„Čím více zůstáváš sám sebou, tím méně jsi něčím, čím nejsi.“ C. G. Jung
Vrstvy seberozvoje
V dnešním příspěvku bych se rád podíval na různé oblasti seberozvoje a pokusil se na ně nahlédnout skrze psychologické roviny kompozice naší identity. Jde mi především o zamyšlení se nad tím, zda-li přílišná orientace jedním směrem, nezpůsobuje disbalance a nepřispívá tak k uvíznutí v bludném kruhu seberozvoje, namísto požadovaného růstu.
V kontextu zdejšího obsahu budu mít v hledáčku mužský seberozvoj západního střihu. Ten často bývá zaměřen na individualistické cíle, výkon a socio-ekonomický status. V rámci Red Pill definic pak odpovídá představám o úspěšném Alfa muži.
Chci touto úvahou ukázat, že jednotlivé přístupy nejsou apriori špatně, ale zároveň nejsou samy o sobě úplné, a tudíž dostačující. V některých případech dokonce mohou být značně omezující, protože jejich dogmatické následování odvádí muže od jejich individuální podstaty. A je to právě autentický projev a realizaci vlastního potenciálu, které by snad měly být náplní každé seberozvojové cesty.
Tvůj vlastní příběh o sobě
Sleduješ-li všechny ty motivační pobídky k vybudování mužské hodnoty a to prostřednictvím úspěchu se ženami, nadprůměrného výdělku v investicích či podnikání, k čemu se vlastně vztahují? Pomineš-li případné výsledky jako například finanční nezávislost, pak jde o budování takzvaného narativního já.
Narativní já je součástí našeho sebepojetí. Je to příběh, který si o sobě vytváříme a který vyprávíme druhým. Představuje způsob, jakým propojujeme své životní události a zkušenosti do smysluplného celku, díky čemuž máme pocit kontinuity své identity napříč časem. Tento příběh však není objektivním záznamem skutečností, ale subjektivní interpretací našeho života. Některé události zdůrazňujeme a jiné naopak opomíjíme, abychom si vytvořili určitý obraz sebe sama.
V souvislosti s mužským seberozvojem se navíc vztahuje i k určitému obrazu mužství. Významnou roli v něm hraje fenomén heroického narativu, který by šel popsat jako cesta hrdiny. [1] Tento typ narativního já je historicky silně ukotven a idealizován ve vyprávěních od legend až po moderní filmografii. Je typický svým důrazem na vytvoření silného příběhu o úspěchu a překonávání překážek, od nejistoty k sebevědomí, od slabosti k síle, nebo od závislosti k nezávislosti.
Proč ale muže tyto obrazy tak oslovují? Sociálně kulturní vliv je patrný, ale kromě toho jsou podobné narativy v mužích v jistém smyslu i evolučně zakořeněny, protože nositelům vlastností „vítěze“ se historicky zvyšoval reprodukční úspěch. Je tu též i existenciálně seberealizační rovina, která nabízí vyšší cíle a v nich spočívající smysl. Zdá se tak, že se za vším tím ukrývá něco, co má silný transformační charakter.
Může to být představa příběhu, který bys o sobě sám chtěl vyprávět. Otázkou je, zda-li jde o věrný obraz. Co přesně představuje a znamená pro tebe? Respektive, je toto pojetí skutečně v souladu s tím, kým jsi?
Kdo opravdu jsi?
Kým opravdu jsem? Najít jednoznačnou odpovědět na tuto otázku, není triviální. Hledání a vyjádření pravého já je ztíženo působením nabytých jádrových přesvědčení a je neustále zkoušeno tlakem očekávání ostatních lidí.
Autentická, pravé, kongruentní, esenciální či autonomní já to vše je výrazem popisujícím reálnou podstatu člověka, která odráží jeho vnitřní hodnoty a potřeby, nezávisle na vnějších očekávání.
