Toxická maskulinita

„Toxická maskulinita není o mužství samotném, ale o jeho deformaci – když síla znamená potlačit city a respekt je založen na strachu.“ Terry Real

Podobně jako jsem se nedávno podíval na to, kdo je to incel, dnes se chci zaměřit na další pojem, který v online diskuzích rezonuje možná ještě silněji – toxickou maskulinitu.

Co tento výraz vlastně znamená? Je toxická maskulinita opravdu nadužívaný, nebo dokonce neexistující pojem, jak někteří muži tvrdí. Nebo snad jde o výraz očerňující mužství jako takové a slouží jen coby propagandistická nálepka feministek. Je nevhodné jím pojmenovávat škodlivé vzorce chování, které vznikají z deformovaných představ o tom, co znamená být mužem? Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět, laicky i s pomocí odbornějších pohledů.

Mužství samo o sobě není toxické, ale jsou to právě normy, které mohou nakonec podporovat toxické chování.

Co je toxická maskulinita

Nejprve se podívej na několik popisů možných projevů toxické maskulinity. Nelze mluvit o jediné přesné definici, jde totiž o obecný pojem, který vznikl jako výsledek zkoumání a pojmenování dopadů rigidních norem mužství na společnost a samotné muže.

Co se běžně vůbec nezmiňuje, je skutečnost, že se pojem toxická maskulinita rozvíjel v rámci mužských hnutí (např.: hnutí za osvobození mužů). Ty navazovaly na feministická hnutí a usilovala o kritické hodnocení stereotypů týkající se mužství. [1] Teprve až později zejména s příchodem internetu se zrodila Manosféra, kterou ovládly ideje, které jsou pravým opakem toho, co měl tento mužský prostor představovat.

Americká psychologická asociace kupříkladu popisuje toxickou maskulinitu jako negativní chování a postoje vzešlé z tradičních genderových norem, jenž vedou k násilí, misogynii a duševním problémům. [2]

Tomuto popisu je i blízká definice, kterou uvádí časopis Heroine:„Pojem toxická maskulinita neznamená, že každá maskulinita, tj. mužské rysy chování a osobnosti, jsou toxické, ale že existují části maskulinity, které poškozují jak muže samotného, tak jeho blízké okolí, a nakonec i celou společnost.“ [3]

Mužství samo o sobě není toxické, ale jsou to právě normy, které mohou nakonec podporovat toxické chování.

Pokud by ses podíval i na nějaké další formulace, v jednom se shodují. Toxická maskulinita není o mužských stránkách, není ani o mužství jako takovém, je o škodlivých vzorcích myšlení a chování, které mají negativní dopady. V podstatě lze říci, že existence pojmu toxická maskulinita je důsledkem toho, že tu existují snahy vydefinovat jedinou správnou podobu mužství bez ohledu na to, že jde o proměnlivý sociální konstrukt.

Pravděpodobným důvodem, proč se někteří muži proti toxické maskulinitě vymezují a hlásají, že ho ženy (feministky) spojují s mužstvím samotným, je právě působení normativů. To, co se zde překrývá, je vnímání tradičního mužství a škodlivých genderových stereotypů, které se s tradiční mužstvím pojí.

Mužské vzory v podobě síly, odvahy a vítězství.

Jeden obraz vládne všem

Normativní maskulinita je pro početnou skupinu mužů jedinou možnou a platnou podobou mužství. My muži jsme tak byli vychováni. Byli jsme vedeni k následování předepsaných rolí i očekávanému chování a jsme součástí této mezigenerační štafety. Byly nám předkládány jednorozměrné vzory mužství, které nás formovaly a jakákoliv odchylka byla potlačována jako nežádoucí.

V důsledku toho jsou pak jiné projevy mužství vnímány jako hrozba, která narušuje zavedené pořádky a funkční osvědčené přístupy. Spolu s tím se objevují snahy veškeré alternativní způsoby výjádření mužství potlačovat, zesměšňovat či zpochybňovat.

Vše, co nezapadá do rámce tradiční maskulinity, bývá označováno jako zženštilé, slabé, beta nebo je tomu připisována závadnost často s homofobním podtextem.

Zmíněné projevy jsou součástí takzvané hegemonní maskulinity. Hegemonní maskulinitu lze chápat jako všepohlcující kulturně zvýhodnění model mužství:„Hegemonní maskulinita představuje obecně přijímanou a podporovanou formu mužství, která značně čerpá z patriarchálních hodnot a fundamentalismu. Hegemonní maskulinita představuje tradiční a historicky zakotvené pojetí mužnosti, usiluje o udržení a ospravedlnění prominentního postavení ve společnosti oproti podřízeným skupinám.“ [4]

Hegemonní maskulinita představuje obecně přijímanou a podporovanou formu mužství.

