměnná pravidla. Nejenže existují odchylky od normálu, ale některé oblasti lze i obtížně kvantifikovat, protože nevychází z exaktních měření. To se může týkat i záležitostí v našem prožívání. Každý máme jinou historii, zkušenosti a formovaly nás různé okolnosti. Co fungovalo mně, nemusí druhému, a i když je dobré vzít ohled třeba na kazuistiky, je důležité k nim přistupovat s rozvahou a vědomím jejich omezené zobecnitelnosti.
Nadhled
Celkový nadhled přichází s věkem a životními zkušenostni obecně. Jde o umění žít. Dnes už jsem si třeba jist, že za dalších pár let se budu na spoustu věcí, dívat zase trochu jinak. Teď bych však k tomu, o čem se tu bavím, přidal jen to, že neexistují žádná univerzální řešení, alespoň co se složitých otázek bytí týká.
Pátý podotek: Nic z toho neznamená to, že už bych snad nikdy neudělal krok vedle, nezmýlil se nebo svůj názor znovu nepřehodnotil. Za to se mi, ale díky tomu všemu, mnohem lépe žije a věřím, že se lépe žije i těm, kteří jsou v mé blízkosti.
Co z toho plyne?
Co z toho všeho plyne? Jednak to, že jsem se dopustil některých tvrzení, se kterými se dnes už neztotožňuji. Týkají se článků, které patřily mezi jedny z prvních (rok 2022): Manosféra, Red Pill – Subkultura mužství nebo Pravý muž. Na těchto příspěvcích je patrná generalizace a vliv Manosféry a uzavřených bublin. Jelikož je Manosféra jedním z klíčových slov, které sem vede kroky čtenářů, mám v plánu vystavět nový aktualizovaný článek na toto téma. V kontextu již aktualizovaných pohledů, doporučuju číst hlavně novější příspěvky, namátkou:
Jádrová přesvědčení nejen Red Pillerů
Jádrová přesvědčení a mužství
Jak online komunity formují přesvědčení mužů
Mužská síla v nové érě
Kdo je to incel
Neviditelná klec vztahového rámce
Láska žen podle Red Pillu
Podobenství žen v Red Pill komunitě
Soft Next jako metoda manipulace při řízení vztahu podle Red Pillu
Ženy jako symbol vztahových dramat
Za tu dobu jsem také upustil od používání nejasných výrazů, jako je třeba mužská energie, které mi přijdou zavádějící. Neznamená to, že se některé jiné neobjeví např. slovní spojení emoční náboj, je taktéž kryptický. Rád bych proto časem doplnil nějakou formu vysvětlivek, aby byl vždy jasně daný kontext.
Čas budoucí
Co se týká budoucnosti blogu, pak bych rád zachoval dosavadní osobní rukopis. Zpravidla se při psaní dostávám do soukolí několika dilemat. Zvolím-li článek, kde věnuju náležitý čas přípravě a rešerši, pak je mnohonásobně časově náročnější na realizaci. Výsledkem je pak delší, doufám hodnotnější text, který se však hůře čte. Kratší čtivější forma zase naráží na neúplnost a plochost. Přiznávám, že zpracovat složitá témata údernou a zároveň zábavnou formou, vyžaduje jistý um a tím já neoplívám.
On je obecně s podobně zaměřeným obsahem problém, protože je citlivý na dojmologii a úmornost, pokud se sklouzne do příliš analytického a rigidního výkladu. Tento problém jsem chtěl původně řešit celou plejádou různých příspěvků od faktopisů, infografik, žurnálů jako je tento až po autorské příspěvky, jako je pepřák nebo osobní příběhy.
Brzy jsem byl vyveden z omylu a mnou předpokládaný jeden příspěvek týdně, vzal za své. Ne, že by to snad nebylo reálné, ale při plném pracovním úvazku s dalšími povinnostmi a zájmy, není zkrátka možné udržet takové nasazení. Nejvíc mě mrzí asi ty osobní příběhy, které měly doplňovat tematické příspěvky a být něčím, co propojí jednotlivá témata s mojí osobní zkušeností. Měly být tím, co osobní blog činí osobním.