Pokud si vzdálen pravému já, má to zásadní dopady na prožívání tvého života. Dochází totiž k fragmentaci narativního já, což se projevuje vnitřní nekonzistencí a odpojeností od sebe sama. Typickým projevem je potlačování, kdy se člověk snaží vytěsnit vše, co by mohlo narušit jeho sebeobraz. Výsledkem je pak napětí a vyprázdnění, které bere životu jeho smysl.
Zatímco se můžeš snažit budovat například své společenské postavení, o kterém bude řeč ještě později, se sebepoznání je to jinak. Nalezení sama sebe a žití v souladu s ním, nelze přímo dosáhnout prostřednictvím výkonu. Je to něco, co je potřeba spíš znovu objevit, zvlášť pokud byl tento soulad v procesu tvého života nějak narušen.
Je velký rozdíl v nutkavých tužbách jako chci být úspěšný, či uznávaný a přáními soustředícími se na nalezení sama sebe pro pocit naplnění.
Vědět, kdo jsi, znamená být dospělý
Budování kongruentního já se soustředí okolo hledání vlastní identity, které je typické pro období puberty. [2] V případě některých Red Pilled mužů se tento psychosociální konflikt objevuje i v pozdějším dospělém věku. Muži přicházející do Manosféry často stojí na rozcestí a řeší právě otázku sebeurčení. Red Pill těmto mužům nabízí univerzální řešení v podobě předkládaného ideálu mužství. Hrozí tak, že namísto introspektivního hledání hranic a svého autentického já, sáhnou po vzoru, který nereflektuje rozmanitost mužství a není jim z podstaty vlastní.
To může vést až k syndromu wannabe alfa mužství, kdy tito muži na vzdory všem snahám o dospělé chování, působí nevyzrále. Jejich maska nadhledu a vyrovnanosti jim slouží, coby krycí štít před odhalením jejich vlastních nejistot. Nejen před druhými, ale i před nimi samotnými.
Tento stav může souviset jednak s etapou rané dospělosti, kdy se naše opravdovost přirozeně obnažuje ve vztazích. Stejně tak ale může do tohoto stavu promlouvat i narušení vývoje či procesu zrání, způsobené nedostatkem adekvátní odpovědi na potřeby dítěte, chybějícími vzory zralé maskulinity nebo narušenými přechodovými procesy.
Vztahy trpí, když nevíš, co chceš
Výsledkem neautentického chování pak může být potlačování těch částí osobnosti, které souvisí s přirozenými potřebami člověka, jako je například citová vazba. Neschopnost utvářet zdravé vztahy je přehlušována hledáním všech možných příčin a důvodů, které jsou vším, jen ne předmětem zkoumání vlastního prožívání. Takové pátrání by totiž mohlo vést až k niterním zraněním, které by odhalily pravou podstatu naší vztahovosti a ohrozily tak vědomím vystavěné konstrukty.
Pokud narativní já neodráží autentické já, bývají vztahy postaveny na přetvářce a namísto vytvoření opravdové intimity, se dostavuje hořké zklamání.
Hlavní vyzdvihovanou doménou je nezávislost, za kterou se ukrývá obava z ohrožení autonomie. Ve vztazích je pak patrná inklinace ke kontrole a k specifickému výběru partnerek. To se projevuje konflikty nebo pocity osamělosti, nepřijetí nebo nepochopení. To pak může vést až k utkvělým představám o povaze žen.
Skrytý bol
Všichni si v sobě neseme menší či větší bolístky. Buď se chceme jakémukoliv kontaktu s trápením vyhnout, nebo o něm neustále přemýšlíme, analyzujeme ho a z našich domněnek pak vyvozujeme závěry. Ty následovně mají přímý vliv na to, co se nám v životě děje. Problém tkví v tom, že při hloubání nezvažujeme ta hlediska, která jsou skryta našemu vědomí a tak si ani neuvědomujeme skutečný rozsah toho, kam až kořeny našeho zraněného já sahají.