Drtivý dopad

Výsledkem „vnucování“ žádoucího obrazu mužství není jen jádrové přesvědčení o správné podobě mužství, ale i neautentické výjádření sama sebe. Sebezapření se překlápí do nežádoucích projevů jako je násilí nebo snaha o kontrolu (dominance). Tedy přesně toho, co je popisem škodlivých dopadů toxické maskulinity.

Násilí nemusí být obraceno jen proti údajným viníkům, které rozbíjí zavedené pořádku (feminismus, minoritní skupiny, liberální hodnoty apod.). Může se obracet směrem dovnitř. Mnoho mužů tak dlouhodobě potlačuje své potřeby, emoce i projevy zranitelnosti. Snaží se odříznout od všeho, co bylo mohlo být označeno jako „nemužné“. [5]

V duchu přijatých stereotypů se muži učí být tvrdými, nezávislými a silnými. Takové sebezapření však nezmizí beze stopy. Vnitřní napětí, které z něj plyne, často ústí v úzkosti, deprese, závislosti či právě již zmíněné projevy agrese vůči druhým:„Nadměrná potřeba ovládat situaci, uchylovat se k síle a vyhýbat se vyjadřování emocí korelují s vysokým výskytem domácího nášilí, zneužívání dětí, depresí a sebevražd u mužů.“ [1]

Navíc zde působí i tlak takzvané performativní maskulinity. Jde o nutnost neustále dokazovat své mužství před okolím a to skrze výsledky. Tento tlak často vede muže k tomu, aby potlačovali své slabosti, protože by mohly být vnímány jako známka selhání. Místo vnitřního prožívání se pak soustředí na vnější úspěchy, které mají potvrdit jejich hodnotu. [6]

Mužská identita se v tomto pojetí nestává něčím samozřejmým, ale naopak něčím, co je třeba si neustále zasluhovat a potvrzovat skrze výkon, úspěch, dominanci, sexuální zájem (hojnost) nebo emoční odstup.

Následky toxické maskulinity

Výčet všech možných dopadů toxické maskulinity na muže a společnost jsou následující:

Dopady na muže

sociální izolace či narušená vztahovost (neschopnost vytvářet hluboké vztahy založené na otevřenosti a důvěře)
zvýšený výskyt úzkostí, depresí a sebevražd, často z důvodů nevčasného vyhledání pomoci
vyšší podíl úmrtí způsobený zdravotními problémy, viz opět odmítání pomoci a opomíjení prevence
závislosti jako forma úniku (alkohol, drogy, workoholismus, sex, kult těla apod.)
potlačování emocí a neschopnost je zdravě vyjadřovat (zejména smutku a strachu)
vnitřní napětí, frustrace a pocit selhávání ve snaze naplnit očekávání
sebezapření a neuatenticita

Dopady na společnost

normalizace násilí jako způsobu řešení konfliktů nebo potvrzení dominance
diskriminace a misogynie, včetně přehlížení potřeb a práv žen
homofobie a rigidní genderové role, které omezují svobodu projevu všech lidí
zesměšňování či potlačování alternativních forem mužství (např. pečujících, jemných, citlivých)
nízká míra zapojení mužů do péče a výchovy, protože je to považováno za „feminní aspekt“
očekávání neustálého výkonu a dominance, které vytváří tlak i v pracovním a veřejném životě

Hodně mužů se proti pojmu toxická maskulinita ostře vymezují.

Ostré reakce

Hodně toho o toxické maskulinitě vypoví i sledování reakcí mužů, kdykoliv dojde na diskuzi na toto téma v médiích či jinde. Nelze přehlédnout, jak silně se to mužů dotýká a jak na ně různá prohlášení působí jako červený hadr na býka. Debaty nevyvolávají jen emoce, ale jsou plné lhostejnosti, zlehčování a často eskalují a vedou až k projevům agrese.

Otázka, která se nevyhnutelně vkrádá na jazyk je: „Co muže ohrožuje, že to u nich vyvolává takové reakce?“ Odpověď se může ukrývat hluboko uvnitř, kdy za bouřlivými reakcemi stojí vztahovačné tendence, které se nějakým způsobem dotýkají jejich sebepojetí. To koresponduje i s vysvětlením, že toxická maskulinita vzniká z nejistoty ohledně vlastní mužské identity, jak vysvětluje v rozhovoru psycholog Vít Janů. [7]

Jsou to pochybnosti, které muže vedou do náruče Manosféry, kde hledají potvrzení a pod vlivem online komunit se u nich rozvíjí nezdravé modely mužství.