Jedno je jisté, blog budu tvořit, dokud budu mít časové možnosti a dokud mi to bude dávat smysl. Primárně mi dává smysl, uzavřít téma negativního vlivu Manosféry a působení Red Pillu na muže. Přijde mi, že je stále málo mužů, kteří se v online prostoru vymezují proti nezralým a archaickým přístupům k mužství. A ještě méně je mužů, kteří otevřeně vystupují proti nepřípustnému chování, které se děje vůči ženám.
Nebuď zticha
Závěrem snad už jen apel a prosba. Nebuď zticha! Máš-li nějaké výtky, dej o sobě vědět. Shledáváš-li obsah užitečným, dej mi o tom vědět. Třeba tím, že napíšeš komentář, nebo obsah sdílej a podpoř tak nezávislou tvorbu.
Nově se můžeš přihlásit se k odběru, kdy ti dám jednou za měsíc vědět o novinkách.
Dokonáno jest!
Použité zdroje
[1] BENDA, Jan. Všímavost a soucit se sebou. Praha: Portál 2019. ISBN: 978-80-262-1524-0.
[2] BENDA, Jan. Všímavost a já. Praha: Portál 2024. ISBN: 978-80-262-2136-4.
[3] KVAPILÍK, Tomáš. Mozaika duše: Desatero pro zdravější duši a vztahy. Mladá Fronta 2023. ISBN: 978-80-204-6238-1.
[4] ZETEK, Tomáš. Terapie sebepoznáním. Pointa 2001. ISBN: 978-80-7650-496-7.
[5] STEPHEN, Joseph. Autenticita: Jak být sám sebou a proč na tom záleží. Praha: Portál 2018. ISBN: 978-80-262-1410-6.
[6] RÖHR, Heinz-Peter. Narcismus – vnitřní žalář. Praha: Portál 2001. 80-7178-450-8.
[7] RÖHR, Heinz-Peter. Hysterie: Strach z odmítnutí. Praha: Portál 2009. 978-80-7367-607-04.
[8] RÖHR, Heinz-Peter. Cesty z úzkosti a deprese. Praha: Portál 2012. 978-80-262-0073-4.
[9] RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál 2013. ISBN: 978-80-262-0354-4.
[10] RÖHR, Heinz-Peter. Zneužití : léčba následků sexuálního či emočního násilí. Praha: Portál 2014. 978-80-262-0601-9.
[11] RÖHR, Heinz-Peter. Závislost. Praha: Portál 2015. 978-80-262-0957-7.
[12] RÖHR, Heinz-Peter. Závislé vztahy. Praha: Portál 2016. 978-80-262-1159-4.
[13] CATS, Verena. Otcové – Dcery Matky – Synové. Portál 2005. 80-7178-838-4.
[14] VOJTKO, Jan. Vztahy a mýty. Paseka 2020. 978-80-7637-036-4.
[15] VOJTKO, Jan. Vztahy a pasti. Paseka 2022. 978-80-7637-324-2.
[16] BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Portál 2011. 978-80-7367-992-7.
[17] VYBÍRAL, Zdeněk. Jak se stát dobrým psychoterapeutem. Portál 2016. 978-80-262-1104-4.
[18] GOTTMAN, John, GOTTMAN, Julie. Vitamín L. Jan Melvil 2023. 978-80-7555-200-6.
[19] KOLK, van der Bessel. Tělo sčítá rány. Jan Melvil 2021. 978-80-7555-130-6.
[X] Přehled literatury
Zažil jsi ve svém životě názorový obrat? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze
Související příspěvky
- Vztahy, které opomíjíme I. – Sebeláska
- Vztahy, které opomíjíme II. – psychoterapie
- Klíč k autenticitě
- Mužská síla v nové érě
- Jak online komunity formují přesvědčení mužů
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com a https://www.midjourney.com