Účinné léčení zraněného já považuju za jeden z nejvíce přehlížených aspektů vlastního rozvoje. Ať už je to dáno tím, že jde o působení nevědomých mechanismů, které je své pomocí obtížné adekvátně zpracovat, nebo jenom tím, že jejich působení není v tom mainstreamovém seberozvoji přikládán takový význam.
Přitom opak je pravdou. Působení zraněného já a jeho vliv jsou zcela zásadní pro celkový rozvoj osobnosti po všech jeho stránkách. A je to právě celkové přehlížení nějaké formy traumatizace, které často bývá součástí našeho narativního já. Ať už se jedná o působení racionalizací, nějaké formy disociace, častých idealizací, nebo třeba i workoholismu s perfekcionismem.
Práce na zraněném já je ta oblast seberozvoje, kterou nelze příliš uspíšit vstřebáváním naučných knih, ani návštěvou seberozvojových kurzů. Na tomto poli člověk často nesklízí úspěchy ani v případě práce s odborníky na duševní zdraví bohužel. To ale neznamená, že bychom nemohli vyrůst a zaléčit svá zranění jiným způsobem. Zřídkakdy se to tak děje pozvolně přímo v našich blízkých vztazích, pokud k tomu nastane vhodná konstalace.
Kompenzační charakter
Mužský seberozvoj skýtá určitá úskalí a to ve chvíli, kdy slouží jako kompenzační mechanismus. Z motivací, které nejednoho muže vedly ke vstupu do Manosféry a konzumaci Red Pillu obsahu, lze vyčíst pohroušené sebevědomí a předchozí negativní zkušenosti se vztahy a ženami.
Snaha o nápravu je jistě chvályhodná, ale jsou to právě nezpracované vnitřní obsahy, které mohou stát za tím, že bude muž k Red Pill obsahu přistupovat zaslepeně a nekriticky. Seberozvoj pak slouží jako nástroj pro překonání vnitřních zranění a často se opírá o ideály síly, mužnosti a nezávislosti. Ve skutečnosti je kompenzací za pocit nedostatečnosti, strachu z odmítnutí nebo pocity selhání a neúspěchu. Takový přístup bývá častý zvláště u mužů, kteří zažili obtížné dětství, trpěli nízkým sebevědomím nebo byli v minulosti opakovaně odmítnuti.
Zraněná já vzniká v období našeho vývoje a vztahuje se k našim primárním pečovatelům, zpravidla tedy k matce a otci. Tyto postavy se též stávají předlohou pro naše budoucí blízké vztahy.
V takovém případě si můžeš kompenzovat vnitřní zranění tím, že se snažíš dosáhnout konkrétních úspěchů, které mají zakrýt tvé bolestivé zkušenosti. Nedaří-li se tyto pocity vytěsnit, může se objevit například sublimace, kdy se namísto aktivního léčení zraněného já, zaměřuješ na zlepšování se v oblastech, které jsou společensky ceněné a uznávané.
Jak mě vidí druzí
Krátce je nutné pohovořit i o sociálním já, které se formuje skrze interakce s ostatními lidmi. Narozdíl od narativního já, které je o tom, jak vnímáš sám sebe, sociální já je o tom, jak tě vidí druzí. Případně o tom, jak by si alespoň chtěl, aby tě viděli. Hraní určitých rolí a schovávání se za masky, je v souvislosti s dříve řečeným ukázkovým znakem nepřirozeného vystupování. Zatím mohou stát tvoje snahy zapadnout, zlepšit svůj obraz v očích druhých a získat si tak respekt.
Je to právě sociální status, který je podle Red Pillu jednou z hlavních naplní atraktivity, které ženy k mužům pociťují. Pokud se však jedná o sebeprezentaci postavení, jehož jediným účelem je demonstrace hodnoty nepodložené opravdovostí, dochází k navazování povrchních nevěrohodných vztahů. Lidé si tě totiž budou vážit jen do té doby, dokud budeš tento obraz udržovat. Jakmile se od něj odkloníš, odvrátí se od tebe. A to je také jeden z důvodů, proč někteří muži věří, že nemohou být sami sebou a nemohou ukázat před druhými svoji zranitelnost.