Je snadné shodit takové reakce se slovy, že by si to dotyční měli vyřešit, protože doba už se posunula. Hodně z těchto problémů vzniká již v utlém věku a změny které to vyžaduje, mohou být pro některé muže obtížně dosažitelné. I když by dospělý člověk měl za své chování převzít zodpovědnost, pochopení pro to, jak obtížné to může být, by mělo být součástí těchto diskuzí.

Silné pocity studu, viny či strachu z odmítnutí mohou proces změny výrazně blokovat, a to zvlášť v případě, že chybí podpora nebo bezpečný prostor, kde by se taková proměna mohla odehrát. Muži navíc nežijí izolovaně a často to byly i jejich negativní zkušenosti se ženami, které jejich jádrová přesvědčení posilovaly.

Red Pill a působení škodlivých projevů mužství jdou spolu ruku v ruce.

Toxická maskulinita a Red Pill

Konstrukci mužství podle Red Pill osnov se budu věnovat v samostatném článku, proto jen stručně. Red Pill se sice na první pohled tváří svobodomyslně, ve skutečnosti však zůstává jedním z největších propagátorů tradičních hodnot. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby přímo nestál na podpoře nežádoucích doprovodných aspektů.

Zmiňovat jméno Andrewa Tatea v souvislosti s toxickou maskulinitou je dnes už skoro jako nošení dříví do lesa. Na co se zapomíná jsou influenceři, kteří se drží mimo hlavní proud kritiky, protože nemají tak kontroverzní vystupování. Právě proto, že jsou ve svých prohlášeních opatrní, bývají jejich sdělení přitažlivější a méně zpochybňovaná. Propagace názorů, které vedou k projevům škodlivého chování, je tak plíživá. Představitelem takového Red Pillu obsahu v prostředí české Manosféry je například kanál Lovcův deník.

Jeho strategie je promyšlená. Problematické chování se opentlí, zabalí do nového kabátu a je rétoricky zamlžováno. Nový alfa chlap lovec je tak pořád alfa, kterou ženy chtějí, akorát už se nesnaží nikoho násilím podrobovat. Pod povrchem ale stále dřímá tatáž nerovnost, vůle po moci a dominance vystavěná okolo androcentrismu legitimizovaného skrze biologický esencialismum. [8] [9]

Některé ženy se stávají posluhovači škodlivých norem a stereotypů.

Ženy a patriarchální mužství

Mohlo by se zdát, že ženy se přirozeně staví proti toxické maskulinitě, že ji odmítají a nemohou ji podporovat. Bohužel opak je pravdou. Přestože se valná většina žen jasně vymezuje vůči nevhodnému chování, existuje i spousta žen, které jsou součástí problému a spolupodílí se na udržování patriarchálních struktur (tzv. patriarchal complicity), které stojí na pozadí. Například tím, že odmítají zranitelnost – „slabé muže“, nebo zesměšňují jejich emoce.

Ženy stejně jako muži vyrůstaly v prostředí, jenž formovalo jejich vnímání a tak očekávají od mužů, že budou mužní podle nastavených měřítek. Mimochodem toho využívají i Red Pill autoři, kdy takové chování žen označují za přirozené ve smyslu biologické danosti a používají ho coby důkaz pro svá tvrzení. Jde o argumentační faul zaměňující společenskou podmíněnost za přirozený stav. [10]

Mezi nejčastější příklady patriarchální spolúčasti patří:

Genderový konformismus – Přizpůsobování se tradičním rolím. Žena je ta pečující, co se má starat o domácnost. Velmi rozšířenými jsou narativy, že ženy mají být ve své feminní energii (principu), který se pojí s přijímáním, ale třeba i menší odvahou, nízkou asertivitou a submisivitou. Maskulinní energie pak znamená, že muž má být tím, kdo je cílevědomý, rozhoduje a „má se postarat“. [11]
Benevolentní sexismus – Přejímání a šíření společensky zakořeněných sexistických stereotypů. Například žena věří, že „muž má být tvrdý, jinak to není chlap“.
Internalizovaná misogynie – Přejímání a reprodukce negativních postojů vůči ženám a ženskosti obecně. Například ženy zesměšňují jiné ženy za jejich ambice, označují je za hysterky, pokud vyjadřují emoce, nebo samy sebe vnímají jako méně kompetentní než muži.

Mužům schází blízkost a hluboká přátelství.