Být uznáván za to, kým nejsi, vede k vnitřnímu rozkolu a k potřebě být o své pozici neustále ujišťován svým okolím.
Tělo
Ve zdravém těle zdravý duch. K tomuto rčení není asi moc co dodávat. Snad jen, že naše tělo nepředstavuje jen fyzickou schránku, o kterou je nutno pečovat, ale umožňuje nám vnímat a to v širším slova smyslu. Tvoje tělo je upřímným interpretrem a je dobré se naučit mu rozumět. To platí nejen pro signály žádající si odpočinek nutný pro regeneraci, ale platí to i pro projevy nerozpoznaných emocí.
Dobrým příkladem propojení těla s dalšími rovinami našeho já, jsou copingové mechanismy. Konkrétně pak třeba přejídání, které může vznikat vlivem nenaplněných potřeb. Dosycování vnitřní prázdnoty, je pak realizováno prostřednictvím nekontrolovaného jezení. Konzumace kaloricky vydatných potravin uvolňuje dopamin a vede k dočasné úlevě. Výsledkem je tloustnutí a následné pocity viny, které opět vedou k pocitu nedostatečnosti, a to vede k nutkání. Opakem je pak extrémní cvičení a perfekcionismus typický pro kult těla. Jiným příkladem může být třeba toxikománie nebo sebepoškozování.
Co nad tebou jest
Myslím si, že rozvoj duchovní stránky opět patří mezi tu často podceňovanou oblast mužského seberozvoje. Záměrně uvádím přívlastek mužský, protože naopak v seberozvoji zaměřeného na ženy, jde o jednu z těch nejproklamovanějších rovin. V obou případech to přináší své problémy.
Duchovno, spiritualita, transcendence to zavání nějakou ezoterikou. To je na hony vzdáleno racionálnímu přístupu, který razí vyznavači Red Pillu. Přitom Red Pill sám díky některým pseudovědeckým přístupům zaujímá určitou pozici ezoteriky pro muže [3].
Mohlo by se zdát, že je tento svět vzdálen i empiricky zaměřeným přístupům. Avšak opět je opak pravdou. I v moderních psychoterapeutických směrech je viditelné kladení důrazu na tyto aspekty člověčenství. Ať už jde například o logoterapii, třetí vídeňské školy psychologie Viktora Frankla, kde je ústředním motivem touha po smyslu, nebo jiných přístupech poukazujících na význam sebepřesažných obsahů pro zdravé uspořádání osobnosti. [4]
Namátkou lze zmínit třeba psychedeliky asistovanou psychoterapii. Značné popularitě se dnes těší i rozvoj všímavosti. [5] Alternativami jsou pak různé formy reatreatů, jako je například pobyt ve tmě, nebo Ayahuaskové rituály, které mají blízko k transpersonální psychologii.
A proč by to mělo být vůbec tak důležité? O bezútěšnosti života beze smyslu by mohl vyprávět nejeden člověk zasažený depresí. Obecně vzato, ale existenciální otázky řešíme mnohem častěji, než by se mohlo na první pohled zdát.
Smysl bytí dává našemu životu směr, ve kterém se pak mohou realizovat naše sny a vize.
Sice se můžeš vázat k fyzické realitě a hmotným statkům, ale i přesto tu zkrátka existují záležitosti, které jdou tak trochu mimo to. Respektive jde o ty stránky bytí, pro jejichž vyřešení se musíš postavit něčemu, jež je ze své podstaty těžko uchopitelné. Rozvoj v této sféře ti pomůže vyrovnat se vůbec s těmi nejtěžšími výzvami života, jako je například smrtelnost. Silný duch pomáhá i během krizí, které mohou nečekaně udeřit. Kontakt s principy osvobozenými od hodnocení je klíčový pro přijetí sama sebe, sounáležitost a pro přijímání stavů věcí, tak jsou.
Pozor! I se spiritualitou se to dá přehnat. Po světě pobíhá hodně z těch, kteří už prozřeli a nyní v roli kazatelů zaslepeně šíří svoji víru. Hovoří o transformaci vědomí a cítí se býti na výši, ale po vzoru kompenzačních mechanismů používají transpersonální rozvoj jako obezličku. Distancují se tak od problémů, které je tíží v rovině osobní. [6]
Seberozvoj jako vztah
Na předchozích řádcích jsem se snažil vykreslit seberozvoj jako mnohovrstevnatý proces, na který lze v jistém ohledu nahlížet jako na vytváření si vztahu k něčemu. Ať už jde o budování vztahu k sobě, k druhým lidem nebo ke světu, názorům a věcím v něm. Ze své subjektivní zkušenosti můžu říct, že mi nefunguje nic, k čemu jsem si neutvořil nějaký vztah.
O sebelásce a prvotním vztahu jsem již psal, týká se to ale i všech ostatních záležitostí, jako je třeba vitálnější způsob života. Cvičení, vzdělávání, či dosahování určitého bohatství, nic z toho nebude doopravdy fungovat, dokud se to nestane přirozenou součástí tvého života. Teprve až po tom, co člověk najde upřímný vztah k jídlu, pohybu, znalostem, práci, financím či jen k druhým lidem přestává to být zatíženo předpojatostmi a nuceností. Vše se pak uvede v pohyb.
Žádný krok vedle
Osobnostní vývoj je celoživotní cestou poznání. To, že občas šlápneš vedle, není nic neobvyklého. Stejně tak platí, že všechno má svůj čas. Vlastně je to právě to, co je nedílnou součástí cesty samotné. Důležité je zavčas rozpoznat, že jsi sešel na zcestí. Důležité je vstát pokud upadneš.
I proto si myslím, že sloveso budovat, nevystihuje pravou podstatu aspirace k vytyčeným cílům. Seberozvoj je spíš kontinuálním hledání vztahu ke všemu, co nás naplňuje a tvoří. Hlavním pojítkem je pak integrita, které se budu věnovat v nadcházejícím čase.
Dokonáno jest!
Použité zdroje
[1] DEIDA, David. Cesta pravého muže. Synergie 2012. ISBN: 978-80-7370-021-8.
[2] WIKISOFIA (2024). Periodizace lidského vývoje. In: https://wikisofia.cz, 2024-11-10 [online; cit. 2024-11-10]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Periodizace_lidsk%C3%A9ho_v%C3%BDvoje_(Erik_Erikson)
[3] PÁTEČNÍCI (2024). Ludmila Hamplová, Claire Klingenberg: Jak ezoterika a pseudověda škodí ženám?. In: https://www.youtube.com, 2024-03-08 [online; cit. 2024-03-08]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=MncUiTOb1Wg
[4] FRANKL E. Viktor. A přesto říci životu ano. Karmelitánské nakladatelství 1996. ISBN: 80-7192-095-9.
[5] BENDA, Jan. Všímavost a já. Portál 2024. ISBN: 978-80-262-2136-4.
[6] BENDA Jan. Všímavost a soucit se sebou. Portál 2019. ISBN: 978-80-262-1524-0.
[X] Přehled literatury
Co je podle tebe klíčový faktor seberozvoje ? Napiš mi: info@mindtuber.cz
Zapoj se do diskuze v komentářích: pravidla diskuze
Související příspěvky
- Vztahy, které opomíjíme I. – Sebeláska
- Vztahy, které opomíjíme II. – psychoterapie
- Klíč k autenticitě
- Pravý muž
- Krize mužství
- Alfa muž jako náplast Red Pillu přes nezralou maskulinitu
- Beta chlap slaměný panák Red Pillu
- Red Pill – subkultura mužství
- Manosféra
Obrazové materiály použity z https://unsplash.com a https://www.midjourney.com