Všechno je to blbost?

Zmínky o sociologických výzkumech a genderových studiích rovněž vyvolávají prudké alergické reakce, jako by snad samotná konceptualizace měla zcela opačný účinek. Pojmy se mísí s dojmy, nesrozumitelnost s žitou realitou. Vždyť je to přece všechno bullshit! Jen pseudointelektuální tanečky dneška!

Jak tedy o mužství mluvit tak, aby se diskuse nezvrhla v obranné reakce či vzájemné obviňování? Je potřeba uznat rozmanitost mužských zkušeností a místo moralizování se ptát na to, proč se některé vzorce chování opakují, kdo z nich benefituje, komu škodí a co s tím můžeme dělat společně.

Na závěr malé cvičení. Zde je pár otázek, na které si zkus sám odpovědět, případně mi svoje odpovědi napiš do komentáře:

Co vůbec znamená být mužem a jak vypadá pravé mužství?
Proč by měli být muži právě takoví?
Odkud víš, že tvoje odpovědi na předchozí otázky jsou ty správné a mají obecnou platnost?

Cílem tohoto mentálního cvičení je zmapovat svá přesvědčení a původ něčeho, co ti může připadat naprosto jasné. Dát na tyto otázky konkrétní odpovědi, nemusí být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Možná během toho zjistíš, že jen něco následuješ, protože ti to někdo řekl, říká nebo jen něco pozoruješ. Pokud ano, pak je otázkou, zda-li skutečně sleduješ svoje hodnoty a svoje potřeby.

Dokonáno jest!

Použité zdroje

[1] GARFIELD, Robert. Mužský kód. Portál 2017. ISBN: 978-80-262-1253-9.
[2] PSYCHOLOGY IN ACTION. What Does Psychology Research Have to Say about Toxic Masculinity?. In: https://www.psychologyinaction.org, 2025-05-20 [online; cit. 2025-05-20]. Dostupné z: https://www.psychologyinaction.org/psychology-of-toxic-masculinity/
[3] HEROIN. Toxická maskulinita. In: https://www.heroine.cz, 2025-05-20 [online; cit. 2025-05-20]. Dostupné z: https://www.heroine.cz/slovnik/toxicka-maskulinita
[4] JANŮ, Vít. Krev, pot, slzy a lak na nehty: Toxická maskulinita a její vztah k fyzickému a duševnímu zdraví mužů. In: https://is.muni.cz, 2024-01-18 [online; cit. 2024-01-18]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/z97th/Krev__pot__slzy_a_lak_na_nehty.pdf
[5] BIDDULPH, Steve. Kniha o mužství. Portál 2011. ISBN: 978-80-262-0012-3.
[6] RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál 2013. ISBN: 978-80-262-0354-4.
[7] NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. Nenávist k ženám pohání obava ze selhání. Psycholog o tom, proč dnes chlapci zápasí s toxickou maskulinitou. In: https://denikn.cz, 2025-04-15 [online; cit. 2025-04-15]. Dostupné z: https://denikn.cz/1705647/nenavist-k-zenam-pohani-obava-ze-selhani-psycholog-o-tom-proc-chlapci-zapasi-s-toxickou-maskulinitou-a-co-lze-delat
[8] WIKIPEDIA. Teorie genderových skel. In: https://cs.wikipedia.org, 2025-05-23 [online; cit. 2025-05-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_genderov%C3%BDch_skel
[9] LOVCŮV DENÍK. Kdo by měl šéfovat ve vztahu. In: https://www.lovcuvdenik.cz, 2021-03-26 [online; cit. 2021-03-26]. Dostupné z: https://www.lovcuvdenik.cz/2021/03/kdo-by-mel-sefovat-ve-vztahu.html
[10] BEZ FAULU. Apel na přírodu. In: https://bezfaulu.net, 2020-04-03 [online; cit. 2020-04-03]. Dostupné z: https://bezfaulu.net/argumentacni-fauly/duraz-na-emoce/apel-na-prirodu/
[11] INSTAGRAM. Návazné video na komentáře, že žena, která se chová emocionálně, je příliš „dětská“ nebo „nedospělá“. In: https://www.instagram.com, 2025-05-12 [online; cit. 2025-05-12]. Dostupné z: https://www.instagram.com/reel/DJjncpaCOts/?igsh=c21mbDE1aHVjNmQz
[X] Přehled literatury

Co je podle tebe toxické mužství? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze

Související příspěvky

Obrazové materiály použity z https://unsplash.com a https://www.midjourney.com

Sdílej:

Post Views: 136